Moravská ves Sazovice toužila po vlastním kostele už před druhou světovou válkou. Před šesti lety ve vsi o 700 obyvatelích založili Spolek pro stavbu kostela a oslovili uznávaného architekta sakrálních staveb Marka Jana Štěpána. V obci kostel nikdy nestál, jedinou sakrální stavbou bývala zvonička z roku 1708. Pozemek pro stavbu kostela věnovala obec. Investiční náklady zaplatili místní lidé, podnikatelé a farnosti v regionu.

Moravský architekt Marek Štěpán je například autorem projektu kostela svatého Ducha v Šumné, kostela svatého Ducha v Ostravě a Grand Prix architektů v kategorii rekonstrukce mu vynesl projekt areálu Café Fara v Klentnici nedaleko Mikulova. V letech 2006–2012 působil jako poradce kancléře prezidenta ve věcech architektury a je autorem koncepce minimalistického bydlení Freedomky.

Novostavba kostela stojí v pomyslném těžišti moravské vsi Sazovice. Kruhový tvar půdorysu vyčleňuje kostel z okolní profánní výstavby a ukotvuje prostor obce v čase. „Je také odkazem na dobu sv. Václava, která rotundy znala a pro církevní stavby používala. Chtěl jsem stavbu co nejvíce odhmotnit. Aby vypadala spíše jako z papíru než z cihel. Jako když vezmete kroužek papíru, naříznete jej a zářezy mírně odchýlíte, aby dovnitř pronikalo světlo. Návštěvník tak hmotu a tloušťku stěn neuvidí – půlmetrové zdi se zužují do několika centimetrů a sbíhají se do jednoho bodu – jako papír“.

„Světlo do prostorů kostela nepřivádí běžná okna, ale zářezy ve válci. Ty jsou zahnuty tak, aby dovnitř pronikalo boční odrážené světlo a klouzalo po měkkých křivkách. Světlo tak tvaruje vnitřní prostor kostela i prožitek příchozích. Průniky světla do stavby jsou dvojí – zeď se ohýbá směrem ven nebo dovnitř –, což může být chápáno jako odraz mužského a ženského principu“.

„Interiér je jednoduchý, soustředěný, usebraný a čistý, aby návštěvníkům kostela přinesl pocit ztišení a klidu. Intimitě prostoru napomáhá světlo, které prostory osvětluje přes zářezy ve stěnách, zároveň ale z kostela není vidět na okolní svět. Z denního a přirozeného světla se zde stává médium, které může nejen osvětlovat, ale také vnitřně osvěcovat. Jako hluboké poznání zprostředkované světlem,“ popisuje své dílo architekt. Autorem umělecké výzdoby interiéru je Vladimír Kokolia.