Ekonom Tyler Cowen bezprostředně po amerických volbách označil za jednu z knih, jejichž reputace zvolením Donalda Trumpa stoupne, útlý svazek neznámého autora Martina Gurriho Vzpoura veřejnosti a krize autority v novém tisíciletí. Je o tom, jak nová informační infrastruktura internetu úplně převrátila fungování veřejného života. Její celá teze teď pro nás není podstatná, ale Gurri začíná popisem toho, jak dosavadní držitelé autority ztratili kontrolu nad informačními toky, nad autorizovaným obrazem světa. Pouhý zaujatý amatér, politicky bezvýznamný člověk zvládající informační technologie, může vyvolat instantní pohyb veřejnosti. Jeho plodnou tezi se ve své nové knize Náměstí a věž jal, ehm, vytěžit známý populární historik a ekonom Niall Ferguson, takže se brzy stane o něco známější.

Nejsme tam, kde bylo arabské jaro, hnutí Occupy a další fenomény, o něž Gurrimu především jde. Ale to, že se objeví nový, neznámý šiřitel informací, a dosavadní „gatekeepers“ jsou rozčileni, že si bez jejich certifikace dělá, co chce, to bychom tedy znali.

Ti „gatekeepers“, postavení před nečekanou provokaci, jsou i média. Takovou provokací je i účet Julius Šuman.

Kdo ho provozuje? Přímo to volá po konspiraci tajných služeb. Může s nimi mít něco společného. Jenže – a to je důležité – nemusí. Rozšíření znalostí potřebných k provozování něčeho takového je dnes ve společnosti mnohem větší, než si před deseti lety kdo dokázal představit a než dodnes kdekdo tuší. Ten, kdo rozumí hackingu, zpravidla sice nerozumí politice atd., ale lidé různých doplňujících se schopností se stejným zájmem k sobě dnes mnohem snadněji najdou cestu. Těch lidí u nás jistě není nekonečně mnoho, ale dost na to, aby to bylo nepřehledné. Představa, že za účtem musí nutně stát jedna z tajných služeb, politických stran či známých lobbistů, které lze spočítat na prstech, prostě už není z tohoto světa.

Novináři v tomto novém světě patří k postiženým. Doby, kdy se na ně obrátí nějaký „Deep Throat“, tajný zdroj z aféry Watergate, nejsou dnešní. Deep Throat se může obrátit na internet. Pro novináře to znamená, že anonymně zveřejněnou informaci nemohou ignorovat, jakkoli nevyhovuje jejich standardům a může sloužit něčí hře. Protože si ji všichni jejich čtenáři mohou přečíst. To byl případ hacknutých mailů Bohuslava Sobotky. Byl to koneckonců i případ e-mailů amerického Demokratického národního výboru, hacknutých dost možná ruskou rozvědkou. A dříve případ nahraných rozhovorů polské politické elity v roce 2014.

Na účtu Šuman je pozoruhodné to, že většina jeho informací „sedla“. Stává se součástí mozaiky o Andreji Babišovi, jejíž jiné součásti skládají „legitimní“ novináři a ještě jiné náhodní občané, kteří natočí na mobil Babiše ztrácejícího nervy v konfrontaci s diskutérem. V některých podstatných zprávách o Babišovi hrají klíčovou roli instituty prosazené v posledních letech – například majetková přiznání politiků. V jiných důvěrné zdroje. A v ještě jiných anonymní „distribuované“ zdroje typu Šuman.

To neznamená, že, zveřejníme-li Šumanův dokument, činíme tak se slepou důvěrou. Postupujeme v kontextu své práce. Někoho za ta léta známe, s někým mluvíme. O něčem slyšíme. Text na téma Čapí hnízdo a HSBC zveřejnil již 11. září web Motejlekskocdopole.com. Upozornil na základní problém: banka podle pravidel compliance byla povinna se zajímat, jaká je skutečná vlastnická struktura projektu, který úvěruje. Ať už nevěděla, anebo věděla, a tvářila se, že neví, obojí je špatně. To teď dokument zveřejněný Šumanem upřesňuje. Může to být falzum – docela kvalitní. A taky může být pravý. A někdo ho dal Šumanovi třeba proto, že kdyby ho dal, řekněme, nám, je snazší si vytipovat okruh lidí, kteří to mohli být. O což ten někdo nestojí.

Je to docela hnusná doba. Jedním z důsledků nástupu aktérů typu Šuman je, že můžeme být manipulováni, že jeho dosavadní solidní „track record“ může být budováním pozice pro zveřejnění totální lži v předvečer voleb. To je hypotetické. Reálné je to, že navzdory „přesycení“ některých čtenářů tématem Babiš tu stále zůstává ve vzduchu řada nevyjasněných věcí, jež by normálně nevyjasněny zůstávat nesměly. Známý investigativní novinář Jaroslav Spurný v rozhovoru zveřejněném v pondělí na DVTV přezíravě zhodnotil poslední dokumenty slovy, že „je to jen další kamínek do mozaiky, který říká, že Andrej Babiš měl s Čapím hnízdem něco společného. To se zřejmě nepokouší vyvrátit nikdo.“

Nikdo? Andrej Babiš to zopakoval týž den na tiskovce.