Komentář Daniela Kaisera

Osočení

Komentář Daniela Kaisera
Osočení

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

V uplynulých dnech se připomínalo deset let od vzniku Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR), v rámci toho připomínání vystoupil v České televizi náměstek ředitele Ondřej Matějka. Vystoupení bylo příznačné pro všechno, čím se ÚSTR odchýlil od intencí, které byly u jeho vzniku.

Jestli to vystoupení mělo nějaký leitmotiv, byla to jakási polemika se zakladatelskou generací. Je fakt, že ústav vznikl s mohutnou porodní asistencí ministra vnitra za ODS Ivana Langera a že první ředitel Pavel Žáček momentálně za občanské demokraty kandiduje na pražské kandidátce do voleb. To však nezakládá právo považovat ÚSTR za kladivo tehdejší pravice na levici a hlavně jednat s těmi zakladateli takhle nespravedlivě.

Matějka říkal, že ÚSTR ve své první fázi v podstatě skandalizoval některé lidi, které kdysi Státní bezpečnost skřípla a přiměla ke spolupráci. Ústav to podle Matějky dělal proto, že se rodil v obtížích a ti lidé prý měli zvyk veřejně svou existenci ospravedlňovat. Věcně vzato je to hrozné obvinění. Říká se jím, že lidé v dnešní bezstarostné době jen kvůli dobrému místu skandalizují lidi, kteří se v mnohem těžší době o cosi snažili a při tom nakonec podlehli svým trapičům. Jenže takové osočení by Ondřej Matějka těžko dokazoval. 

Pro kritiku žáčkovského ÚSTR se obvykle uvádějí tři příklady bulvární historie a předhazování jmen agentů nebo udavačů české veřejnosti: Milan Kundera, bratři Mašíni versus Klement Gottwald, Joska Skalník. Věcná podstata je následující: Kundera skutečně na policii udal člověka – shodou okolností západního agenta, který udání odnesl dlouholetým vězením a podlomeným zdravím. Vedení ÚSTR zazlívalo badateli, jenž s informací přišel na veřejnost, údajnou zbrklost.

Ve druhém případě ředitel Žáček u příležitosti setkání tehdejšího premiéra Topolánka v USA s Josefem Mašínem mluvil o tom, že Mašíni plánovali atentát na Klementa Gottwalda. Věcná podstata je ta, že o takových, byť vágních plánech se skutečně píše v protokolech z výslechů strýce Mašínů Ctibora Nováka na StB. Možná tu Žáček podlehl slavnostnosti chvíle – Mašín, tento idol českých antikomunistů, od Topolánka dostal medaili –, ale nikoho tu neskandalizoval ani nelhal.

Skandalizoval prý naopak přítele Václava Havla, výtvarníka Josku Skalníka. O rozsahu Skalníkovy spolupráce s StB mohou být pochybnosti – tajná policie nevěděla o některých důležitých aktivitách disentu, na nichž se Skalník podílel –, ale v kontextu zakládání OF, při kteréžto příležitosti tato aférka vznikla, šlo přece o to, že ve Skalníkově ateliéru se po oznámení o kandidatuře na prezidenta zašil Václav Havel, vedl tu důležitá politická jednání s Alexanderem Dubčekem a je zajímavá otázka, nakolik o nich StB věděla.

Náměstek Matějka v televizi řekl klíčovou větu, že lepší je určitá zdrženlivost, tedy nechodit se vším do médií. A to je ve zkratce smysl proměny, kterou s ÚSTR nastartovala levice, když obsadila Senát, obsadila nově radu ústavu a ta přivedla nové vedení. Řeči o tom, jak za komunismu „mezi vládci a ovládanými probíhal neustálý proces vyjednávání“ (poradkyně ředitele Muriel Blaive), jež Matějka v televizi rozšířil o avízo studií, které prý už brzy ukáží, „jak různorodá škála vztahů mezi ovládanými a ovládajícími byla“, jsou částečně banalita a částečně pseudovědecký balast.

Důležitá by byla jiná otázka: Proč levice nenašla odvahu ústav, který jí vždycky vadil, rovnou zrušit? A proč lidé, kteří mají takový problém se slovem totalita a s údajným zužováním výkladu komunistické diktatury na represi, nastoupili do ústavu, jenž má tohle zkoumat ze zákona? Že by taky neustálý proces vyjednávání o svém materiálním zabezpečení?