Zprávou, že bývalý premiér Mirek Topolánek (v úřadu 2006-2009) kandiduje na prezidenta, dostala prezidentská volba úplně jiný spád. Nesouvisí to přímo s Topolánkovými vyhlídkami, může se ukázat, že pro kritickou masu voličů bude nestravitelný kvůli špatné pověsti, spíš pociťované než založené na znalosti faktů. Na druhou stranu Topolánek je první protikandidát k prezidentu Miloši Zemanovi se skutečně vyhraněnými názory, u něhož máte dojem, že si intenzivně myslí i něco jiného, než že život je dlouhý a je třeba ho nějak vyplnit.

Bez ohledu na reálné Topolánkovy šance vyvolal mezi svými soupeři v prezidentské volbě a politice vůbec nervozitu. Dosud ach tak rezervovaný prof. Drahoš mu na sociálních sítích vytkl „hrubost, vulgaritu a nedostatek respektu k názorovým odpůrcům“, připomněl nástup šedé eminence Topolánkova vládnutí Marka Dalíka do vězení (k čemuž se v textu ještě vrátíme) a celkově tu kandidaturu zhodnotil jako špatný vtip. Andrej Babiš považuje Topolánka za „nejzkorumpovanějšího premiéra“ od vzniku České republiky, což je vývoj – od roku 2011 až dosud označoval za počátek všeho zla Václava Klause.

Pro Topolánkovu kandidaturu mohou být klíčové už první dny, kdy se ustálí rámec, v němž o něm uvažujeme: bude to rámec rýsovaný Babišem, Drahošem a jistě i dalšími? Nebo se mu podaří z onoho rámce vystoupit a upozornit voliče, že politicky se jim teď nabízí zdaleka nejtěžší váha proti Zemanovi, kandidát, který by mohl komplikovat Andreji Babišovi vládnutí bez důvěry sněmovny a zrušením Zemana zrušit pakt Babiš-Zeman?

Kdo to je

„Chachar z Ostravy“ přišel dělat politiku do Prahy relativně pozdě a zprvu to vypadalo spíš jako únik před neúspěchem v podnikání. Do Senátu Topolánek postoupil v roce 1996 z okrsku Ostrava-město, ODS už tehdy ztrácela dominanci. Bylo mu právě čtyřicet, což je hranice, od níž se do horní komory vůbec může kandidovat. Topolánek byl už tehdy libero, na jeho billboardech se skvěla osobnost kandidáta a logo ODS bylo upozaděno. První konverzace s tehdejším premiérem a předsedou strany Klausem se točila kolem tohoto Topolánkova triku – Klaus z toho nebyl nadšený, vztah k sobě našli, až když už oba byli mimo aktivní politiku.

Za dva roky se Topolánek stává předsedou senátorského klubu ODS a za další čtyři roky předsedou strany. Je to známý kongres ve Františkových Lázních, kde jsme se my novináři soustředěním na souboj Petra Nečase s Janem Zahradilem předvedli jako lidé se zúženým vnímáním světa. Topolánek byl třetí vzadu a do duelu favoritů přišel jako rána z nebe. Neviditelnou práci mezi delegáty za něho odváděla atraktivní rusovláska z pražské stranické organizace Gabriela Kloudová. Ta v posledních letech pracovala v sekretariátu Pavla Bělobrádka, šéf lidovců teď taky poměrně rychle expremiérovi kývl při sběru podpisů.

Mobil na Angelu

Topolánkovi je ve Františkových Lázních 46 let, má tři děti, manželku Pavlu, která ho kultivuje. Zatímco ale nástup do čela opozice Topolánka, kolem něhož se už v té době pohybuje Marek Dalík coby předjednávač a muž na špinavou práci, politicky nakopl, osobnostně ho vyhodil z orbitu. V politice přichází jeho hvězdná hodina v červnu 2006, kdy pro ODS ve sněmovních volbách získává famózních, dnes nepředstavitelných 36 procent. Předsedovi se podařilo vrátit modrým jakousi všeobecnou přijatelnost (měl to, pravda, usnadněné nařvaností ČSSD, reprezentované tehdy Jiřím Paroubkem a Davidem Rathem). Patovou situaci řeší nakonec vládou za pomoci přeběhlíků z ČSSD, kdy se poprvé a trvale ušpinil. Vláda, kterou posléze postavil s lidovci a Zelenými, zavádí superhrubou mzdu a dramaticky snižuje zneužívání sociálních dávek i nemocenské, zavádí poplatky u lékaře, v zahraniční politice se pokouší členství v EU doplnit americkým radarem. Bohužel neúspěšně, ale byla to zahraniční politika s nějakou ambicí.

Naopak do kategorie Oslnění mocí patří Topolánkův lapsus s Lisabonskou smlouvou, jejíž vinou jsme měli poslední dva roky českou politiku zamořenou návrhem na uprchlické kvóty. On to byl, kdo v rámci boje za prosazení smlouvy lámal spolu s Alexandrem Vondrou senátory a jinou opozici v ODS, on to byl, kdo popularizoval nesmyslnou dichotomii „Lisabon, nebo Moskva“. Vytahování, jak si smskuje s Angelou, bude už navždy patřit do studnice českého neználkovství ve Slunečním městě. Lze předpokládat, že mezitím v tomto ohledu dozrál, léta strávená v energetickém byznyse znamenaly nepřetržité cesty a jednání v zahraničí. Dnes, kdy se Topolánek vrátil k eurorealistickému pohledu na věc, budou právě jeho laciné příměry Moskva versus Brusel dohánět, až bude vysvětlovat, že být v tvrdém jádru EU není v českém zájmu – ačkoliv si to upřímně myslí a významně se tím odlišuje od konformistů, jako jsou Jiří Drahoš i Michal Horáček a jejich pudové potřeby přijmout euro.

Taktéž pro svou momentální poziční výhodu Topolánek v roce 2009 zpopularizoval výklad, že ODS je strana ovládaná kmotry. Problém s kmotry modří v několika krajích samozřejmě měli – zhruba na úrovni sociální demokracie. ČSSD jen neměla předsedu, který by svou stranu tak jako Topolánek během souboje s Pavlem Bémem označkoval.

Velké peníze nablízku

Po osobní stránce se spontánnímu a poměrně skromnému selfmademanovi stalo to, že ho obklopil svět velkých peněz a moci. Změnu symbolizuje fotografie s tehdejším generálním ředitelem ČEZ Martin Roman na rotopedech. Podle pamětníků Topolánek Romanovým svodům (Roman byl považován za exponenta sociální demokracie) nejprve vzdoroval a ředitel ČEZu se de facto musel sám pozvat na Topolánkovy narozeniny. Za druhé premiér a ředitel největší státní firmy spolu nějak vycházet musejí, z povahy věci musejí najít nějaký komunikační úzus. Nicméně fotografie z toskánského Monte Argentaria, na nichž se někdy v červnu 2009 před jachtami scházejí Topolánek a Dalík s lobbistou ČEZ Vladimírem Johanesem a dalšími, tematizovaly cosi, nad čím dodnes nelze mávnout rukou: Topolánek s Dalíkem a svými blízkými tu bydleli v údajně pronajaté vile, kde si přitom Dalík umístil sochu svého oblíbeného sochaře Lukáše Rittsteina, což u pronájmu na měsíc dva nedávalo smysl. Ukázalo se, že pronájem vily od lichtenštejnské firmy Raben Anstalt zprostředkovávali lidé z firmy J&T. Je to indicie, že s touto finanční skupinou byl Topolánek ještě z dob svého premiérování (aféra Monte Argentario přichází čtvrt roku po svržení jeho vlády Jiřím Paroubkem) v jakémsi kvaziobchodním vztahu. Ještě v Topolánkově éře totiž J&T potřebovala přízeň českého státu, především když se ucházela o Mibrag, hnědouhelné doly u německého Lipska. Finančníci z J&T sice tehdy skončili v tendru první a ČEZ druhý, načež se ale oba čeští uchazeči dohodli, že doly koupí spolu. Aby se koupě vůbec mohla uskutečnit, půjčil ČEZ Danielovi Křetínskému peníze. Křetínský měl podle odhadu státního zastupitelství, které pak transakci šetřilo, z transakce několikanásobně vyšší zisk než ČEZ. Nakonec orgány podezření, že stát v Mibragu tratil na úkor J&T, odložily – i ČEZ tu totiž vydělal, zhruba jednu miliardu korun. Každopádně Topolánkova vláda projevila vůči J&T vstřícnost, a Křetínský ji opětoval, když Topolánka posléze zaměstnal.

Jak to hodnotit? Eticky je nástup s platem několika set tisíc měsíčně k muži, jemuž jsem předtím pomohl k miliardám, přinejmenším hraniční; současně jde ale z miliardářova pohledu o takové drobné, že to nelze považovat za splátku. Akcie Křetinský Topolánkovi žádné nedal. EPH se snaží nákupem zdrojů fosilních paliv expandovat po zahraničí, pro takové účely angažmá bývalého premiéra jistý smysl dává.

Fotografie z Toskánska do novin doručil bývalý ředitel rozvědky Karel Randák, v té době prokazatelně ve službách Andreje Babiše. Babiš – a k tomu jsou svědectví od svědků – mohl mít oprávněný dojem, že po vstřícnosti státu, na niž byl zvyklý od sociálnědemokratických vlád, Topolánek zrovna jemu na ruku nepůjde.

Jak zrušit osu Babiš-Zeman

Na jaře 2010 musel Topolánek odejít z čela ODS po skurilní aféře interview pro časopis Lui. Nesl to těžce. V jednu chvíli vyšli během grémia s Petrem Nečasem ven, údajně tam mezi čtyřma očima vznikla domluva, že Topolánek, tehdy ještě předseda strany i lídr do voleb, jednu z funkcí uvolní. Byl zbaven obou, Nečas při tom ani nehnul brvou.

Topolánkovou největší politickou hypotékou je dodnes Marek Dalík. Už před nástupem k moci Dalíkova malá agentura New Deal Communications vykazovala obrat, k němuž nedokázala uvést klienty. Uváděla mezi nimi například Českou poštu, která na dotaz novinářů obratem jakékoliv větší zakázky pro New Deal popřela. Za vlády Topolánka měl Dalík kancelář na úřadu vlády, byť oficiálně s úřadem neměl žádnou smlouvu; ocitl se u jednání ministra dopravy Aleše Řebíčka s dopravními firmami; vaz mu zlomila jednání, která vedl s dodavateli transportérů Pandur pro českou armádu. Nákup 199 transportérů odsouhlasený za podezřelých okolností Paroubkovou vládou na konci mandátu ta Topolánkova o rok později zastavila. Vyjednala s dodavatelem nové podmínky, česká armáda odebrala jen polovinu pandurů, ale lépe vybavených a tedy s vyšší cenou za kus. Manažer americko-rakouského výrobce Stephan Szücs po letech tvrdil, že Dalík si tehdy řekl o úplatek 18 milionů eur, což je obřích a neuvěřitelných půl miliardy korun. Szücs byl jako svědek nevěrohodný, přesto česká justice Dalíka ve stadiu tvrzení proti tvrzení odsoudila. Za pochodu měnila trestný čin, jehož se měl dopustit – a také Dalík na radu svých advokátů z kanceláře Gřivna-Šmerda nakonec změnil výpověď. Připustil, že o nějakých částkách se Steyrem opravdu byla řeč, jen to prý nebyl úplatek, ale provize. Bude zajímavé, jak Topolánek vysvětlí, v čem je ten rozdíl a jestli o provizích věděl.

Neexistují důkazy o tom, že by dnes své životní náklady kryl z nějakých nevysvětlitelných příjmů, v jeho expremiérském životě není žádný zázračný obchod s akciemi, který se povedl Stanislavu Grossovi, ani zázračný prodej pamětí, které nikdo neviděl ani u známých v knihovně, ani potom v antikvariátu, ale z jejich prodeje zbohatl Jiří Paroubek. Nicméně Dalík je důkaz minimálně toho, že Topolánek – podobně jako Babiš – vnímá politiku jako dosti bezohledný souboj velkých zvířat.

Voliče Topolánek postavil před otázku, zda prezidentskou volbu chtějí brát jako soutěž o co nejkonciliantnějšího pána, který bude takzvaně reprezentovat stát, nebo jako reparát za sněmovní volby a dodatečný pokus omezit predátorovi výběh.