Předseda KDU-ČSL Pavel Bělobrádek stál za pokusem vybudovat třetí sílu české politiky spojením se STAN. V srpnu ale lidovci, znejistělí průzkumy, které této dvoukoalici nedávaly potřebných deset procent, spojení se Starosty zrušili. Od té doby vystupují jako někdo, kdo se vrátil na zem. Pavel Bělobrádek nevylučuje ani pokračování vlády s ANO.

Před čtyřmi lety jste měl pochybnosti, jestli do vlády chodit, nebo ne. Stálo vám to za to? A kolik se vám podařilo ze svých požadavků do programu vlády prosadit?

Pochybnosti jsem měl hlavně proto, že jsme byli v situaci, kdy jsme pomalu nevěděli, kde jsou ve sněmovně záchody, a hned jsme měli jít do vlády. Do vládního programu se nám podařilo prosadit tak 80 procent. Další věci se podařilo upravit nebo úplně zabrzdit – například zdaňování restitucí. Celkově jsme ve vládě chladili hlavy, nebylo to jednoduché, ale myslím si, že je trochu škoda, jak to skončilo. Když už se pan premiér rozhodl odvolat pana Babiše, těch řešení se nabízela celá škála. To, že sám chce podat demisi, s námi nekonzultoval, nekonzultoval to dokonce ani v sociální demokracii.

Naznačujete, že premiér měl vyhodit celé ANO? Z vás jsem tehdy měl pocit, že ho v tvrdém kurzu moc nepodporujete.

My bychom s tím nemohli nic dělat. Pokud premiér odvolá někoho z vlády, tak se se mnou vůbec nemusí bavit. To je ústavní princip. Ať to ale skončilo, jak to skončilo, celkově vzato myslím, že účast ve vládě chyba nebyla, i když jsme tři úplně jiné strany. My a sociální demokraté máme každý trochu jiný hodnotový žebříček, ANO bylo úplně neuchopitelné. My jako KDU-ČSL jsme například byli první, kdo se jednoznačně vymezil během ukrajinské krize. Nepodlehli jsme těm tanečkům s Čínou, zabránili jsme tomu, aby se servilně sklonila vláda jako celek.

Co byste vyzdvihl na domácí frontě?

Podporu pracujících rodin, to je naše vlajková loď. Slíbili jsme nedávat plošně dávky, ale jít konzervativní cestou snižování nákladů. Díky vyšší daňové slevě na dítě pro pracující rodiny jenom letos zůstane rodinám o pět miliard korun víc, třeba aby mohly dát děti do kroužků nebo aby jim mohly zaplatit obědy. My jsme chtěli jít do bonusů, aby to mělo větší význam i pro nízkopříjmové pracující, tomu se bohužel hrozně bránilo ANO kvůli nákladům. Přitom to jsou peníze, které když zůstanou v rodinách, otočí se v ekonomice několikrát.

Vy jste zavedli, aby se navyšovaly slevy pro druhé a třetí dítě. Nedalo by se jít ještě dál?

My to plánujeme. Dneska když máte čtvrté dítě, máte smůlu, protože strop na slevy ročně je na 68 tisících korunách. Chtěli bychom ten strop odbourat. Pro státní rozpočet je to až marginální položka. Takových rodin je poměrně málo.

Tak ona to je klientelistická politika pro katolické rodiny, že?

No, i pro pracující romské rodiny.

Těch je…

Já jsem to neřekl. Každopádně jsme se vydali správnou cestou, ale nestačí to. Nechci si to dávat za zásluhu, nicméně fakt je, že poslední tři roky se zvyšuje porodnost. A nejenom počty prvního dítěte, i druhého a třetího. Statistický úřad právě píše, že porodnost stoupla na 1,6 dítěte na ženu, což je lepší, než bylo, ale ještě to není 2,1 nutná pro reprodukci. Rostoucí porodnost bychom chtěli podchytit a podpořit. Pomáháme i maminkám, které jsou doma, sjednotit slevu na poplatníka, aby bylo možné společné zdanění. Protože když nemáte klasický systém, kde je progresivní zdanění, nemůžete udělat společné zdanění manželů. Dá se tu jít právě cestou slev a společného pojištění. Chceme taky podporu bydlení, aby mladé rodiny měly daňovou slevu, když si vezmou hypotéku nebo koupí barák.

Jste spokojen s výkonem vašeho ministra zemědělství Mariana Jurečky? Za něj se upravovala dotační politika tak, aby mohly větší zemědělské firmy brát větší dotace. Včetně Babišova Agrofertu.

To je velký mýtus. Podporovali se všichni. A nemyslím si, že by zemědělská družstva, která dál fungují proto, že vlastníci nechtěli hospodařit a nechtěli pozemky zpátky, měla být trestána za Babiše. Struktura českého zemědělství je podobně jako ve východním Německu nebo na Slovensku prostě jiná než v Polsku a ve Francii.

Šéf Asociace soukromých zemědělců Josef Stehlík si stěžuje, že se za Jurečky zvýšil strop pro dotace z programu rozvoje venkova z 50 na 150 milionů. Což je zcela jasně investice, kterou malý sedlák nemůže využít.

Já je chápu, to jsou kluci z ódéesky, kteří zemědělská družstva chtějí zrušit. Ale v tom vámi zmíněném programu se výrazně navyšovalo i pro ty malé. Ti si na peníze sáhnou taky. Ne že by malí ostrouhali a pomáhalo se jen velkým.

Proč vůbec velké koncerny mají dostávat dotace na rozvoj venkova, když ony svými monokulturami a velkoprovozy venkov často spíš ničí?

Ale to je nepřesné. Jsou družstva, která mají pár hektarů, a jsou soukromníci, kteří mají tisíce hektarů. Zeptejte se pana Stehlíka, kolik má hektarů on. Tady přežívá jakási představa, že soukromník hospodaří někde na záhumenku. Buď řekneme, že u nás vůbec nechceme větší celky, anebo uznáme, že tu prostě historicky zbyly. Samozřejmě že soukromníkům jde o to, rozbít družstva, aby si na tu půdu sáhli sami. To je furt stejné. Tak by zase byli velcí soukromníci. Říci, že velký hospodaří špatně, a malý dobře, fakt nejde. Bylo by dobré, kdybyste si taky promluvil s Jurečkou, s lidmi z Agrární komory, s lidmi z Potravinářské komory. Ti jsou pro vás možná jézeďáci, ale i v těch JZD byli lidé, kteří do nich dávali svoje podíly – a pak si je buď mohli vzít zpátky, nebo si je nevzali. Já mám taky pozemky, a prostě nebudu soukromě hospodařit, tak to pronajmu. Něco pronajímám soukromníkovi, něco zemědělskému družstvu. A to je špatně, že pronajímám družstvu? Vždyť je to jedno, jaká je forma vlastnictví. Nevím, proč by velcí měli být trestaní za to, že jsou velcí.

Nejde o trestání, jen o to, jestli by se těm velkým mělo ještě pomáhat.

To s vámi souhlasím, a proto v nové zemědělské politice Marian Jurečka navrhuje regresi. Čím jste větší, tím dostáváte míň. Ale ne že se bude dávat jen některým. To by samozřejmě vyhovovalo Francouzům, západním Němcům a dalším. Ale dopadlo by to na naše zemědělce. Říct, že družstevník rovná se komunista, bych si netroufl. A pozor, já rodinné farmy mám rád, jezdím na ně. V knížce o mně se můžete dočíst, jak děda vystoupil z JZD a co se pak dělo. Já jsem z rolnického rodu. Ale na druhou stranu, říct, že zničíme všechny velké, že je budeme šikanovat, není správné.

Má nám vadit, že Agrofert za Jurečky dostával ze zemědělství nenárokové dotace asi o třetinu vyšší, než tomu bylo dřív? Jenom loni na nenárokových zemědělských dotacích inkasoval 400 milionů korun.

Směřovat to jenom na Babiše není správné. A co ti ostatní? Ti mají jenom proto, že tu je Babiš, prodělat? Na druhou stranu, to bylo řečí s řepkou – a my jsme ji řádově omezili, tam už se skoro nic nevyplácí. Já si vzpomínám, že když se Marian měl teprve stát ministrem, Veleba z Agrární komory pobíhal a řval, že to je soukromý zemědělec, že má 30 hektarů a že to bude pokračovat jako za ODS, kdy pan Stehlík s panem Novákem chodili po ministerstvu a rozhodovali, jak se dělá zemědělská politika. Ale Marian, ač soukromý zemědělec, soukromým zemědělcům na ruku nešel. On se snaží vyjít se všemi. Což je těžké – když se snažíte vyjít se všemi, všichni vám pak nadávají. Snažil se vyjít se všemi, protože má zájem o celek. A ne pořád Babiš, Babiš, Babiš. To bychom taky mohli zrušit příspěvek na umělé oplodnění, když má Babiš v tomto oboru na trhu většinu.

Nebo se to dá vzít z jiného konce a s lidmi, kteří ve velkém podnikají, nejít do vlády. Vůbec jim neumožnit být ve střetu zájmů.

Proto jsme zpřísnili příslušný zákon. Proč to neudělala už Nečasova vláda, když v ní seděl podnikatel Vít Bárta? Změnila to až naše vláda. Když se mě premiéři Saska a Bavorska, kteří tu byli shodou okolností na jaře ve stejnou dobu, kdy probíhala vládní krize, ptali, co se to děje, máte tak dobrá ekonomická čísla, nezaměstnanost nízkou, proč se rozpadá vláda?, odpověděl jsem jim: Bylo by v Německu možné, aby tam byl ministr financí podezřelý z daňové optimalizace, z podvodů na dotacích, aby vlastnil půlku médií? A oni: Né, to máme zakázané, to se vůbec nemůže stát.

Myslíte, že svěřenské fondy jsou dostatečné řešení?

A jak to chcete udělat jinak?

Například aby fond nemohli ovládat vaši blízcí nebo vaši letití zaměstnanci...

Tak se podívejte, kolik jsme tady měli podnikatelů ve vládách za ODS. Co se dělo u Řebíčka nebo u Kuby. Tomu nikdy nemůžete úplně zabránit. Buď to voličovi vadí, nebo to voličovi nevadí. Když nevadí, neuděláte s tím nic.

Vy jste říkal: Pokud bude Babiš obviněný, ve vládě s ním neusednu. Ale zdálo se mi, že děláte rozdíl mezi Babišem a jeho spolustraníky. S ANO byste ve vládě být mohl?

Já to nevylučuji ani nepotvrzuji. Nevím, co bude po volbách. Můžeme být zase v situaci, kdy vyvstane možnost tolerance Babiše komunisty nebo SPD. My už jsme se jednou zachovali státotvorně, byli jsme za to pomlouváni a pozvraceni. Dobře, takže by tu mohla být vláda tolerovaná komunisty nebo pohrobky Úsvitu. A možná že by to bylo lepší, možná si to zkusíme. Uvidíme, co bude po volbách.

Zatím jsme nebyli v situaci, kdy by se druhý nejbohatší člověk s ohromným podnikatelským impériem a zájmy všude chystal stát rovnou předsedou vlády.

Jestli je pravda, že Babiš řekl, s Jurečkou a Bělobrádkem už nikdy, tak je to stejně vyřešené.

Prý i vy jste na jakémsi grémiu lidové strany říkal, že s Babišem už ve vládě sedět nikdy nechcete.

A stejně tak nebudu sedět ve vládě ani s Kalouskem, Fialou nebo Sobotkou, pokud budou obvinění. Takový člověk by ve vládě vůbec být neměl. Jestli bychom šli do vlády s jinými lidmi z ANO, nevím. Protože nevím, jestli do takové vlády budeme přizvaní, jestli se dohodneme na programu, na poměru ministerstev. Ale vyloučit nemůžete v politice nic, vyloučit nemůžete ani útok z Marsu.

Touhle logikou nemůžete vyloučit ani vládu s komunisty...

To můžu. Můžu vyloučit vládu s komunisty a SPD.

Oč je lepší Babiš než Okamura?

Rozhodně to není člověk, který chce vystoupit z EU a z NATO. A pak je otázka, a tady souhlasím s Erikem Taberym z Respektu, jestli by ve vládě nějaká demokratická strana neměla být a korigovat je. Druhá možnost totiž je alibisticky říct: Dobré, dělejte si tu kluci s tím Okamurou a s komunisty, co chcete. Je to jedna z variant. Myslím, že mám právo si to po volbách rozmyslet podle situace.

Slyšel jste, že Daniel Herman vypráví, jak už se s Babišem dohodl na ministerstvu zahraničí?

Tak to jsem od Dana Hermana neslyšel, a navíc o tom nerozhoduje Dan Herman, ale celostátní výbor.