Kdyby se volby v Polsku konaly teď, Kaczyńského partaj by atakovala padesát procent. Alespoň to tvrdí průzkum společnosti CBOS, který přisoudil vládnoucímu Právu a spravedlnosti 47 procent podpory. Hlavní opoziční síla, Občanská platforma, ve stejném průzkumu získala pouhých 16 procent a pětiprocentní práh by překročily další dvě strany. Pro PiS se jedná o historický rekord. Zatímco v dalším průzkumu společnosti IBRiS PiS získala „jen“ 38,1 procenta, tedy o devět procentních bodů méně, opoziční Platforma si polepšila na 19,8 procenta. V každém případě si po dvou letech domácích kontroverzí a zahraničních tlaků může PiS pískat, opozice je poloviční.

Z dalšího průzkumu CBOS zároveň vyplývá, že se voliči se stranami příliš neidentifikují; asi jedna pětina se cítí spjata se stranou, jíž dá ve volbách hlas. Nejvíce loajálních příznivců má PiS: osm procent voličů se s Kaczyńského stranou identifikuje velmi silně, dvacet procent silně. Pro jednu třetinu voličů PiS také neexistuje žádná alternativa. Strana tak má postaráno o skalní jádro, kterému se nezajídá ani smolenský seriál o vyšetřování tragédie prezidentského letounu na pokračování. „Neskalní“ elektorát zase vítá celkem zdařilé sociální reformy, jimž nahrává do karet rostoucí ekonomika. Jednoznačným úspěchem vlády jsou například účinná opatření proti únikům na DPH, která jen za letošek přinesou do státního rozpočtu okolo dvaceti miliard zlotých.

Opozici zatím chybí tahoun. Ne že by premiér Duda s premiérkou Szydlovou vykazovali nějaký zázračný leadership, ve straně však působí Kaczyńského sjednocující faktor. Naproti tomu opozici nadále trápí personální nouze. Strana Moderní původně nadějného dandyho Ryszarda Petru se nepřehoupla přes deset procent od doby, co si její ženatý lídr v době vrcholícího „boje za demokracii“ odletěl s vdanou stranickou kolegyní na Madeiru. Ve stejné době přitom na sociálních sítích burcoval příznivce, aby vyšli do ulic, a vyzýval straníky k pokračování v okupaci sněmovního řečniště. Parlamentní krizi tehdy PiS zvládla, jeden z lídrů opozice ze sebe navíc udělal šaška.

Platforma s odchodem Donalda Tuska ztratila šéfa a znovu ho nenašla. Někdejší ministr zahraničí Grzegorz Schetyna a šéf Občanské platformy jen prodlužuje agonii. Nepřináší novou tvář ani impulzy, je člověkem pořádků, které Polsko přivedly k volebnímu triumfu PiS před dvěma lety. Strana je ideologicky vyprázdněná, sociálně konzervativní křídlo se rozdrolilo a liberální je mrtvolné. Témata jako svazky homosexuálů nebo potraty navíc většinu voličů vůbec nezajímají. Rekordní procento se shodne na zachování statu quo, radikály si stáhne nová „levice západního střihu“, strana Razem. Ani PiS stávající stav měnit nechce, i když na ni tlačí církev a aktivisté za úplný zákaz interrupcí.

Platforma zatím lavíruje ve všem. Příkladem může být fluidní postoj k „největšímu vládnímu úspěchu“, tedy programu 500+, kdy stát na každé druhé a další dítě v rodině přispívá měsíční dávkou ve výši pěti set zlotých. S nápadem přišel v roce 2014 Jarosław Kaczyński, o rok později se 500+ stal stranickým trhákem v parlamentních, a dokonce i prezidentských volbách. Platforma tehdy program kritizovala. Ve státním rozpočtu na něj neměly být peníze, padala obvinění z uplácení voličů, někteří poslanci dokonce nacházeli paralely v předválečném programu německých nacistů. Po pár měsících došlo k podivuhodnému obratu – opozice už program rušit nechce, naopak ho chce rozšířit, aby rodiče nově dostávali dávku i na jednoho potomka.

Polsko tak zatím opravdu kráčí ve šlépějích Maďarska. Na rozdíl od západních médií a unijních představitelů v tom polští konzervativci nevidí problém. Maďary a Poláky, jak říká staré polské přísloví „Polak, Węgier, dwa bratanki, i do szabli, i do szklanki“ (Polák, Maďar, dva bratři v šavli i ve sklenici), dnes spojuje vzpoura proti politické korektnosti a pokrokářství coby převládajícím trendům v západní Evropě. Pokud se polská opozice nezmátoří a EU se bude ke středoevropským státům nadále chovat jako slon v porcelánu, vyroste nám tu vedle Maďarska další země, kde konzervativní euroskepticismus nebude jen výstřelkem na jedno volební období, po němž se zase Polsko zařadí mezi poslušné státy vyšší rychlosti.