Zvláštní vyšetřovatel Robert Mueller, pověřený vyšetřováním ruského zasahování do amerických voleb, sdělil první obvinění. Je to pro Bílý dům nepříjemné? Ano, je. Změní to pohled na Donalda Trumpa a na ruskou aktivitu při amerických volbách? Ne.

Obvinění dopadla na Paula Manaforta, který byl po určitou dobu hlavním formálním manažerem Trumpovy kampaně, a Ricka Gatese, jeho dlouholetého lobbistického partnera, který působil v Trumpově kampani po jeho boku a pak ještě v další epizodní roli později, po volbách. Ale obvinění se nijak netýkají práce na kampani samotné. Jejich předmětem je daňový únik – praní peněz, které si Manafort a Gates vydělali na Ukrajině v předchozích letech. Manafort a Gates při slyšení před soudcem prohlásili, že se cítí nevinní – to je formalita amerického práva, která znamená, že proběhne soud v plné parádě. Jiný postup zvolil třetí včerejší protagonista, zahraničněpolitický poradce kampaně George Papadopoulos. Ten byl obviněn z křivé výpovědi agentům FBI a rozhodl se přiznat – což znamená, že soud nebude rozhodovat o vině, ale jen o výši trestu.

Akce ukazuje, že Muellerův tým funguje profesionálně a efektivně. Zatímco o Manafortovi a Gatesovi se spekulovalo dlouho dopředu, protože jejich aktivity byly známé, o tom, že jde po Papadopoulosovi, se prakticky nevědělo. Vědělo se něco o tom, kdo Papadopoulos je a co dělal. Byl to juniorní, mladý, neplacený člen Trumpova zahraničněpolitického týmu sestaveného v době, kdy Trump žádnými jmény v této oblasti nedisponoval. Skutečně usiloval o to, aby Trumpova kampaň navázala s Rusy kontakty, a sám k tomu činil kroky, scházel se s nějakými Rusy a jejich prostředníky atd. Ale, jak už rovněž bylo známo, kampaň na jeho návrhy nepřistoupila. Jedním z těch, který jeho návrhy hrál do zdi, měl být právě Manafort – lze si představit, že byl toho názoru, že když už konspirovat s Rusy, tak profesionálně, a ne tak, jak si to tento ambiciózní diletant představuje.

Mueller tak dopadl Papadopoulose dřív než Cartera Page, dalšího podobného proruského zahraničněpolitického poradce, o jehož trestněprávní budoucnosti se spekulovalo mnohem víc. Což neznamená, že na něj nedojde. Pageovy kontakty a pozice v Rusku zřejmě nebyly tak senzační, jak se tvářil. A Papadopoulose Mueller dostal za křivou výpověď, ne za kontakty s Rusy samotné – ty tedy hranice trestního práva nepřekročily.

Informačně se veřejnost nedozvěděla nic, co by mohlo její postoje k prezidentu Trumpovi pronikavě změnit. Že Manafort a Gates dělali špinavou práci, se vědělo. Že američtí političtí konzultanti hrají ve světě často velmi problematickou roli, se vědělo. Že Trump nezměnil svou celoživotní ochotu spolupracovat s lidmi pohrdajícími zákonem, když se mu to hodí, se vědělo. Že jeho kampaň přitáhla mimo jiné zneuznané, ambiciózní amatéry, kteří si libovali v názorech jdoucích proti dosavadnímu mainstreamu, se vědělo. Že Trump a mnozí lidé kolem něj zaujímali takovýto kontrariánský (a zároveň prospěchářský) postoj vůči Rusku, se vědělo.

Ke klíčové otázce – zašel Trump anebo někdo z jeho okolí tak daleko, že byl ochoten ve volební kampani přijmout ruskou pomoc z oficiálních struktur? Zatím nic nového nepadlo.

A kdoví jestli padne, protože vyšetřování amerických nezávislých vyšetřovatelů mají tendenci expandovat a rozlézat se a své nejexplozivnější nálezy přinést v oblastech, jež jsou od jejich původního zadání dost daleko. Když byl nezávislý vyšetřovatel Kenneth Starr pověřen vyjasněním možného podílu prezidenta Clintona na realitní aféře Whitewater v Arkansasu, Bill Clinton se se stážistkou Monicou Lewinskou ještě neznal.

Rozsah ruského zasahování do amerických voleb a politiky vůbec je určitě třeba vyšetřit. Nejen kvůli zákonu, ale aby americká společnost dostala šanci podívat se do očí pravdě o tom, jak je až chorobně manipulovatelná. Jak bezzásadoví a k zemi neloajální jsou mnozí příslušníci politické třídy bez ohledu na stranickou příslušnost. V ten samý den, kdy Manafort nakráčel do budovy FBI převzít si obvinění, rezignoval na svou pozici šéf jedné z největších washingtonských lobbistických firem Tony Podesta, protože jeho firma je vyšetřovaná kvůli práci pro Ukrajince, kterou jí zprostředkoval Manafort. A dva dny předtím vyšlo najevo, že takzvanou Steeleovu složku o Donaldu Trumpovi a Rusku platila kampaň Hillary Clintonové. A že firma, která to zařídila, zároveň pracovala pro Rusy na zrušení tzv. Magnitského sankcí.

Čím dříve bude pohřben primitivní bludný narativ, že nebýt práce Kremlu, je dnes Hillary Clintonová prezidentem, tím líp – i pro demokraty. A koneckonců zprostředkovaně pro ty členy některých českých politických stran, kteří už se uchylují k představě, že úspěch ANO a SPD a neúspěch TOP 09 zařídil Putin.

První sdělení obvinění naznačují, že Muellerův tým se bude pomalu šinout dál a představovat pro Donalda Trumpa překážku. Což mimochodem může být i jeden z faktorů, proč se Miloši Zemanovi nedostalo za jeho odvážnou sázku na Trumpa uznání v podobě pozvání do Bílého domu. Donald Trump oceňuje osobní loajalitu. Do té míry, že ho „dospělí“ v jeho okolí musí přesvědčovat, aby přerušil kontakty s lidmi, které může vsát Muellerovo vyšetřování. Snadno si lze představit, jak mu někdo z těch „dospělých“ trpělivě vysvětluje: Ten Zímen, já vím, že vás podpořil. Je to prima chlap, říká, že by se novináři měli střílet, bezva. Ale podívejte se na to takhle: Potřebujete teď články o tom, že prezident Trump přijal v Bílém domě proruského českého prezidenta s poradcem napojeným na neprůhledné ruské peníze? Co z toho máte? Můžete aspoň říct, že od nás Česko kupuje stíhačky F-16, jako ten řecký Tsipras, kterého jste tu nedávno přijal? No vidíte. Opravdu vám to stojí za to, pane prezidente?