Muži nestárnou – jen pomalu dozrávají jako víno. Taky si to myslíte? Vyvedu vás z iluzí, protože skutečný muž by měl žít v realitě a s nohama pevně na zemi.

Dnešní čeští muži mají na stárnutí mnohem víc času než dřív. Ještě kolem roku 1900 se v Česku u obou pohlaví průměrná délka života pohybovala jen mezi 40 až 50 lety. Autor tohoto textu (49) by tedy už byl mrtev, nebo by byl uctívaný moudrý kmet. Podle Českého statistického úřadu se ale dnes čeští muži dožívají průměrně 76 let a ženy 82 let. Skoro dvakrát tolik než před sto lety! Takže se tu holt asi budu plácat ještě možná třicet let… Jaké mám jako chlap vyhlídky?

Mou moudrost už nikdo velebit nebude a na moje rady se každý vykašle. Doba se tak zrychlila, že zkušenosti zastarávají už po několika málo letech. Staří muži byli kdysi vypravěči příběhů, znalci loveckých technik, šamani a léčitelé. Já pamatuju leda tak textový editor T602, magnetofonové kazety, pevnou telefonní linku s kruhovým vytáčením, komoušské První máje a nevyholené dívčí klíny. Kluci z facebookové generace se těmhle „zkušenostem“ tak akorát vysmějí – a dobře mi tak.

Mužství zabíjí

Moje vyhlídky na stáří ale nejsou zas tak špatné. Dnešní sedmdesátník už totiž nesedí v bačkorách a s novinami v rukách u krbu, nýbrž skáče padákem, trekuje v Himálaji, běhá maratony a zapisuje se na univerzitu třetího věku. Chová se jako dvacátník, protože na to většinou má čas a peníze. Nemusí nic a může všechno, a ty stovky a tisíce nových prožitků ho navíc i duševně omlazují. Někdy je to však až infantilně směšné. Mužské krémy proti vráskám, botox a peeling bych snad ještě pochopil. V říjnu 2011 ale stoletý Fauja Singh uběhl v Torontu maraton. Letos v lednu francouzský cyklista Robert Marchand překonal světový rekord v kategorii nad 105 let, která vznikla jen kvůli němu. Na dráze ujel v hodinovce 22,547 kilometru. Proboha proč?!

Čeští muži podle statistik umírají asi o šest let dříve než ženy, na což existuje celá řada vysvětlení. Možná se v životě i v práci víc stresují a vyčerpává je i neustálá nutnost bojovat o přízeň žen. Možná jsou méně zodpovědní ke svému zdraví, méně chodí na preventivní lékařské prohlídky, víc pijí a mají horší životosprávu. Možná je na vině testosteron, jehož vyšší hladina podle lékařů u mužů způsobuje vyšší výskyt kardiovaskulárních nemocí. A nebo nám mužům těch šest let života „ukradne“ chromozom Y, a to hned z několika důvodů. Ženy mají díky své chromozomální dvojici XX „záložní kopie“ genů kódujících imunitu, takže méně trpí nemocemi. Nedávná studie univerzity ve finské Uppsale navíc prokázala, že se u stárnoucích mužů oslabuje chromozom Y. Tím u nás oproti ženám s věkem rychleji akceleruje výskyt rakoviny.

Ať už je to jakkoli, být mužem je prostě nebezpečnější, a to už kvůli hormonální výbavě. Testosteron nás oproti ženám i ve stáří podněcuje k riskantnějšímu chování. Předvádíme se, abychom se jim zalíbili. Závodíme v autech, pereme se v hospodách, lezeme po skalách… Jak ale stárneme, je tohle „natřásání peříček“ čím dál směšnější.

Interesantní šediny

Máme ale zase jednu výhodu. Čím je žena starší, tím méně je pro muže přitažlivá. Možná je to nespravedlivé, jenže je v tom hluboká evoluční logika. U ženy totiž mládí koreluje s vysokou plodností, která pak postupně klesá, až během menopauzy zcela vyhasne. Z pohledu přírody tedy nemá pro muže smysl sbalit ženu po čtyřicítce, protože s ní už nemůže mít potomky. Muž ale zůstává plodný až do smrti. Čím je navíc starší, tím je většinou schopnější případné děti zabezpečit. Už si vybojoval své místo na slunci (a ve firmě), vydělal peníze… Právě proto je tak častá kombinace stárnoucího milionáře a mladičké modelky a ne naopak. Vypočítavost? Ne, příroda to tak prostě chce.

Tuhle sociobiologicky založenou mužskou výhodu navíc dnes posilují média. Starý chlápek už není dědek, posedávající s hůlkou na sluníčku před hospodou, ale Sean Connery (86), George Clooney (56) nebo Jiří Bartoška (70). Tedy zkušený, protřelý a seriózní světák a bonviván s interesantními šedinami, které dívky obdivují i jako znak otcovství, jež jim kvůli stále slabším rodinným poutům v dospívání chybělo. Před časem to prokázala anketa německého časopisu Best Life. 35 % žen se svěřilo, že věkem nabytému „melíru“ nedokážou odolat. 32 % žen se na mužích líbí i vrásky kolem očí a 20 % přitahují rýhy v ústních koutcích. V hodnocení na plné čáře zvítězili čtyřicátníci, jimž účastnice výzkumu odpustily i zvětšující se břicho a pleš.

Rovnoběžky ve tváři

Zopakujme, že k ženám je příroda nespravedlivá. Stará žena je prostě stará, zatímco starý muž „už ví, co chce“, je „interesantní a důstojný“ a „umí v tom chodit“. A nespravedlivý je i odlišný způsob stárnutí obou pohlaví. U ženy přijde po čtyřicítce menopauza, zatímco u muže se obsah testosteronu snižuje jen postupně asi o jedno procento ročně. Žena tedy stárne skokově, ale muž nenápadně a dlouhodobě. A jak už jsme řekli, plodný zůstává až do smrti, a až do smrti má proto šanci i u výrazně mladších žen. Dokazuje to klasický příběh J. W. Goetheho a Ulriky von Levetzow a nově třeba Juraje Herze a Terezy Pokorné, Petera Kovarčíka a Kateřiny Brožové nebo Josefa Rychtáře a Ivety Bartošové. Ale pozor, jen málokterá mladá žena chce „dědka“. Ideál staršího partnera je sice už zabezpečený, ale stále mladý duchem – tedy aktivní, společenský a zábavný.

Noční můru stárnoucích žen představují vrásky. Kolik jen peněz jsou ženy ochotny utratit za „zázračné“ krémy, séra, vodičky a masky! Muž vrásky absolutně neřeší už proto, že se nám tolik netvoří. Podle dermatologů máme totiž silnější pokožku s vyšším obsahem kolagenu. Studie irské firmy Allergan (výrobce botoxu) navíc v únoru 2015 odhalila, že ženská pleť v důsledku rychlejší ztráty kolagenu stárne rychleji než mužská. Čtyřicetiletá žena vypadá asi o patnáct let starší než stejně starý muž.

Pro muže jsou navíc vrásky ikonou životní vyzrálosti. Dobrodruh má ve tváři vepsány všechny světové rovnoběžky a český chlap je ošlehaný vichry hospodských ventilátorů. „Nikdy nezapomenu na ten jeho ksicht,“ zpívá Filip Topol ve slavné písni Kilián Nedory. „Nosil v ksichtě všechny svíce světa. Měl tam taky kameny a klenby a prach. Bože, prach z větru nebo z hvězd?“

Tohle je zásadní rozdíl. To, co ženy na jejich vlastních obličejích děsí, je na mužských obličejích zároveň přitahuje.

Tantalova muka

Stárnoucí muž zkrátka neřeší, na kolik vypadá. Má ale zase jinou noční můru – postupně odumírající erekci. Většinou se už naučil metodu balení žen, takže by jich s přibývajícími léty mohl mít stále více. Jenže má čím dál méně fyzické možnosti si to užít. Postupná ztráta ztopoření je viditelným mementem: Hochu, už jedeš z kopce.

Podle amerického sociologa Edwarda Thompsona mají navíc stárnoucí muži zásadní problém i na čistě symbolické rovině. Thompson popsal sociální konstrukci takzvané „toxické maskulinity“ – všeobecně sdílené představy, že muž musí být za všech okolností silný, nezávislý, bojovný a vždy připravený k akci. V mládí to tak bývá, ale pro stárnoucí muže je to zdrojem stále silnějších depresí. Pokud je vám totiž pětadvacet, nemáte problém tohle společenské očekávání naplnit. Jak stárnete, je čím dál tím těžší „být mužem“ přesně tak, jak to od vás okolí očekává. A pak jednoho dne sedíte na posteli s hlavou v dlaních, protože se už nejen zadýcháte při cestě do schodů, ale hlavně – erekce je pryč. A to přesto, že se vedle vás rozvaluje o třicet let mladší kráska, očekávající říjného býka.

Právě v tom je nejhlubší tragika mužského stárnutí. Teoreticky bychom mohli mít s přibývajícím věkem stále více žen, ale prakticky na ně čím dál méně stačíme. Jsme jako bájný Diův syn Tantalos, který byl za trest za své přečiny podroben těm nejtěžším mukám. Stál v průzračné chladné vodě, ale když se chtěl napít, voda ustoupila. Skláněly se nad ním větve stromu se šťavnatým ovocem, ale když si ho chtěl utrhnout, větve se zvedly, takže na ně nedosáhl…

Potíže se ztopořením penisu má podle výzkumů až polovina českých mužů ve věku od 35 do 60 let. Vedle lékařských pomůcek, viagry či rostlinných preparátů je tu ještě jedna možná pomoc, tzv. Coolidgeův efekt. Jev projevující se u savců, kdy samci (a do určité míry i samice) projevují obnovený vyšší zájem k novým sexuálním partnerům, dokonce i s riskováním ztráty sexuálních aktivit s partnerem stávajícím – stále dostupným. Evoluční výhoda takového chování spočívá v možnosti samce oplodnit více samic. Coolidgeův efekt získal jméno po americkém prezidentovi Calvinu Coolidgeovi (ve funkci 1923–1929). Traduje se historka, podle níž s manželkou navštívil drůběží farmu. Její majitel paní prezidentové vyprávěl, že jediný kohout dokáže kopulovat až šedesátkrát denně. „Řekněte to laskavě prezidentovi!“ požádala ho se smutným leskem v očích. Stalo se. „A dokáže to ten kohout se stejnou slepicí?“ zeptal se Coolidge. „Ne, musí mít pokaždé jinou,“ odpověděl farmář. „Řekněte to laskavě paní prezidentové!“ povzdechl si prý unaveně Coolidge.