Zbraně digitálního soudného dne. Pod ruskou vlajkou

Zbraně digitálního soudného dne. Pod ruskou vlajkou

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Letka dronů se pohybuje vzduchem, bzučí jako roj včel a zkoumá situaci. Takové nasazení bezpilotních letounů dnes už nikoho nepřekvapí. Ale samostatně vyhledávat cíle a bojovat s nimi, to je pro drony ještě hudba budoucnosti. Ruské rakety jsou v tomto směru výrazně dále. Protivníka porážejí vynalézavostí.

V budoucnu by měly drony ničit vrtulníky, letadla a rakety nepřítele. Do té doby se ale musejí naučit řadu věcí, třeba vzájemně koordinovat své chování. Sílu mají drony hlavně společně, když využijí inteligenci roje, píše ruský list RBTH. Princip je zdánlivě prostý. Pomocí senzorů a speciálních programů komunikuje dron se svými "druhy" v roji. Vyměňují si data a rozdělují úkoly. Každý dron má oblast, kterou sleduje, a svou perspektivu. Když se všechny tyto údaje spojí, vznikne například obraz 3D terénu, nad níž přelétají.

„S dosud vyvinutým softwarem je možné řídit skupinu až šesti dronů současně,“ říká Alexander Močalkin, šéf Software Developer Network-Centric, která se specializuje na software pro koordinaci rojů bezpilotních letounů. V tomto stádiu vývoje by ale ještě nikdo drony samotné na vojenské cíle nevypustil. Musí je kontrolovat a dálkově ovládat lidé. "Systém je poloautomatizovaný, bez zásahu operátora nemůže řešit žádné úlohy," vysvětluje softwarový specialista.  

Kdy se bude moci obejít bez člověka, Močalkin ještě nedokáže říct. „I když se mezitím podařilo vyřešit úkol samoorganizace strojů, aby se dokázaly samostatně rozhodovat za nepředvídaných vlivů, to jsme ještě nedokázali" U strategických jaderných střel a protilodních raket už ale ruští vědci využívají umělou inteligenci od 70. let minulého století. 

Drony ruské armády. - Foto: ruské min. obrany

K takovým zbraním patří Granit, sovětská a ruská nadzvuková křižující protilodní střela zavedená do služby u sovětského námořnictva roku 1983. Jde o nejtěžší ruskou protilodní střelu, které dalo NATO ne bez důvodu kódové označení Shipwreck. Tato raketa je prvním zbraňovým systémem s téměř lidskou inteligencí. Je noční můrou nejen letadlových lodí protivníka, a to kvůli své rychlosti, úderné síle a nepředvídatelnosti. Granity mají ve své výzbroji raketové křižníky třídy Orlan a stíhací ponorky třídy Antěj. 

Střely Granit mají jednu zvláštnost, v jejich elektronické paměti je uložena fyzická podoba lodí protivníka, vysvětluje Vladimír Poljačenko. Je firemním historikem podniku, který střely vyvinul. Palubní počítač nezná jen siluety a rozměry lodí, nýbrž i jejich silová pole. Třeba elektromagnetické napětí, jež je vlastní jen určitému typu plavidla. Granit zná navíc taktická data lodí protivníka, takže třeba rozezná, jestli jde o konvoj nebo operační svaz letadlové lodi. Tak může; identifikovat hlavní cíle a zaútočit, říká Poljačenko. 

Křižníky a ponorky ruského námořnictva jsou vybaveny šachtami pro 24 raket Granit. Jsou odpalovány hromadně - salvou. První odpálená střela čeká na ty ostatní. Jakmile jsou ve vzduchu, vytvoří svazek a přecházejí k útoku. Jedna z nich letí jako vedoucí ve výšce a svým radarem a pasivním detektorem zachycuje a vyhodnocuje cíle. Jako jediná zná cíl. Informace pak předává ostatním střelám letícím těsně nad hladinou moře. Určuje taktiku, rozděluje role. Každá střela dostane informace o cíli - typ, kurz, rychlost a umístění v nepřátelské formaci. Pokud je vedoucí střela zničena, nahradí ji jiná. Když je zničena jakákoliv jiná střela, přehodnotí se kvůli maximalizaci efektu útoku cíle. Po zasažení hlavního cíle úlohy se nově rozdělují - útočí se podle relevance. 

Uniknout před rojem raket Granit je nemožné. Letí nadzvukovou rychlostí, neustále mění pozici a pro dnešní radarové systémy jsou prakticky neviditelné. Objevit je lze jen prostým okem - a to už je v případě nepřítele definitivně pozdě. 

Ruská nadzvuková těžká protilodní střela Oniks (též Onix), kódové označení NATO Strobile, je o něco menší než její předchůdkyně. Ale umělou inteligenci Granitu zdědila. Novou zbraň nyní ruské námořnictvo zavádí do výzbroje. 

K tomu je potřeba modernizovat raketové křižníky a stíhací ponorky. Každá z 24 šachet je schopná pojmout tři střely Oniks, celkem tedy 72 nadzvukových střel na jedno plavidlo. V docích v Severodvinsku je nyní přezbrojován raketový křižník Admirál Nachimov (třída Orlan). V docích na Dálném východě je už i první ponorka třídy Antěj.

Ruské ponorky u dálněvýchodního pobřeží. - Foto: ruské min. obrany

 

,

12. června 2017