Je to příběh, který hned v několika rovinách bude sloužit jako precedent do budoucna. Příběh, kde nikoliv politici a byznysmeni, ale byrokraté a v konečné instanci nejspíš i soudci budou rozhodovat o fungování globální ekonomiky.

Začalo to koncem srpna, kdy Evropská komise rozhodla, že Apple získal v Irsku díky nižším daním neoprávněnou státní podporu. Proto by měl doplatit do irské státní pokladny 13 miliard eur (351 miliard korun) na daních. Evropští byrokraté se tady vydali hodně za hranu zásahu do daňové suverenity členské země.

Přes opakovanou snahu těch, kdo se snaží o čím dál hlubší evropskou integraci, zůstává výška přímých daní suverénním rozhodnutím členských zemí. Žádná evropská instituce do nich nemá co mluvit. Kdyby se Irové rozhodli, že všechny firmy budou platit nulové daně z příjmů, můžou to udělat. Stejně jako my si můžeme bez toho, abychom se kohokoliv ptali, schválit například nulovou daň z dividend.

Proti rozhodnutí Evropské komise se odvolaly Apple i Irsko. Dublin to považuje za neoprávněný zásah do daňové suverenity. Stejné argumenty používá i firma se sídlem v kalifornském Cupertinu. Apple tvrdí, že měl s irskou vládou dohodu o výši daní, kterou dodržoval. Nikdo ho za to proto nemá právo trestat žádnými dodatečnými daněmi.

Apple v Irsku ze svých zisků – kolem 200 miliard dolarů (5 bilionů korun) za posledních deset let – zaplatil na daních 3,8 procenta. Oficiální daňová sazba pro firmy tam je 12,5 procenta. Daňové základy se ale v případech mnoha investorů snižují různými speciálními úlevami a investičními pobídkami. I za tu samotnou základní sazbu jsou Irové z Bruselu pravidelně ostřelováni a je jim vyčítán daňový dumping. Do chvíle, než by se podařila jakákoliv harmonizace daní, což je v současné politické konstelaci naprosto nerealistické, to jsou všechno jen rétorické výhrůžky.

Pobídky, daňové úlevy a speciální dotace pro investory nejsou žádnou irskou specialitou. Podmínky pro podnikání tím deformuje většina zemí Evropské unie. My jsme v tom před deseti lety jeli ve velkém a děláme to dodnes, byť v menším měřítku. Těchto výhod si zdaleka neužívají jen zahraniční investoři, ale třeba také Agrofert ministra financí Andreje Babiše. Až začne platit nový zákon o střetu zájmů, který teď o nějakou dobu zdržel svým vetem – vstřícným k Babišovi –, prezident Miloš Zeman, ministr financí o tyto nenárokové pobídky a úlevy, na něž z principu nedosáhne každý, přijde. Bere to jako zásah do svých práv a zvažuje podání k Ústavnímu soudu.

Daňové úlevy a pobídky pro privilegované firmy jsou samy o sobě zvrácené. V Evropské unii má ale každá členská země právo dělat si s přímými daněmi, co chce.

S daněmi ano, se státní podporou ne. Přesně tady je ten tenký led, na němž se Brusel bude snažit Apple i Dublin dostat. Státní podpora se totiž v Evropské unii vykládá velmi gumově. Nikdo moc není schopen jasně a srozumitelně vysvětlit, proč je v některých případech povolená, a jindy ne. Speciální daňová úleva šitá na míru jedné firmě je z principu stejná jako dotace. Ve finále to přináší stejné peníze. Dá se čekat, že spor Irska a Applu skončí u soudu, který se bude točit přesně na této hraně.

Bruselský hon na Apple má i transatlantický rozměr. Administrativa odcházejícího amerického prezidenta Baracka Obamy dávala najevo rozčarování, že si Evropa chce na Applu zkasírovat peníze, které by podle ní měly správně skončit v americké federální pokladně – protože všechny nápady na iPhony, iPady a další výrobky se rodí v Americe, stejně jako se tam dělají všechna obchodní rozhodnutí. Podle amerických zákonů platí firmy daně ze svých globálních zisků až ve chvíli, kdy je stahují zpátky do Spojených států. Nový prezident Donald Trump se teď chystá toto pravidlo změnit a žádat zdanění ihned. Technologická elita ze Sillicon Valley je zase přesvědčena, že od Evropy, která není v technologiích schopná držet krok, je to čistý projev závisti.

Milovníci konspiračních teorií dokonce přišli s tím, že pokuta 14 miliard dolarů, které od amerického regulátora na kapitálovém trhu vyfasovala největší německá banka Deutsche Bank za podvody při finanční krizi roku 2008, je odvetou za Apple.