Nešťastný kus země na severovýchodě Prahy se zapíše do dějin selhání českých politiků. Na rozlehlou louku mezi Prosekem, Letňany a Kbely zavedl primátor Pavel Bém (ODS) metro, protože tu měla stát olympijská vesnice. Olympiáda nevyšla, a tak přišel premiér Andrej Babiš (ANO) s ještě větším nesmyslem, s vládní čtvrtí, kam by z centra Prahy přestěhoval některá ministerstva. Nový primátor Zdeněk Hřib (Piráti) ovšem Béma i Babiše trumfoval: v Letňanech postaví nemocnici. Někomu se může líbit velká sportovní událost, jiný má rád všechny úředníky na jednom místě pěkně pod kontrolou, proč však v Praze stavět další špitál? Tady už zůstává rozum opravdu stát.

Devátá velká nemocnice

Žádné srovnatelně velké město nemá tolik velkých nemocnic jako Praha. Nemocnice v Motole, na Karlově náměstí, v Krči, na Královských Vinohradech a v Libni na Bulovce zajišťují kromě specializovaných oborů základní péči pro hlavní město a přilehlé oblasti Středočeského kraje. Každá z nich má nejméně tisíc lůžek a utratí mezi třemi a deseti miliardami ročně. Vedle toho fungují superspecializované kliniky, které mají v případě Nemocnice Na Homolce a ústavu IKEM obdobně velký rozpočet. Osmým gigantem je Ústřední vojenská nemocnice a stranou se ještě musí nechat ústavy zabývající se hematologií, porodnictvím, revmatologií atd. V celé Evropě se v posledních letech omezují hospitalizace, proto lůžek ubývá také v Česku. V těchto týdnech a měsících bojují zoufalí radní třeba v Rumburku o záchranu své nemocnice a spokojili by se i s tím, že udrží jen interní a chirurgické oddělení. Pořád to je lepší než se vším cestovat padesát kilometrů přes hory do jiného špitálu. Přesto Praha postaví novou nemocnici, která bude mít tisíc lůžek, dva kilometry vzdušnou čarou od stejně velké Nemocnice Na Bulovce.

Plán primátora Hřiba svědčí o tom, jak selhává financování tuzemského zdravotnictví. Vláda i zdravotní pojišťovny jsou pod vlivem velkých, zvláště pražských a brněnských nemocnic, proto do nich pumpují miliardy pomocí důmyslných programů a fakticky jim dávají za stejnou práci víc peněz než špitálům na venkově. Ovšem platí pravidlo, že čím víc peněz půjde do pražských nemocnic, tím víc zdravotnických zařízení zkrachuje mimo Prahu.

Hřib a jeho lidé tvrdí, že nemocnice v Letňanech bude náhradou za Bulovku, která je ve špatném stavu a už se ji nevyplatí opravovat. Bulovka opravdu patří mezi nemocnice, jejichž budovy nechala vláda chátrat, přesto taková argumentace připomíná tažení bývalého ministra Tomáše Julínka (ODS) na přestěhování nemocnice z Karlova náměstí také do Letňan. Jeho snaha ztroskotala na kritice, že hlavním účelem je uvolnit lukrativní pozemky v centru města známým developerům. Není pochyb, že by si každý developer věděl rady také s návrším nad Vltavou s výhledem na Hradčany, kde dnes stojí Nemocnice Na Bulovce. Taková podezření jsou ovšem předčasná, protože Bulovku tak snadno přestěhovat nepůjde. Součástí komplexu není jen velká státní nemocnice, ale také špičková kardiologická nebo ortopedická klinika, které jsou v soukromých rukou, vedle toho legendární Protonové centrum. Zároveň Bulovka zajišťuje základní péči pro osmý pražský obvod, kde žije sto tisíc obyvatel. Lokalita v Letňanech není daleko vzdušnou čarou, přesto je od Prahy 8 oddělena čtyřproudovou magistrálou, která bude ještě dlouho plnit funkci vnitřního i vnějšího silničního okruhu. Není tedy jasný důvod, proč by se tak velké množství lidí mělo najednou vzdát dostupnějších služeb a cestovat s každou bolestí za dálnici. Ve vyspělých zemích Evropy se nemocnice na okraj nestěhují.  

Parťáci ze Zlína

Nad plánem postavit nemocnici o tisíci lůžkách, která by přišla městskou pokladnu či stát minimálně na dvanáct miliard korun a jejíž provoz by zdravotní pojišťovny dotovaly nejméně pěti miliardami ročně, se může spokojeně pousmát premiér Babiš. Jeho návrh na úřednické městečko sice také nedává valný smysl, řeší však jeden aktuální politický problém. Pražané zvolili do čela svého města politiky, na které nemá premiér a jeho strana ANO žádný přímý ani nepřímý vliv. Nezávislost hlavního města je třeba omezit a nějaký společný megalomanský plán může posloužit, jak dostat aktivity pražského magistrátu opět pod kontrolu. Když premiérův projekt vyprovokoval primátora k ještě nesmyslnějšímu návrhu, který se bez vládní podpory nedá uskutečnit, pak Babiš vidí, že se splávek pohnul a ryba už zabrala.       

Když nemá návrh na novou nemocnici věcný smysl a ještě zvyšuje rizika při vládnutí nové pražské koalice, pak zákonitě vzniká otázka, co to primátora napadlo. Zdeněk Hřib se při plánu přestěhovat nemocnici z Libně do Letňan dovolává zlínského hejtmana Jiřího Čunka. „I podle zkušenosti ze Zlína se ukazuje, že stěhování je pro nemocnici vhodnější než několikaletá rekonstrukce pavilonu za provozu,“ hlásí se primátor k příkladu svého rodného kraje. Žádná taková zkušenost ovšem neexistuje.

Hejtman Čunek skutečně hodlá přesunout nemocnici z centra Zlína o sedm kilometrů dál na okraj Otrokovic (viz Týdeník Echo č. 50/2018). Dosud nedokázal tamním lékařům ani krajským zastupitelům vysvětlit, proč je budova za městem lepší, kde vezme potřebných devět miliard ani jestli dobrodružným projektem nezničí dostupnost zdravotní péče v kraji. Jako zkušený populista však ví, že musí vykazovat činnost – a čím získá větší oblibu mezi obyvatelstvem než snahou pomáhat krajskému zdravotnictví? Může spoléhat také na vděčnost velkých projekčních a stavebních firem, které budou inkasovat miliardy určené na projekt, případně dostanou šanci stavět byty na lukrativních pozemcích zrušeného špitálu.     

Když chtěl Pavel Bém budovat olympijskou vesničku, jednoduše šlo o megalomanskou rozvojovou vizi. Andrej Babiš by zase chtěl uskutečnit technokratickou představu v rozporu s moderními trendy plánování měst. Za Hřibovým nápadem je křišťálově čistý populismus.