Francouzi si za svého prezidenta na další pětileté období zvolili Emmanuela Macrona. Podle prvních odhadů získal 65 procent hlasů, zatímco jeho protikandidátka Marine Le Penová 35 procent. Devětatřicetiletý někdejší ministr hospodářství se tak stane nejmladším prezidentem v novodobé francouzské historii. Macron slavil vítězství na širém prostranství před budovou muzea Louvre v centru Paříže společně s davy jeho podporovatelů. 

Ani jeden z finalistů prezidentských voleb nepatřil k žádné z tradičních velkých stran, tedy konzervativní pravici a socialistům, které se doposud střídaly za páté republiky u moci a z nichž vždy dosud pocházel některý z francouzských prezidentů. Voliči tak dali průchod znechucení ze stávajícího systému.

Voliči rozhodli proevropsky

V prvním kole dostal Macron 24 procent hlasů a Le Penová 21,3 procenta. Oba politici bojovali zejména o skoro 40 procent hlasů, které dohromady v prvním kole obdrželi pravicový konzervativec François Fillon a levicový radikál Jean-Luc Mélenchon.

Francouzští voliči se tedy v druhém kole více přiklonili ke kandidátovi, který se v zahraniční politice hlásí k tradičnímu spojenectví se Západem a k dalšímu budování EU. Le Penová prosazovala naopak ochranářská opatření, uzavření hranic, omezení imigrace, opuštění eura nebo rovnou i odchod z EU.

Macron po zvolení prohlásil, že chce sjednotit rozdělený národ a bránit zájmy Francie i Evropy. „Vím o roztržkách v našem národě, které vedly některé k radikální volbě. Vím o hněvu, pochybnostech, úzkostech, které někteří vyjádřili. Je mou povinností vás vyslechnout a bojovat proti všem formám nerovnosti, zajistit vaši bezpečnost a zaručit jednotu národa,“ dodal budoucí prezident, který se v kampani postavil sílícím protiimigračním náladám a hlásal užší evropskou integraci.

Pro Le Penovou je to úspěch

Hlas mu podle průzkumů řady agentur daly téměř dvě třetiny voličů a jeho příznivci u muzea Louvre večer začali s bujarými oslavami. Spokojenost však dávali najevo i voliči Le Penové, pro kterou je zisk přibližně třetiny hlasů v prezidentském finále historickým úspěchem. Na rozdíl od roku 2012 neskončila na třetím místě a dostala dvakrát více hlasů než její otec, který se probojoval překvapivě do druhého kola prezidentských voleb v roce 2002, kdy byl s pouhými 18 procenty hlasy voličů drtivě poražen Jacquesem Chirakem.

„Francouzi si vybrali nového prezidenta republiky a volili kontinuitu. Blahopřeji mu ke zvolení, a protože mám na srdci vyšší zájmy země, přeji mu úspěch,“ řekla Le Penová za nadšeného potlesku svých příznivců, kterým slíbila novou podobu politické strany Národní fronta (FN).

4,2 milionu hlasů bylo neplatných

Řada francouzských voličů kvůli nespokojenosti s účastí dvou kandidátů stojících mimo rámec tradičních politických stran k dnešním volbám vůbec nepřišla a odhadovaná účast pod 75 procent je nejnižší za několik desetiletí. Rekordní počet Francouzů pak demonstroval svou nevoli nad kandidáty přímo u uren, když dovnitř vhodili podle odhadů celkem 4,2 milionu neplatných hlasů, což je téměř devět procent zapsaných voličů.

Svému nástupci už mezi prvními blahopřál současný prezident François Hollande, který jej podpořil i během kampaně a osobně by se měli sejít už v pondělí. Podle médií zbývá Hollandeovi pro předání funkce už pouhý týden, neboť jeho mandát vyprší 14. května.

Macronovi blahopřáli rovněž další francouzští politici a gratulace přišly z celého světa, mimo jiné od německé kancléřky Angely Merkelové, britské premiérky Theresy Mayové či amerického prezidenta Donalda Trumpa.

Macron musí vybojovat parlamentní podporu

Macron překonal dobytím Elysejského paláce jen jednu překážku. Jeho úkolem nyní bude opět spojit dohromady rozhádané spoluobčany a získat pro své hnutí Vpřed! ve francouzském parlamentu většinu. Volby zákonodárců se v politicky rozdrobené zemi, v níž mnozí pro něho v druhém kole hlasovali se sebezapřením, aby zabránili úspěchu krajně pravicové Marine Le Penové, budou konat v červnu. Bez parlamentní podpory by Macron nebyl s to snadno prosadit klíčové reformy. Jeho hnutí Vpřed!, které je nové a ve stávajícím shromáždění nemá žádné zástupce, by podle agentury Opinionway mohlo v parlamentu o 577 místech obsadit kolem 250 až 280 křesel. 

Emmanuel Macron se narodil v roce 1977 v dobře situované buržoazní rodině nemocničních lékařů. Jeho otec byl profesorem neurologie na Pikardské univerzitě v Amiens, městě s jednou z nejkrásnějších francouzských katedrál, asi devadesát kilometrů severně od Paříže. Matka byla pediatrička. Emmanuel vyrůstal v bohaté buržoazní čtvrti naproti tenisovému klubu. Rodiče ho poslali studovat do privátní jezuitské školy La Providence.

Právě tady potkává svou učitelku a pozdější ženu Brigitte. Konzervativním rodičům se vztah patnáctiletého mladíka se starší vdanou ženou se třemi dětmi nelíbí, proto na poslední rok lycea posílají mladého Macrona na elitní Lyceum Jindřicha IV. do Paříže. Tam začíná Macronovo síťování s pařížským establishmentem. Odtud pokračuje tradiční cestou francouzských elit nejdřív na Sciences Po, kde studuje politiku a filozofii. Zaměřuje se především na Hegela a Machiavelliho (toho měl velmi v oblibě také třeba někdejší ministr dopravy a guru Věcí veřejných Vít Bárta). Odtud už pak Macron pokračuje přímo do postgraduální přípravky vrcholových politiků, úředníků a byznysmenů École nationale d‘administration (ENA). Tady se síťují pařížské špičky pro celý zbytek kariéry. Je to exemplární příklad sociální bubliny.