S novým volebním lídrem Lubomírem Zaorálkem začala sociální demokracie hledat výraznou, srozumitelnou tvář. A rozhodla se vsadit na tradiční dryáčnický socialismus ve stylu: všem přidáme a dvě procenta nejbohatších zkasírujeme. Zaorálek se do toho opřel naplno s tím, že „nerovnost se urvala ze řetězu“. Své stylizované role lidového filozofa dostál příměrem, že „rozdíl mezi jedním procentem nejbohatšími a normálně pracujícími je v západních zemích na úrovni, jaký byl ve starém Říme mezi senátorem a otrokem.“.

A pak už následuje celá tradiční série v ničem invenčních socialistických receptů, jak tomu zabránit. Začíná to progresivním zdaněním příjmů. Daně by měly klesnout dvěma procentům těch s příjmy nejvyššími (tedy zhruba těm, kteří berou od 100 tisíc korun výš). Dalším receptem na nerovnost má být vyšší dědická a darovací daň u majetku nad 50 milionů korun.

Sociální demokracie zároveň slibuje, že pokud bude vládnout, dokáže zvednout do pěti let průměrný plat v zemi ze současných 28 tisíc na 40 tisíc korun hrubého měsíčně. Nízké platy, které dlouhodobě zaostávají za vzestupem produktivity a celkovým bohatnutím země, jsou aktuálně asi největším politickým tématem.

Naše platy kulhají za bohatšími zeměmi nesrovnatelně víc než produktivita. Kdybychom za stejný výkon dostávali stejně jako oni, bereme nesrovnatelně víc. O skutečné úrovni příjmů a hodnoty, kterou člověk za ten plat vytvoří, dobře vypovídá srovnání hrubého platu a produktivity práce. Z něj je na první pohled vidět, jak jsou české platy podstřelené. Průměrný obyvatel Evropské unie vytvoří za hodinu svou prací hodnotu 32,5 euro. My na tom nejsme nijak oslnivě, s 16,9 eury (457 korun) za hodinu dosahujeme něco málo přes polovinu průměru. Němec za odpracovanou hodinu vytvoří 42,5 eura (1 148 korun). Je tedy dvaapůlkrát produktivnější. Kdyby byly platy na stejné úrovni, měl by být německý plat dvaapůl krát vyšší. Jenže on je vyšší podstatně víc.

Čechovi zaplatí jeho firma včetně všech odvodů za hodinu 9,9 euro. Němci 32,6 euro. Německý plat je tedy více než trojnásobek českého. Kdyby byli Češi placeni stejně jako Němci, byly by jejich platy o třicet procent vyšší než dnes. Když to převedeme pro lepší představivost na průměrný český plat, nebyl by 28 tisíc korun hrubého měsíčně jako dnes, ale 36 400 korun.

Sociální demokraté teď slibují, že za pět let dokáží zvednout průměrný plat z těch současných 28 tisíc na 40 tisíc korun. To znamená vzestup o 43 procent. Víc než osm procent ročně.

Mohl by to být docela volební hit. To by to ale musel působit věrohodně. Sociální demokraté by museli říct, jak to dokážou. Oni se ale omezují na obecné fráze o tom, že to lidé ušetří na daních a pomohou k tomu podporou hospodářského růstu.

Obojí je silně nevěrohodné. Kdyby lidem s průměrnými a nižšími příjmy chtěli zvýšit čisté platy přes daně, musí snížit sociální pojištění, které funguje jako brutální rovná daň. Nejsou z něj žádné odpočty ani slevy. Nižší a progresivní daně z příjmů, které sociální demokracie slibuje, těmto lidem k vyšším příjmům nepomůžou. Ti, kdo pracují za průměrné a nižší platy a mají děti už dnes díky odpočtům a slevám žádné daně neplatí.

Velmi rychle prokouknou, že je to jen heslo a jim to žádné vyšší čisté příjmy nepřinese. Podobnou chybu mimochodem ve svém programu dělá i ODS. Státní podpora ekonomické růstu, kterou též sociální demokracie slibuje, k vyšším platům nijak nepomůže. K vyšším platům vedou je tři cesty. Sebevědomější lidé, kteří se nebojí riskovat, řeknou si o vyšší plat a případně jsou za ním ochotni odejít do jiné firmy. Tlak na zahraniční firmy, které v platech v Česku do značné míry udávají trend, aby se odsud nesnažily peníze vyvážet, ale dále je tady investovaly. Na sofistikovanějších místech s vyšší přidanou hodnotou a tím pádem vyššími platy.

Na to se ale musí jít relativně sofistikovanou politikou. Nesoustředit se po socialisticku dryáčnicky na zkasírování boháčů, ale na to, jak přes daně motivovat firmy, aby tady zisky znovu investovaly. Jaký recept na to sociální demokracie má?

K tomu je potřeba začít pomalu ale důkladně přetáčet českou ekonomiku k nějakému sofistikovanějšímu modelu, kde se nabízí víc míst za vyšší platy. Jaký recept na to sociální demokracie má?

Hit o 40 tisících korun do pěti let je do kampaně chytlavý. Míří na hlavní politické téma. Tak, jak ho ale Zaorálek a spol. tlačí, vypadá velmi nerealisticky. I šikovní populisté a experti na politický marketing vědí, že heslo musí být sice chytlavé a srozumitelné, ale také uvěřitelné. Obecný, dryáčnický socialismus je na vítězství ve volbách slabá munice.