Když se Česká národní banka loni v listopadu rozhodla intervenovat, aby oslabila korunu vůči euru, vypukl poprask. Řada politiků i ekonomických expertů, Václav Klaus, odboráři, bulvární tisk, ti všichni centrální bankéře obviňovali, že zadusili českou ekonomiku, sotva se vzpamatovala z recese, a že se jejich vinou bude plošně zdražovat. Deník Blesk guvernéra ČNB Miroslava Singera (46) začal titulovat jako „toho, kdo vám všechno zdražil“, případně „toho, kdo Čechům zkazil životy“. Ještě minulý týden prezident Miloš Zeman rozšířil teorii, že ČNB schválně korunu oslabila, aby zhatila přijetí eura. Jenže ČNB samotná se po tři čtvrtě roce cítí na koni. Ekonomika slušně roste, žádný skok v cenové hladině se přitom nekonal. „Naše ekonomika roste na evropské poměry dramaticky rychle. Tohle před devíti měsíci nikdo z našich kritiků nepředpovídal,“ říká Singer v rozhovoru pro Týdeník ECHO.

Myslíte, že už je čas říct, že vám dějiny daly za pravdu?

Tak reálná čísla z ekonomiky skutečně ukazují, že pravdu jsme měli my. Česká ekonomika se dostala někam jinam. Hezky to teď vystihl kolega Janáček (Kamil Janáček, člen bankovní rady ČNB – pozn. red.), když řekl, že předtím ekonomika rostla pouze vlivem čistých exportů. Jenže současně firmy přestávaly investovat, takže se přestalo dovážet. Celá ekonomika připomínala firmu, která přestala investovat do své budoucnosti a ztrácí konkurenceschopnost. No a letos nastalo oživení, oživil se maloobchod, oživily se průmyslové podniky, oživilo se investování, což je do jisté míry i výsledkem vládní politiky – a naše ekonomika roste na evropské poměry dramaticky rychle. Tohle před devíti měsíci nikdo z našich kritiků nepředpovídal. Oni tvrdili, že jsme způsobili šok, že po první vlně nákupů na podzim se lidi zapouzdří a všechno se zhroutí. Teď ovšem přichází období, kdy se ty dobré efekty musejí překlopit taky do trhu práce.

To vám vytýká odborový předák Josef Středula. Připomněl, že jste slibovali 35 tisíc nových pracovních míst. Ptá se, kde jsou.

Ta místa přijdou v příštím roce. Už dnes vidíme lehce nižší nezaměstnanost než loni. Ale my jsme vždycky říkali, že v roce 2014 se hlavně omezí kurzarbeity. Nezapomeňte, že loni bylo hlavní opatření v řadě firem zkracování zaměstnaneckých úvazků. Ty takzvané kurzarbeity jenom loni narostly o desítky procent. Dneska podíl částečných úvazků začíná klesat, ty samé firmy už zase jedou na osm hodin, a dokonce nabírají nové lidi. Ovšem další hmatatelné efekty teprve musejí přijít. I trh práce by měl pocítit zvyšování výroby a firemní investice. Pak teprve budeme moci s konečnou platností zhodnotit dopady loňského zásahu.

Kdyby se tedy výrazně nezvýšila zaměstnanost, bude to znamenat, že vaše intervence nezafungovala?

No spíš to bude znamenat, že zafungovala částečně. A něco se děje se strukturou ekonomiky. Protože čísla v průmyslu vypadají mnohem líp, než jsme čekali.

Čím to, že zdražování nebylo tak velké, jak se předpokládalo?

Že se skoro vůbec nehýbaly ceny, to bylo asi největší překvapení po celé operaci. Ve chvíli, kdy jsme se rozhodovali, se totiž všeobecně očekávalo, že v eurozóně o dvě procenta vzrostou ceny průmyslových výrobků, což my potom inkasujeme v dovozu. Ve skutečnosti tam o procento poklesly. To znamená, že inflační efekt našeho zákroku byl zpočátku nižší, než se čekalo, kvůli vývoji v našem evropském okolí. To jsou věci, které stejně dopředu nemůžete odhadnout. Nebýt toho, jsou naše domácí ceny dneska tak o půl procenta výš. To znamená, že inflace by teď dělala jedno procento, nikoliv dnešního půl procenta. A na konci roku by byla nad dvěma procenty.

Vaši kritici nejdřív prorokovali, že vyletí ceny doma, což se nestalo, dnes si stěžují, že lidem prodražujete dovolenou v cizině, což je pravda.

Tak co jiného jim zbývá než vést obecnou debatu, že centrální banka všechno udělala špatně? Ale já bych té kritice nepřisuzoval velký význam. My tu nejsme od toho, abychom museli být pořád populární. Kdyby měly centrální banky za úkol být populární, tak nepotřebují nezávislost na exekutivě. Ale centrální banky někdy musejí činit nepopulární kroky. Vezměte si tvrdé snižování inflace v západním světě na konci 70. let i za cenu propadu ekonomiky, nebo jak nedávno Fed bránil zhroucení finančního systému a deflaci ve Státech tím, že nakupoval všechno možné. Samozřejmě že při tom i někoho obohacoval. Ale tak to je.

Znáte případy, kdy devalvace vyvolala takové pobouření jako nedávno u nás?

Jasně. Newyorský Fed už někdy kolem roku 1900 chránila před rozzuřeným davem policie. Centrální banky se stávají terčem v krizích buď proto, že údajně nic nedělají, nebo naopak že něco provedly a způsobily krizi. Irský guvernér Patrick Honohan mi říkal: Já mám před sídlem banky už čtyři měsíce permanentní demonstraci.

Útočí tak jako u nás i v jiných zemích na centrální banky bulvár? Vypsal jsem si titulky z Blesku jenom za leden: Guvernér – kouzelník, nebo chmaták? Vše nám zdražil, ale sám obědvá za 34 korun! (Singer: Hm. No jo. Ano ano.) Jsme ještě větší chudáci, než jsme si mysleli. Jak si žije ten, co nám všechno zdražil. Pane Singere, kdo lže… Singer kašle na 1,5 milionu Čechů. Likvidujete národ...

Máme hrozně krátkou paměť. Zdeněk Tůma (Singerův předchůdce ve funkci šéfa ČNB – pozn. red.) si s celou bankovní radou taky užil svoje po IPB: Loupež za bílého dne, to byl taky docela výživný headline. A šlo to tehdy navíc hlavně od seriózních médií. Jestli bylo teď něco nového, tak že se kritika přestěhovala do bulváru.

Jaké to je, když se na člověka systematicky zaměří bulvár?

My jsme si vždycky říkali, že jednou to musí přijít. Totiž zkušenost s bulvárem už měla většina našich kolegů. Například Evropská centrální banka je v německém Bildu mimořádně nepopulární. Samozřejmě že když potom kritika dorazí k člověku jaksi osobně, tak ta zkutečnost už není jen vyčtená. Ale takový je život.

A v Bildu někdy otiskli daču centrálního bankéře s popisem, co má kde na zahradě?

Tipl bych si, že v anglickém bulváru ano – vzhledem k tomu, jak nemilosrdný anglický bulvár je. V Německu asi nefotili dači bankéřů, ale například platy v ECB v Německu samozřejmě zveřejňují.

Udělali jste při intervenci něco špatně, něco, co byste dnes udělali jinak?

Dvě věci. Jednak jsme podcenili společenskou atmosféru loňského roku, která se vyznačovala totální nevírou ve státní instituce. My jsme tehdy přes rok říkali, že jakmile ucítíme, že deflace je reálný problém, tak použijeme kurs. V zahraničí taky náš zákrok žádný údiv nevyvolal, dokonce tam jsou analytici, kteří nám říkali: Mělo to přijít už dřív. No a my jsme si mysleli, že už jsme to všechno dopředu odvysvětlili. Ale nikdo nás tady doma neposlouchal, a když už poslouchal, tak nevěřil, že to může nastat. Druhá slabina byla komunikace s veřejností. To si myslím, že už dneska děláme líp, například po měnovém zasedání máme vždycky připravený text, není to jen prezentace, kterou si pak každý novinář mohl vyložit jak chtěl. Na web jsme přihodili blog, což snad dělá radost internetovým médiím. Snažíme se být pohotovější i navenek. Někdo mně říkal, že jsme se ve vysvětlování svojí politiky hodně zlepšili.

Podrobujete se mediálnímu školení?

My jsme mediální školení dělali vždycky, jednou za čas. Spíš bych to připsal tomu, že jsme museli hodně komunikovat. Člověka pak snáze napadají zjednodušení, shrnutí věci.

Loni v listopadu jste moc mediálně proškoleně nepůsobili. Intervenci jste jednou vysvětlovali nebezpečím deflace, jindy jako pomoc českému exportu. Běžný občan z toho mohl být trochu zmaten.

Mně z té doby v paměti uvízl pocit úžasu, jak elementární ta debata byla. Že jsem musel vysvětlovat, co je to deflace, že centrální banka, když uvolňuje měnovou politiku, tak vždycky oslabuje kurs, bez ohledu na to, jakým způsobem to dělá. Já si naivně myslel, že to už ta odbornější veřejnost má všechno zažitý. Váš dojem tedy mohl vzniknout tím, že jsme museli vysvětlovat jednotlivě různé aspekty věci. Snaha odříkat učebnici po jednotlivých kapitolách.

Pomohlo vám v té kampani aspoň, že jste získal mezinárodní ocenění pro nejlepšího guvernéra za rok 2013?

Já myslím, že to právě hodně kritiků ještě víc rozzuřilo. Protože viděli, že odborná veřejnost venku náš krok chápe.

Minulý týden jste byl v americkém Jackson Hole na sletu centrálních bankéřů z celého světa...

Centrálních bankéřů a akademiků. Je to největší shromáždění centrálních bankéřů mimo zasedání MMF. Ale MMF je tak velký a tak oficiální, že ani nemůže být soustředěný na jedno téma. Takže je to unikátní věc.

Jak naléhavé téma v diskusích mezi centrálními bankéři dnes deflace je?

Trošku to opadává kvůli tomu, že dvě významné země – Británie a USA – už z deflační hrozby vycházejí ven. Pro mě je hrozně zajímavá Británie, tamní centrální banka udělala neuvěřitelné množství neortodoxních kroků včetně toho, že začala na sekundárním trhu nakupovat dlouhé vládní dluhopisy. Dělala to ve stejné době, kdy vláda ostře sesekávala fiskální výdaje, a Británie s tímto mixem úspěšně proplula obdobím stlačování deficitu.

Jak se z deflační hrozby dostala Amerika?

Sice je trochu zadluženější než Evropa, ale na rozdíl od Evropy už je na růstové trajektorii. Bude proto dluh splácet mnohem snáz než Evropa, kde je růst anemický a situace začíná hrozit univerzálním propadem. Nejhorší je, že eurozóna má v měnové politice stanovený inflační cíl dvě procenta, a není v ní jediná země, kde by byla inflace nad dvě procenta. Měnová politika pro eurozónu by optimálně měla fungovat tak, že kdo prosperuje, je nad cílovou inflací, kdo je v krizi, pod – a dohromady se to zprůměrovává. Ale jak se to má dneska zprůměrovávat ke dvěma procentům, když i ty prosperující části eurozóny mají inflaci kolem jednoho procenta? Je jasné, že měnová politika ECB je opravdu hodně restriktivní.

Čeho se na politice ECB máme bát?

Evropa a eurozóna je předlužená oblast, je to oblast s finančním systémem, který není založený na akciích, jejichž cena by se pohybovala nahoru a dolů, ale na bankovním úvěru s pevnou hodnotou. A je krajně nešťastné, aby si taková oblast zahrávala s deflací. To je cesta do pekel. Ten dluh Evropy bude totiž mít při deflaci čím dál větší reálnou hodnotu. A bude čím dál tím větší vůči ekonomice, která ho má splácet.

Co by pro nás znamenala deflace v eurozóně?

Že si ji budeme importovat i my k nám. Deflace není nějak špatná sama o sobě, ale je to symptom malé poptávky. Stavu, kdy by ekonomika byla schopna vyrábět mnohem víc, ale ti, kdo jsou schopni vyrábět víc, si konkurují tak intenzivně, že klesají ceny. Pak se roztáčí deflační spirála, začnou klesat mzdy, tím pádem začnou klesat příjmy státního rozpočtu, začne klesat zaměstnanost atd. Proto se tímto nebezpečím většina světa zabývá, protože většina světa je pořád v nedostatečné poptávkové situaci. Platí to pro Evropu a samozřejmě i pro Českou republiku.

Jste optimista, co se vývoje české ekonomiky týče?

V tuhle chvíli máme poměrně slušný potenciál růstu, máme totiž velmi dobrý výsledek zahraničněobchodních toků a naprosto nevyužité možnosti domácí spotřeby. To otevírá možnost silného růstu, který by vznikal z vnitřní poptávky a investic. Čili ano, jsem optimista.

Jak daleko jsou přípravy bankovní unie?

To bude velké téma na podzim. Eurozóna části bankovní unie spustí už začátkem příštího roku.

Myslíte, že nás česká vláda bude chtít do bankovní unie přihlásit?

Ta debata se teprve povede, zcela nepochybně lze slyšet hlasy, že ano, slyším ale i hlasy, které jsou proti. Já bych v tuto chvíli nepovažoval přihlášku do bankovní unie za šťastný krok.

Jaké budou vaše hlavní argumenty, až se na podzim ve vládě povede debata?

My dnes máme relativně robustní finanční systém, který se živí z vlastních vkladů. Už teď fungujeme jako poskytovatel likvidity. Země, která má vlastní měnu, bankovní unii nepotřebuje v tom smyslu, v jakém ji potřebuje eurozóna. Přistupovat do bankovní unie znamená dramaticky ztrácet kontrolu nad vlastními bankami. Přestaneme rozhodovat o bankovních licencích, o tom, kdo v českém bankovnictví bude a nebude, přestaneme rozhodovat o tom, co se bude dít v případě krize, ztratíme šanci zastavit scénář, v němž se peníze odtud použijí na hašení krize celé bankovní skupiny. Cožpak o to, když se ta finanční skupina zachrání, tak fajn, peníze českých střadatelů se vrátí zpátky do země. Ale když se záchranný manévr náhodou nepovede, máme zbytečně docela velký problém. Bankovní soustava v eurozóně ještě nebyla vyčištěna. No a pak tu máme několik zvláštností české ekonomiky: zrovna banky, které jsou přítomné u nás, mají hodně zainvestováno v Rusku a na Ukrajině, což by v případě obchodní války, která by vedla až někam na úroveň zabavování peněz a majetku, pro ně znamenalo velký problém. Současně se Maďaři evidentně chystají zopakovat na bankách to, co už předvedli s médii: vytvořit regulační a daňové prostředí, které donutí mnohé, aby odtamtud se ztrátami odešli. I to může mít na bankovní skupiny, které jsou i u nás, nepříjemný dopad. Budou tím pádem oslabené a budou mít tendenci se v případě krize někde hojit. A v tuto chvíli vstupovat do systému, kde o naší části systému rozhoduje někdo jiný, to mi fakt nepřipadá chytré. Ale je to politické rozhodnutí.

Prezident Zeman vás kritizoval, že jste listopadovou intervencí chtěli nepřiměřeně oslabit korunu, a tím zhatit naše přibližování k euru. Co vy na to jako ekonom?

Ono by ani nešlo držet celé předvstupní období uměle slabý kurs vůči euru. Zatím do eurozóny vstoupily dvě země z pozice cílovačů inflace – Řecko a Slovensko. Ty neměly pevný fixovaný kurs. Oběma těm zemím začala v předvstupním období, kdy se kurs má pohybovat v tunelu plus minus 7,5 procenta, jejich měna prudce posilovat. Oběma se tunel posunul, Slovensku dokonce dvakrát. Je to naprosto logické, každý ví, že když už je rozhodnuto, že země vstoupí do eurozóny, kurs nemůže oslabovat, protože by vám zvedl inflaci, a vy nesplníte inflační kritérium pro vstup. Takže kurs se může pohybovat jenom nahoru. Jakmile tedy spekulant ví, že země vstoupí do eurozóny, tak má jistotu, že kurs by i v nejhorším případě spadl tam, kde byl, když on začal spekulovat. Kandidátům do eurozóny, kteří nezafixují kurs vůči euru, bude jejich měna posilovat, dovolí se jim vstoupit s posilujícím kursem – už proto, že obchodně přestávají být pro stávající členy takovou konkurencí a hrozbou. Prostě kdybychom my jednou do eurozóny vstupovali s tímto měnovým režimem, bude česká koruna taky dramaticky, velmi dramaticky posilovat.

Prezident má podezření, že ČNB nechce vstup do eurozóny, protože by přišla o pravomoce.

Bože, bože, bože… Sám za sebe můžu říct, že končím v létě 2016. A do té doby členy eurozóny fakt nebudeme, to se stihnout nedá. Takže v mém případě to jsou evidentně úplně absurdní představy. Tato vláda má v programu, že během svého mandátu nechce přijímat euro. Vláda by v přechodném období před přijetím eura musela být ochotna sahat do výdajů. To jakmile ministři financí zjistěj, ztrácejí zájem. Tak o čem se tu bavíme?