V pondělí skupina Julius Šuman, jakési české WikiLeaks se specializací na Andreje Babiše, zveřejnila první várku neznámo kým pořízených odposlechů ministra financí, na nichž s naprostým despektem a vulgárně mluví o některých svých politických nepřátelích, co to povídám, kolezích ve vládě. Informační hodnota nebyla velká (snad všichni o některých lidech mluvíme tónem, jaký bychom před nimi nevolili), že je Babiš sprosťák, ví každý, kdo se o politiku aspoň obecně zajímá.

V tomto případě na misce vah, kde proti sobě stojí veřejný zájem a právo na soukromí, ještě včera dopoledne vyhrávalo právo na soukromí. To se odpoledne mělo radikálně změnit.

Další nahrávka, na níž Babiš konferuje s neoznačeným novinářem ze svého vydavatelství Mafra, znamená konec hry i pro skalní optimisty, kteří potřebují vidět jasný důkaz, aby přistoupili na hypotézu, že politik-miliardář si koupí noviny, aby přes ně rozehrával politické hry. Babišovi jistý novinář – jedná se zřejmě o Marka Přibila z Mladé fronty DNES – servíruje, co už má připravené do tisku na jakého ministra sociální demokracie (potvrzuje se, že hlavním terčem pro Agrofert a jeho divize je ministr vnitra Milan Chovanec), načež Babiš poslouchá, klade upřesňující dotazy a redaktorovi dává pokyny, kdy jakou kauzu pozdržet.

Je to prvotřídní skandál, který už má první hlavu – Marek Přibil odchází, možná z vlastní vůle, z redakce MfD. Ale jestli to skončí hlavou Přibila, je to důkaz, jak nezásadovou, zplanělou společností jsme se stali. Z rozmluvy Babiš–Přibil vyplývá, že do těchto politických kampaní proti konkurenční politické straně je zasvěcený František Nachtigall, ředitel strategického rozvoje vydavatelství Mafra, mj. bývalý šéfredaktor Blesku, jemuž se kdovíproč přezdívalo Franta Špína.

Pak je tu samozřejmě Andrej Babiš, kterého by za tento betonový důkaz manipulace veřejným míněním teoreticky mohli potrestat voliči. Realita asi bude jiná: povolání novináře se v očích české veřejnosti propadlo někam na úroveň uklízečky a nechme teď stranou, že uklízečka je poctivé zaměstnání. Po finančně-hospodářské krizi, kdy se většina médií zhysterizovala a upadla i profesně, se zmenšila prestiž novinářů a adekvátně tomu veřejnost už příliš nepálí dodržování standardů v branži.

Zprávy zevnitř médií si dnes jen obtížně získávají celospolečenský význam i v případech, kdy by ho mít měly, jako je tento. Takže jediný, kdo by mohl nějak smysluplně zareagovat, jsou lidé, kteří ty noviny (nejen MfD, ale také velmi vlivný portál iDNES.cz, dále Lidové noviny, týdeník Téma, Rádio Impuls, Metro aj.) tvoří, kdo do nich zvenku přispívají, dávají jim rozhovory, přispívají k dojmu, že Mafra je normální žurnalistika. Není, zmíněný Nachtigall je hlava celé Mafry, ta média jsou v posledku Babišovy hnojomety.

Druhou fází nejnovější aféry by mělo být odhalení pozadí skupiny Julius Šuman (nikoliv skutečného JS, řídícího důstojníka Andreje Babiše v 80. letech v Bratislavě). Buď to jsou dobrovolníci, kterým vadí Babiš, nebo spíš jeho politická konkurence. Pro druhou variantu svědčí nasazené zpravodajské metody. Zpravodajské metody používané v minulosti právě Babišovými deníky nemohou být přijatelné dokonce ani tehdy, jsou-li použity proti jejich hlavnímu uživateli. Ale teď jsme v celé aféře na začátku první fáze. A skutečná aféra se z toho stane, teprve začnou-li si jí všímat i velká média a zareagují-li aspoň někteří z přispěvatelů do babišotisku.