Ve středu 9. listopadu 2016 se svět probudil do dalšího z rán, o němž se domníval, že nemůže nastat. Ještě večer uléhal s pocitem, že všechno dopadne „tak, jak má“. Tak, jak předvídala média, všemožné průzkumy a nejrůznější analytici. Místo toho se ale dozvěděl onu zprávu: Donald Trump byl zvolen novým prezidentem Spojených států amerických.

Předvolební průzkumy posledních týdnů a dní před dnem D indikovaly, že náskok Hillary Clintonové se snižuje na minimum. Ale málokdo si byl ochoten připustit, že to něco může znamenat. Druhá věc je, že se předvolební průzkumy totálně mýlily. Donald Trump dokázal zabodovat ve velkém stylu. Zvítězil v podstatě ve všech klíčových státech, které byly považované za nerozhodnuté. Arizona, Florida, Georgia, Severní Karolína, Ohio, Iowa. To je 95 volitelských hlasů.

Navíc podle téměř kompletních výsledků nejspíš uzmul Clintonové demokratické státy jako Wisconsin, Michigan, Pensylvánii. Dalších 46 hlasů volitelů.

Naproti tomu ona slavila jen v nerozhodnuté Nevadě a Minnesotě a nedokázala vyhrát v jediném tradičně republikánském státě. Nevada a Minnesota znamenaly 16 volitelských hlasů. Už z tohoto srovnání je evidentní, že Hillary Clintonové vítězství odjelo vysokorychlostním vlakem. Prognózy byly úplně jiné. Třeba podle časopisu Newsweek měla mít Clintonová „modrých“ států – které měly být jisté či v nich podle průzkumů vedla – naprostý dostatek. Měly ji v podstatě dovést k 260 hlasům. Mělo jí stačit vyhrát třeba Minnesotu, která vydá za deset hlasů. A v lednu by složila přísahu a nakráčela do Bílého domu. Minnesotu vyhrála. Ale jinak prohrála, co mohla.

Podobné predikce se zhroutily jako House of Cards. A všechno se to zlomilo během volební noci a zdánlivě znenadání.

O velkém omylu a neschopnosti akceptovat proměněné nálady lidí snad nejlépe vypovídá on-line předpověď deníku The New York Times, který na základě všemožných dat ještě ve dvě hodiny v noci středoevropského času prognózoval vítězství Hillary Clintonové s pravděpodobností více než 80 % a zrcadlově triumfu Donalda Trumpa věřil na méně než 20 %. Pak se s křivkami grafu během hodiny a půl stane něco neuvěřitelného. Zamířily k sobě a v půl čtvrté ráno se protnuly, šance obou kandidátů se rázem vyrovnaly na 50 %. A dál každá pokračovala opačným směrem. Donald Trump byl vůbec poprvé projektován jako pravděpodobnější vítěz boje o Bílý dům. V 5.30 ráno našeho času se tato pravděpodobnost podle New York Times rovnala téměř 95 %. Bylo jasné, že Hillary Clintonovou může zachránit jen zázrak.

Bodem obratu těchto voleb se stala Florida. Stát pro demokratické kandidáty snad opravdu prokletý. Anabáze z roku 2000, kdy se kvůli sčítání a přepočítávání hlasů právě zde muselo vyhlášení nového prezidenta USA posunout o měsíc, je dostatečně známá. Demokrat Al Gore tu nakonec prohrál a prohrál celé volby. Hillary Clintonová tak dlouho čekat nemusela. Florida, nerozhodnutý stát, který disponuje velmi slušným a důležitým počtem 29 volitelských hlasů, se pro ni stal pastí úterní noci. Poměrně záhy po uzavření volebních místností se tu do vedení dostal Donald Trump. Nikoho to příliš neznepokojovalo. Nejdřív se sčítají malé okrsky. A teprve pak přijdou na řadu velká města a hustě zalidněné aglomerace, které podle všeho měly spíše inklinovat k Hillary Clintonové. Jenže jak sčítání hlasů pokračovalo, Trump si neustále udržoval náskok. A v jednu chvíli začalo být jasné, že ani se zbývající asi stovkou tisíc hlasů ke spočítání ho Clintonová už nemůže předhonit. Není bez zajímavosti, že zhruba ve stejném okamžiku se floridské načítání hlasů na CNN zastavilo někde na hranici 92 % sečtených hlasů. Ostatní média už označovala Trumpa za floridského vítěze. CNN – kterou má Trump asi stejně tak rád jako Zeman Českou televizi – snad doufala v zázrak. Doufala v něj skoro dvě hodiny.

Clintonová ztratila ve „slunečním státě“ deset procent volitelských hlasů z celkových 270 potřebných ke zvolení. Musela je shánět v jiných státech. Jenže, jak se s postupujícím časem uzavíraly volební místnosti od východu na západ, začínalo být evidentní, že to bude obtížnější a obtížnější. Státy, na které demokratka sázela, jí unikaly mezi prsty. Trump byl s přibývajícími hodinami nezastavitelný. Sbíral jedno vítězství za druhým. A hlavně bořil její matematiku naděje. Když Clintonová prohrála Floridu, mohla doufat v další nerozhodnuté státy. Když ztratila Georgii a další státy, prostor se jí zužoval. V posledních hodinách už bylo její snažení čekáním na zázrak. Musela by vyhrát skoro všechny dosud nesečtené státy. Chvíli zbývala ještě teoretická šance na remízu – ano, i variantu 269:269 americký systém zná. V takovém případě o novém prezidentovi rozhoduje Kongres. Ten je sice republikánský, ale dalo by se možná počítat s disentem vůči neoblíbenému Trumpovi. Jenže to byly plané úvahy. Bagr Trump se nehodlal zdržovat. Ujal se vedení v Michiganu a na závěr předstihl Clintonovou dokonce v její poslední pevnosti: Pensylvánii. Posledních dvacet volitelských hlasů, které by při kombinaci z říše snů mohly znamenat vítězství. Kdepak. Někdy po sedmé našeho času se sčítání hlasů virtuálně zastavilo. Trumpovi zbýval jen malý krůček k velkému kroku pro Ameriku. Ale statistiky v posledních státech se dlouho nehýbaly. Ze všech trendů ovšem nebylo pochyb, že příštím prezidentem USA se stává Donald Trump.

Když v jedné z posledních debat před volbami prohodil, že ještě neví, jestli uzná výsledek voleb, schytal to ze všech stran. Něco takového je přece v nejlepší demokracii na světě nemyslitelné! A když na evidentní, ač stále nevyhlášený výsledek voleb skutečně přišlo, byla to Hillary Clintonová, která se dopustila bezprecedentního kroku. Odmítla vystoupit před své příznivce a uznat porážku. Šéf její kampaně vzkázal lidem, že hlasy ještě chodí a ať se jdou domů vyspat.