Nadšení z výsledku druhého kola francouzských prezidentských voleb, které v neděli večer zavládlo v Bruselu, je pochopitelné. Donedávna vlastně neznámý Emmanuel Macron s jasně proevropským programem v nich s výrazným rozdílem porazil nacionalistickou kandidátku Marine Le Penovou, jejíž případný nástup do Elysejského paláce by pro Evropskou unii znamenal obrovský problém. Spolu s projevy radosti ale zástupci EU většinou dodávají, že boj s nynější populistickou vlnou zdaleka nemusí být u konce.

„Boj s populismem nekončí,“ nechal se jen pár desítek minut po oznámení prvních volebních odhadů slyšet šéf Evropské komise Jean-Claude Juncker v rozhovoru pro francouzskou rozhlasovou stanici. V blahopřejném dopise, který Macronovi jménem komise poslal, zdůraznil potřebu budovat Evropu, která chrání své občany.

Francouzské prezidentské volby jsou v posledních měsících už třetím hlasováním, ve kterém neuspěl kandidát s antiunijní, nacionalistickou a xenofobní agendou. V Rakousku se prezidentem loni v prosinci nestal Norber Hofer a Geert Wilders se svou Stranou pro svobodu není po březnových parlamentních volbách klíčovým hráčem v nizozemské politice.

Pro EU otřesenou loňským červnovým hlasováním o brexitu, tedy o odchodu Británie, a sledující vítězství Donalda Trumpa v USA jsou dnešní francouzské volby přesto uklidňující zprávou. Alespoň pro ty politické směry, které udávají její stávající podobu.

Junckerův vlivný šéf kabinetu Martin Selmayr to na twitteru komentoval sportovní terminologií, když rakouské volby označil za „výkop“, nizozemské hlasování za čtvrtfinále a nynější francouzské volby za semifinále. V logice tohoto německého zákulisního hráče evropské politiky budou zřejmě finálovým utkáním s populismem podzimní parlamentní volby v Německu.

Pesimističtější pozorovatelé ale zdůrazňují, že vliv protiunijně zaměřených politiků s jasnou populistickou – a často protiimigrační – agendou v Evropě dnešním francouzským hlasováním nekončí.

Pro nynější vedení EU a nejsilnější frakce v Evropském parlamentu je ale Macronovo vítězství posilou. V době, které budou nyní po měsíce dominovat vyjednávání o brexitu, se rýsuje naděje na úzkou spolupráci mezi Paříží a Berlínem.

V Macronově programu jsou body týkající se silnější vojenské spolupráce bloku, ale také třeba prohloubení kooperace zemí eurozóny. Navrhuje například vznik pozice ministra financí eurozóny a „parlament eurozóny“, tvořený poslanci ze států platících společnou unijní měnou. Přál by si také společnou sadu evropských sociálních práv, týkající se také minimální mzdy.

Teprve se tedy ukáže, co přesně bude nástup tohoto politika znamenat pro země jako je Česká republika. Tedy zemí, které buď společnou evropskou měnou neplatí, či jsou v mnoha ohledech skeptické k dalšímu rychlému prohlubování evropské integrace.

Poprvé by se měl nový francouzský prezident se svými kolegy z EU setkat na červnovém summitu osmadvacítky. Je ale pravděpodobné, že se v Bruselu ukáže už 25. května, kdy se do města sjíždějí nejvyšší představitelé zemí Severoatlantické aliance, včetně amerického prezidenta Donalda Trumpa.