Andrej Babiš se vůbec poprvé od vstupu do politiky dostává pod skutečný autentický tlak. Průšvihů má na kontě víc než dost. Za každý jednotlivý z nich by jakýkoliv jiný politik odstupoval. Vrchní státní zastupitelství v Praze žaluje jeho společnost Agrotec kvůli zakázce v České poště. Evropský úřad pro boj proti podvodům OLAF vyšetřuje, jestli si Agrofert neohnul pravidla pro přidělování dotací. Všechno jsou to ale poměrně složité, pro běžného voliče těžko srozumitelné příběhy.

Zneužití evropských dotací pro miliardářskou víkendovou haciendu Čapí hnízdo je jiný příběh. Jasný, představitelný, srozumitelný. Tento týden je na něj upřena hlavní pozornost. Voliči dostali šanci poprvé vidět, co je Andrej Babiš skutečně zač. Zatím se mu obratně dařilo skrývat se za experty na politický marketing výborně vymyšlenou postavu bohatého byznysmena kříženého s politikou nepolíbeným, lidovým strýcem z Průhonic, který se přišel obětovat. Ničí si život, aby tady konečně udělal pořádek a zabránil zlodějinám.

Ve středu měl Babiš na mimořádné schůzi sněmovny, kterou už nakonec podporovalo i jeho hnutí, vysvětlovat, kdo byl skutečným majitelem Čapího hnízda po oněch pět let, rozhodujících pro čerpání dotace. Věcně je to jedno. Babiš si může vykládat, co chce. Firma měla anonymní akcie na doručitele, takže jeho tvrzení není možné vůbec ničím doložit. Naopak indicií, že ji skutečně ovládal jeho Agrofert, je víc než dost.

Podstatnější ovšem bude sledovat, jak se bude Babiš pod tlakem chovat a co všechno z něj vypadne. Jeho koaličním partnerům se minulý týden podařilo tlak na něj vystupňovat podporou pozměňovacího návrhu sociálního demokrata Jana Chvojky, který nutí každého příštího ministra vybrat si, jestli chce sedět ve vládě, nebo mít v jakékoliv firmě podíl víc než čtyřicet procent a vlastnit média.

Babiš už teď ví, že koaliční partneři začali konečně předvádět to jediné, čemu on rozumí a co na něj platí: sílu. On z vlády rozhodně odejít nechce. Sociální demokraté ani lidovci ho z ní také nechtějí rychle dostat. Byli by sami proti sobě. Politicky mnohem efektivnější je Babiše za jeho poklesky efektně v přímém přenosu peskovat. A u toho vypadat klidně, rozhodně a nehystericky. Čím déle se bude veřejná debata točit kolem podezření z dotačního podvodu na Čapím hnízdě a nutnosti omezit perverzní koncentraci politické, ekonomické a mediální moci, tím lépe pro všechny Babišovy soupeře.

Věcné ukazování, co je Andrej Babiš skutečně zač, a vytváření tlaku, v němž může snadno vypadnout z role, ztratit nervy a předvést svou pravou tvář, je nesrovnatelně účinnější než jakákoliv umělá antibabišovská kampaň.

Sociální demokraté konečně pochopili, že je jediné Babiš považuje za skutečné soupeře, po nichž jde všemi prostředky, které ve své giganticky kumulované moci má. Přestali se podvolovat a začali strategicky myslet a jednat. Chytře jako pojistka je vymyšlen i Chvojkův pozměňovací návrh o střetu zájmů. Vztahuje se sice až na nové ministry, pro Babiše tedy v jeho současné funkci nic neznamená, jenže platit má začít už v tomto volebním období. Bude se tedy vztahovat i na nové ministry, kteří by nastupovali do Sobotkovy vlády. A platil by i na Andreje Babiše, kdyby chtěl tuto vládu položit a skládat ještě do voleb jinou.

Z různých náznaků se dá vypozorovat, že Andrej Babiš se poprvé v politice skutečně bojí.

Do politiky přišel s tím, že je dost bohatý na to, aby nepotřeboval krást. Že jde sloužit. To bohatství vydával za imunitu před pokušením neoprávněně si sáhnout na veřejné peníze. Případ Čapí hnízdo jasně ukazuje, že bohatství žádnou imunitou není. Ukazuje, že můžete mít desítky miliard, a stejně neodoláte pokušení podvodem vytáhnout padesát milionů z peněz daňových poplatníků na víkendovou daču. Z vašeho pohledu jsou to drobné. A stejně neodoláte.

Jsou byznysmeni, kteří investují energii do vymýšlení nových věcí, jež oslní zákazníky. Budou po nich toužit – a oni na jejich touze zbohatnou. To byl Steve Jobs a jeho Apple. Pak jsou byznysmeni jako Andrej Babiš, kteří svou energii a tvořivost investují do toho, kde a jak si sáhnout na nějaké veřejné peníze. A je úplně jedno, kolik už jich mají. Tomu mamonu veřejných peněz prostě neumí odolat. To je podstatou Čapího hnízda.