Karol Sidon se nedávno do zdejší literatury vrátil ceněným románem Kde lišky dávají dobrou noc (respektive prozatím dvěma úvodními díly ohlášené tetralogie). Učinil tak pod pseudonymem Chaim Cigan, pod nímž by se byl skrýval bůhvíjak dlouho, nebýt načapán jedním z kritiků. I přes odhalení, s nímž dle svých slov nepočítal tak brzy, u pseudonymu setrvává a vydává pod ním novinky. Teď je to knížka vyprávěnek Malý pan Talisman.

Inzerována je jako pohádky pro dospělé, anebo ještě hůř: jako „devatenáct veskrze lidských příběhů“. Samozřejmě nemá smysl příliš dbát na doprovodné texty, ať už jde o záložky knih, anebo obvykle ještě nedbalejší webové osvětlovačky. Tento případ však stojí za zmínku, jelikož dobře charakterizuje, o jakou literaturu Cigan ve své knize usiluje, jak je takové psaní obvykle vnímáno a jak nejčastěji dopadá, není-li jeho autorem někdo obezřetný a schopný, nýbrž vypočítavý. Ostatně první recenze už nabízených lákadel využívají: „Malý pan Talisman má všechny kvality folkloru, ale je psaný pro současného člověka. Pobavil by děti – a vyvolá úsměv na tváři dospělých. Nejspíš potěší příslovečné dítě v každém dospělém.“

Je to tradice knih „hřejivého mudrlanstství“ tvůrců, jako byli Jan Werich, František Nepil, ve svých hrozivých polohách i Karel Čapek, a zřídkavě dokonce i Karel Poláček (který se jinak tónu „moudrého klauna“ dovedl vyhýbat ustavičnou ironií). Podobně přistupuje k sepisování svých pohádek Cigan, jak lze doložit třeba úvody tří vyprávěnek: „V Anglickém městě Birminghamu žil krejčí jménem pan Talisman. Měl v prvním poschodí ve výstavním domě, který mu patřil, a to prosím přímo na hlavní ulici, i když ne v centru, krejčovskou dílnu a v přízemí obchod.“ Nebo: „Teď vám budu vyprávět, jak ke kouzelnému talisu a modlitebním řemínkům přišel do Samuel z Toleda.“ Anebo: „V době, kdy žil v Praze rabi Juda Löw ben Becalel blahé paměti, vládl na Pražském hradě císař Rudolf II. Byl to duševně nemocný člověk se zálibou v umění a v tajných naukách.“

Otravnost tohoto neustálého pomrkávání po čtenáři a ujišťování se, že si s autorem rozumí a je s ním na téže vlně, však samozřejmě je pouze východiskem k něčemu ošklivějšímu. K humoru otírajícímu se nedbale o vztah Židů a křesťanů: „Od té doby se po zázračném talisu a tefilin slehla země. Alespoň mezi Židy, protože o létajících pohanech se tu a tam v knihách přece jen něco dozvíme. Křesťané například vyprávějí, že se v Římě objevil slavný samaritánský mág Šimon a ohromoval římskou veřejnost tím, že létal po obloze jako pták. Mohl bych uvést i jiné příklady, ale tento stačí, abychom si kladli otázku, jak mohl Bůh připustit, aby se tefilin a talis, které používali k bohabojným účelům židovští svatí muži, dostaly do nesprávných rukou.“ Zřejmě v tom nějaká nadsázka je, jenže číst opakovaně podobné špílce v jedenadvacátém století uprostřed Evropy je nuda. Přesněji řečeno, není to ani uctivé, ani dost urážlivé, aby se tomu šlo smát. Je to ono bezpečné „domácí žvýkání“, kterému se méně vkusný našinec smál už v reklamě.

Jinak ovšem je tento tón a jazyk tetelivých souvětí pozoruhodný jinak. Usiluje vytvořit dojem dávných lepších časů. Jednotlivá vyprávění sice docela volně přeskakují v čase a vztahují se nezřídka k nějaké konkrétní době, přesto celkové vyznění jako by patřilo přelomu minulých dvou století, kdy Židé obývali Evropu a posilovali své postavení hrdinů nejvýmluvnějších anekdot. Zase tomu zdání pomáhají autorovy formulace, tentokrát ty šťastně vyvedené: „O valné většině záchranných akcí, připisovaných Talismanovi, vědělo jenom pár lidí, především těch, kdo byli zachráněni. (…) Kdyby se křesťané dozvěděli, že mají Židé svého Supermana, poukazovali by na to, že pro ně, křesťany, nehnul ani prstem.“ Podtrhuje se tím ovšem nikoli nevyvážená Ciganova schopnost zacházet se zvoleným žánrem, ale spíš jeho neochota přihlédnout k vývoji dějin. Od doby, kterou Ciganovy vyprávěnky o osudech krejčíka Talismana, jenž létá po světě a koná dobré skutky, evokují (podpořeny v této domněnce náladou hojných ilustrací), se náboženské soužití a vůbec soužití kultur v Evropě proměnilo. Možná je cyničtější, možná chudší, než bylo to předešlé. Ale vyhýbat se pokusu o jeho popis útěkem k bájné minulosti, to k užitku není.

Chaim Cigan: Malý pan Talisman. Ilustroval Michal Bačák. Vydalo nakladatelství Torst roku 2015. 160 s. 257 Kč.