V den, kdy šlo toto číslo do tisku, jednala primátorka Prahy Adriana Krnáčová (ANO) s jednou skupinou pražských taxikářů (Asociace koncesionářů v taxislužbě), aby nezablokovali dopravu v hlavním městě. Krnáčová, která před čtvrt rokem vyhlásila válku nepoctivým taxikářům, jejíž součástí měly být psychotesty, zkoušky z místopisu i cizích jazyků, teď preventivně vyzvala Pražany, aby radši přesedlali na městskou hromadnou dopravu. S jednáním jí pomáhal, jak už se stalo zvykem, ministr financí a její stranický šéf Andrej Babiš. Blokáda nakonec nebyla, ale spor je zatím jen odložen.

Odklad hlásí Babiš i na nepoměrně důležitější frontě, jíž je zavádění elektronické evidence tržeb pro malé podnikatele. Předkladatel zákona Andrej Babiš avizoval, že platnost zákona stejně odloží o půl roku, takže by nezačal platit v prvním pololetí příštího roku, ale teprve by nabíhal zhruba za rok. To znamená, že druhá fáze, kdy do povinnosti připojit se na EET spadnou i živnostníci mimo hospody a hotely, přijde až po krajských volbách. Už tento týden se v novinách začaly objevovat poměrně detailní zprávy o tom, jak přesně zamýšlí pravicová opozice ve sněmovně zákon o EET blokovat. Schůze sněmovny, která bude mít na programu druhé čtení zákona, začíná v půlce září – a podle přání ODS a TOP 09 by se z boje o EET zřejmě mělo stát hlavní téma letošního podzimu.

Oba tyto konflikty s profesními skupinami, v nichž se teď Babišovo hnutí ocitlo, mohou nakonec Babiše jen posílit, neboť zdánlivě potvrzují image pana uklízeče, který přišel vyčistit republiku od zlodějů.

Zoufalství ze zoufalé situace

EET je útok na nepsanou společenskou dohodu mezi politiky a živnostníky, nastolenou dávno v 90. letech: stát bude masivně přivírat oči nad neplacením odvodů a daní a výměnou za to mu bude vyšší zaměstnanost. Podíl OSVČ na české populaci je na evropské poměry vysoký a toto české specifikum zafungovalo jako polštář i při finanční a hospodářské krizi. Byla to jiná a časově starší varianta politiky objevované na Západě před 10 až 15 lety s velkým popraskem tzv. blairovskou levicí, kdy stát za zaměstnání nezaměstnaných jejich zaměstnavatelům částečně nebo úplně odpouštěl sociální odvody. Byla to ale politika, která i kdyby desetkrát dávala smysl, je ve chvíli, kdy se z ní stalo téma politického sporu, nehajitelná. Obhajovat ji totiž implicitně znamená obhajovat i docela časté porušování zákona.

Pravicová opozice dělá velkou chybu, že tu veřejnou neobhajitelnost své kdysi potichu vykonávané politiky nevidí. Jistěže je správné Babišův projekt kritizovat, zpochybňovat hausnumera, která ministerstvo financí uvádí jako odhad příjmů, varovat před rizikem, že taková hromada dat prostě je zneužitelná marketingově, a tedy z obchodního hlediska. Ale skrz jednací řád blokovat přijetí zákona, pro který tu existuje jasná parlamentní většina, to je hodně silná zbraň, k jaké by opozice měla přistupovat jen v nejzásadnějších věcech. Služební zákon, kvůli němuž padaly podobné výhrůžky loni touhle dobou a který původně obsahoval mechanismus, v němž se státní úřednictvo už navždy bude řídit samo, se takové zásadní věci blížil. Tohle je politické zoufalství.

Zoufalství samozřejmě pramení ze zoufalého stavu, z něhož se česká pravice dva roky po své historické porážce nevymanila. Dohromady obě strany v průzkumech dávají ani ne dvacet procent. Žijí v šoku z toho, v jakém se ocitly mediálním stínu, jak vesměs nikomu nevadí, že Babiš proti zbytku politické scény hraje přesilovku podpořenou svou mediální divizí a nákupy na umělecké či sportovní frontě. Předsedu ODS Petra Fialu skoro ani nezvou do televize, vychází s ním málo rozhovorů, Fiala si oprávněně stěžuje na to, že utlumené zpravodajství o ODS například v titulech Mafry jde až do krajských příloh. Karel Schwarzenberg nedávno v Týdeníku Echo ventiloval své překvapení nad tím, že tu nevzniklo pobouření nad způsobem, jímž si Babiš postavil vůdcovskou stranu, nakoupil si noviny, rádio a zbytek médií ovlivňuje přes svou inzertní sílu.

V této společenské biafře byli živnostníci protestující proti EET první trochu kompaktní skupina, která se naskytla. Jenže tak razantním zalehnutím na jejich pozici obě strany riskují, že se v očích veřejnosti stanou obhájci drobné zlodějny, jejíž skutečný rozsah má sice k Babišově „všetci kradnú“ daleko, ale na druhou stranu je v reálném životě hospodských, kteří neplatí daně, tolik, že většina voličů bude vycházet z přímé zkušenosti a tu nadřadí obecním řečem o ohrožení svobody. Rizikem naší doby není EET, ale oligarcha, který si ve vládě přihrává miliardové dotace a upravuje legislativu pro svou firmu, která klidně zničí svému konkurentovi úrodu, a její předseda potom ani nemrkne. Hůř se na to nebezpečí bude upozorňovat z pozice úzce zaměřené, stavovské partaje, k nimž se teď kdysi univerzalistické strany ODS a TOP 09 zbytečně moc přibližují.