Vladimira Putina by za prezidenta chtěly tři čtvrtiny Čechů, hlásají na své titulní straně v Praze vycházející ruské noviny Inform Praga. Výsledky ankety, přejaté z českého portálu Parlamentní listy, jíž se údajně zúčastnilo 90 tisíc respondentů, kteří dále uvedli, že neoblíbenějším národem v Česku jsou Rusové, určitě zasluhují pozornost. Mimo jiné i proto, že Vladimira Putina za prezidenta ještě nedávno nechtěli ani pražští Rusové. Alespoň podle výsledků posledních prezidentských voleb z roku 2012 na ruské ambasádě v Praze, kde jasně zvítězil protikandidát Michail Prochorov.

Nálady v ruské komunitě v Česku jsou ale v roce 2014 jiné. Podle lidí z jejího středu se začaly výrazně měnit už loni na podzim, když v Kyjevě propukl převrat namířený proti proruskému prezidentovi Viktoru Janukovyčovi a zcela jasně se názory vytříbily po březnové anexi Krymu.

„Před rokem mnoho českých Rusů spojoval pocit, že je Češi nemají rádi a že oni vlastně nemají rádi Česko. Na Facebooku si stěžovali, že jejich dítě zmlátili ve školce, protože mluvilo rusky, nebo v tramvaji někdo někomu nadával do Rusáků. Tak jsem se jich ptal: Není to psychická porucha? Když je to tu tak hrozné, proč nejdete zpátky do Ruska?“ vypráví Kiril Ščelkov, bývalý středoevropský korespondent předního ruského deníku Komsomolskaja pravda, který žije už patnáct let v Praze. V minulosti krátce vedl i zmíněný týdeník Inform Praga, po výměně redakce píše pro opoziční ruský web Rufabula a spolupracuje s Českým rozhlasem. „Když začal Majdan, tak se tihle lidé, kteří si stěžovali na Čechy, pohádali mezi sebou. Hodně jich teď má radost, že Rusko je silné a svět z něj má strach,“ pokračuje Ščelkov.

Už zhruba půl roku jsou v Česku stále více slyšet hlasy příslušníků ruské komunity, kteří byli do té doby mimo ni zcela neznámí nebo se k ožehavým tématům vyjadřovali spíše neutrálně. Nyní povstali jako obhájci kremelské politiky a strategie, i když to dělají s různou razancí. Nejhlasitějším mluvčím je vydavatel časopisu Artěk Alexandr Barabanov, který třeba nedávno v České televizi označil současnou kyjevskou vládu za fašistickou. Jako obhájkyně Putinova postupu se „probudila“ například novinářka a šéfredaktorka ruského týdeníku Pražskij tělegraf Natalia Sudlianková, která dříve o dění v Rusku referovala spíše vyváženě. Objevily se ruské weby v češtině, jež kremelskou propagandu šíří zcela nepokrytě: Aeronet či Institut slovanských strategických studií.

„Dobře organizovaná kampaň“

Nejde o spontánní reakce Rusů, kteří jen vyjadřují jiný názor, než mají mainstreamová média, jedná se o kampaň přímo řízenou Moskvou. To se domnívá zástupce Rusů v radě pro národnostní menšiny při české vládě Alexej Kelin. „Situace v ruskojazyčné komunitě žijící na území naší republiky je více než znepokojující. Působí na ni velice dobře organizovaná a financovaná propaganda, která zpochybňuje základní hodnoty, k nimž se hlásí náš stát,“ píše Kelin v dopise, který odeslal předsedovi národnostní rady ministru Jiřímu Dienstbierovi a dalším jejím členům.

„V České republice se tímto problémem dosud nikdo soustavně a na profesionální úrovni nezabýval. Pokud se mýlím a situaci monitoruje např. BIS, nikde nejsou dostupné výstupy této činnosti a návrhy na řešení kritické situace,“ pokračuje Kelin, syn ruského bělogvardějce, jenž do Československa přišel před druhou světovou válkou.

Kelin upozorňuje, že v květnu se v čínské Šanghaji konal kongres zástupců ruských médií působících v zahraničí a zúčastnili se ho i šéfové novin ruských krajanů v České republice. „Proškolení účastníci po návratu koupili další ruské noviny v Česku. Vypadá to na dobře připravenou informační kampaň,“ varuje člen rady pro národnosti Alexej Kelin. „Jsou to profíci. Od nich nemůžete čekat nějaký amatérismus.“

Reportáž z šanghajského kongresu zveřejnil ve svém předposledním čísle časopis Artěk, patřící hlasitému odpůrci „fašistů“ v Kyjevě Alexandru Barabanovovi. O tom, co se v Šanghaji „upeklo“ ohledně České republiky, se však v reportáži nedozvíme. Uvádí se v ní jen stručně, že Světová asociace ruského tisku, která krajanské noviny sdružuje, podepsala dohodu o spolupráci s Mezinárodním rádiem Čína a ruskou státní tiskovou agenturou ITAR-TASS. Další řádky se věnují spíše popisování atrakcí čínského velkoměsta.

„Všichni se sejdou a diskutují o zvláštnostech v jednotlivých zemích. Třeba o tom, že v Estonsku často vtrhne do ruských novin tamní politická policie a zabavuje redakční počítače. Nebo že v arabských zemích dostávají naopak naše noviny od tamních vlád všemožnou podporu a šílené částky na provoz,“ vypráví vydavatel Artěku Barabanov, který se na kongres také rozjel. Podmínky pro ruské noviny v Česku se podle něj nacházejí zhruba uprostřed mezi oběma zmíněnými extrémy.

Manžel kandidoval s Bobošíkovou

Podle Barabanova se ale o úkolech pro Česko v Šanghaji vůbec nemluvilo, přestože agentura ITAR-TASS o kongresu napsala, že se na něm „diskutuje role zahraničních médií v posílení ruských zájmů“. Barabanov tvrdí, že účastníci setkání v Číně si přijeli od politiky odpočinout.

Podle Kelina však lidé kolem Barabanova koupili po návratu ze školení české ruskojazyčné noviny Inform Praga, které v aktuálním čísle uveřejnily zmíněnou anketu o imaginárním vítězství Vladimira Putina v českých prezidentských volbách. „Já ty noviny nekoupil. Patří jednomu drobnému podnikateli, jeho jméno si teď nevybavuji,“ tvrdí Barabanov.

Šéfredaktorkou jeho Artěku se po příjezdu z Číny stala další účastnice „zájezdu“ Irina Šulc. Ta kromě toho vede ještě týdeník Pražskij expres, který novinář Kiril Ščelkov označuje za „nejagresivnější ze všech místních titulů v ruštině“. Novinářčin manžel, Vladimír Šulc, pocházející z české menšiny v Kyrgyzstánu, loni kandidoval za blok Hlavu vzhůru Jany Bobošíkové. „Tohle propojování redakcí je z ekonomických důvodů, určitě nevychází z žádných pokynů ze setkání v Šanghaji,“ ujišťuje Barabanov. Jeho tituly prý z Moskvy žádné dotace nedostávají. Naposledy prý přišly jen dva příspěvky od českého ministerstva kultury – za rok 2013 a 2014, vždy ve výši 320 tisíc korun, a to pouze pro Artěk. Ten vychází podle Barabanova až v osmitisícovém nákladu, přičemž jeho většina se prý rozdá zdarma v ruských obchodech či kavárnách, které v něm inzerují. Pražskij expres, vycházející v nákladu čtyři tisíce kusů, žije prý převážně také z inzerce.

Putin má tu nejlepší školu

Alexandr Barabanov, který v Česku vlastní několik firem (vyrábějících například v Polsku kosmetiku), je nyní opět na cestách. Telefon zvedá ve Španělsku, kde podle svých slov – podobně jako minule v Číně – odpočívá. „Byl jsem tu na dovolené už před patnácti lety a tehdy se mi španělští vesničani smáli. Viděli jsme vašeho  prezidenta Jelcina, jak ožralý skáče po pódiu, říkali mi. To mě uráželo,“ vypráví Barabanov velmi dobrou češtinou prošpikovanou peprnými výrazy. „No a teď si mně Španělé stěžovali: Ti naši evropští č..áci udělali ty blbý sankce proti Rusku – a my teď nemáme kam dovážet rajčata a pomeranče. To je rozdíl v reakci, ne? Je znát, že si Ruska konečně váží,“ pokračuje s neskrývanou hrdostí v hlase.

Třicátník, který se do Prahy přistěhoval v roce 1999 jen několik měsíců před nástupem Putina k moci, aby tu studoval stomatologii (studia nedokončil), se narodil v Kyjevě, má ukrajinské občanství, ale považuje se za Rusa. „Je velice dobré, že prezidentem je bývalý plukovník KGB, který ví, jak se co má dělat. Pokud prošel školou, kde se učil, jak se rozpadne stát, tak i ví, jak se tomu má zabránit. Je to odborník, který jedná v zájmu státu a ne ve vlastním či v zájmu jiného státu,“ pěje Barabanov chválu na vůdce Ruska odkudsi ze španělského pobřeží.

Pokud jde o ruské vojáky bojující nyní na Ukrajině, Barabanov připouští, že tam „nějací jsou“. Nebyli prý ale vysláni oficiálně Moskvou. „Šli tam dobrovolně, protože chtěli bojovat proti fašismu – stejně jako jejich dědové,“ vysvětluje podnikatel. A připojuje příběh vlastního dědečka, jenž prý za druhé světové války jen o vlásek unikl smrti v ukrajinské vesnici, kterou vypálili němečtí nacisté společně s ukrajinskými banderovci.

Na otázku, co si myslí o postojích Rusů, kteří vidí Putina nebo konflikt na Ukrajině jinýma očima než on, Barabanov odpovídá stručně: „To nejsou Rusové.“

To šéfredaktorka Barabanovova časopisu Artěk a týdeníku Pražskij expres Irina Šulc vystupuje při setkání v její redakci nedaleko Václavského náměstí o poznání smířlivěji. „My nechceme zdejší ruskou společnost rozdělovat, nechceme se vyhraňovat na nějakou stranu. V jednom z příštích čísel třeba plánujeme otisknout příspěvek jednoho z organizátorů pražského Majdanu,“ zmiňuje Šulc akci, kterou na Staroměstském náměstí pořádají čeští Ukrajinci. „Jaký ale názor mohu mít na konflikt na Ukrajině, když ukrajinská armáda bombarduje mé kamarády?“ pokládá řečnickou otázku Šulc, která se narodila v ruském Rostovu na Donu, vzdáleném jen třicet kilometrů od ukrajinské hranice.

„Putin hájí jen ruské zájmy. Když jsme dělali v Praze anketu mezi lidmi pocházejícími z Krymu, všichni brečeli štěstím,“ nabízí šéfredaktorka svůj pohled na anexi krymského poloostrova a dodává: „Kdyby to byla okupace, proč se na Krymu ještě nenašel žádný Jan Palach?“