KULTURNÍ TIPY

Barokní hudba, skicáky neandrtálců a kvílení nového věku

KULTURNÍ TIPY
Barokní hudba, skicáky neandrtálců a kvílení nového věku

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete .

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Dopady baroka na zánět nacismu

O slovenské kinematografii se říká, že nezná jiná témata než Jánošíka, druhou světovou válku a především její vyvrcholení, Slovenské národní povstání. Je to nadnesené hodnocení, ale je fakt, že k paradoxům zdejšího komunistického režimu patřila ochota natáčet nákladné vojenské filmy; jindy by na ně peníze nebyly. Mezi nesmysly, které pod státní záštitou logicky vznikaly, ale stejně logicky došlo taky na nádherné výjimky. K takovým patří balada Štefana Uhera Organ. Už název napovídá vztah s hudbou Johanna Sebastiana Bacha: vždyť jde o příběh polského zběha, varhaníka, který se v slovenském klášteře ukrývá před válečným šílenstvím. Význam tohoto filmu je několikerý. Jednak Uher dokonale kombinuje Bachovy fugy a černobílý obraz, jednak je tu předvedeno, že slovenské povstání nedotovaly jen bojůvky, ale také víra upřímně zbožného lidu.

Film Organ vysílá ČT Art v pátek 9. 10. od 21:50.
O hodinu dřív uvádí týž kanál dokument o Štefanu Uherovi.

Své srdce tobě dám, opuštěn zmírám

Divadelní týden je příjemně hudební: v Ústí nad Labem premiéra opery Georgese Bizeta Lovci perel, ve Zlíně Prodaná nevěsta Bedřicha Smetany​, následně v Opavě Její pastorkyňa Leoše Janáčka a nakonec v Ostravě Tři přání aneb Vrtkavost života Bohuslava Martinů. To vše samozřejmě jsou opery, mezi se ovšem vešla vklíněna klasická opereta. A sice Země úsměvů Franze Lehára. Už to zřejmě není všeobecně známý kus, a tak pro připomenutí jeho děj (krkolomný, jak se v žánru sluší): odehrává se ve Vídni a Pekingu začátkem 20. století a jde v něm o střet dvou vzdálených kultur. Aneb jak se Líza provdá za čínského následníka trůnu Su-Čonga a zjistí, že má být jen jednou z pěti jeho manželek, a tak zatouží po návratu do vlasti, což se podaří až díky přičinlivosti rakouského poručíka, jenž ji tajně miluje a sám je tajně milován čínskou princeznou…

Franz Lehár: Země úsměvů
Hudební nastudování a dirigent: Jan Bubák
Režie: Dagmar Hlubková
Sbormistr: Martin Veselý
Hrají: Jozef Novotný, Gabriela Kopperová / Oľga Bezačinská a další.
Premiéra v Jihočeském divadle 10 .10., reprízy 12. 10. a 9. a 14. 11.
www.jihoceskedivadlo.cz

Země úsměvů, inscenace Jihočeského divadla z roku 1994 - archiv Jihočeského divadla

Jedním šmahem, jedním tahem, jednou barvou kreslím

S blížícím se koncem evropského patronátu nad kulturou nabírá plzeňský program na obrátkách. I když je pravda, že tradiční Mezinárodní bienále kresby souvisí s celoročním západočeským kulturním pachtěním vzdáleně i blízce, neboť zdejší přehlídka jednobarevné kresby se (logicky co dva roky, ale s přestávkami) koná od roku 1996, takže ta letošní je celkově devátá v pořadí, a navíc kvůli celoměstské přehlídce jaksi mimo běžné pořadí. Zároveň je to jediná evropská přehlídka, která se takovou kresbou zabývá. Ostatně letos Bienále – pod titulkem Jiný pohled – dle oficiálních údajů obeslalo 461 autorů ze 44 zemí a ti na výzvu zareagovali vytvořením 1669 kreseb. Pro expozici byl nakonec samozřejmě vybrán díl kreseb: „pouhých“ 153 od 129 autorů z 32 zemí, nejen evropských. Kolekce této výstavy je určena exkluzivně pro Plzeň, jinde již prezentována nebude. 

Výstava je ke zhlédnutí v Západočeském muzeu v Plzni, Galerii města Plzně a v Galerii Jiřího Trnky.
Trvá v termínu 15. 10. až 29. 11.
www.bienale-plzen.cz

Nejlepší hlavy své generace zničené šílenstvím

Po dvou svazcích „edice angloamerických básníků“ nakladatelství Argo se zdá, že řada si zadělává na renomé (ostatně, Argo kdysi stálo na prozaické řadě AAA, tedy angloamerických autorů, tahle nová má svůj název podle ní; zkracuje se AAB). Její první svazek byly Čtyři kvartety T. S. Eliota v překladu Martina Hilského, druhý je Kvílení Allena Ginsberga v provedení Jana Zábrany. Pojítkem svazků jsou ambice jejich redaktora Petra Onufera. Ten se snaží nejen vysvětlovat úlohu originálních textů v anglickojazyčné poezii, a vydává je proto pokud možno v autorské podobě, ale rovněž usiluje předvést význam jejich českých překladů v českém prostředí. A tak Kvílení, u nás poprvé vydané v rozvržení Ginsbergově a nikoli českých editorů, v ediční poznámce opravuje chyby tradičního překladu a napravuje pověst Zábrany jako neomylného převaděče.

Allen Ginsberg: Kvílení
Přeložil: Jan Zábrana
Vydalo nakladatelství Argo roku 2015. 68 s. 188 Kč.

9. října 2015