Paul Wilders (62) je o devět let starší než jeho bratr Geert Wilders, nizozemský poslanec a šéf Strany pro svobodu (PVV), která je  před parlamentním volbami v Nizozemí už dlouhé měsíce na čele popularity politických stran a při hlasování by podle průzkumů získala v dolní komoře Generálních stavů v Haagu nejvíce křesel. V některých prognózách z uplynulých dvou týdnů ale začala ztrácet a umístila by se až na druhé příčce za Lidovou stranou pro svobodu a demokracii (VVD) premiéra Marka Rutteho. Minulý týden Wilders zrušil všechna volební vystoupení, protože se ukázalo, že jeden policista z týmu jeho tělesných strážců, muslim a původem Maročan, předával tajné informace o Wildersovi marocké zločinecké bandě.  

Německý magazín Der Spiegel přinesl s Paulem Wildersem o charakteru jeho bratra rozhovor, přinášíme jeho mírně zkrácenou verzi.

Pane Wildersi, roky jste se o svém bratrovi Geertovi veřejně nevyjádřil. Ale teď jste ho na Twitteru kritizoval. Proč?

Geert po teroristickém útoku v Berlíně šířil fotomontáž, Angelu Merkelovou s rukama špinavými od krve. Tím překročil hranici. To už není žádná politická kritika, to zasévá nenávist. Můj bratr ví, že část jeho příznivců bere jeho poselství doslova, že na Facebooku vyzývají k násilí. Geert nechce žádné násilí, ale s možnými následky takových poselství počítá.

Váš bratr se prezentuje jako opravdový zástupce nizozemského lidi...

Přitom má sotva který politik tak malý kontakt k lidu jako Geert. Nemůže jen tak vyjít na ulici. Už dvanáct let žije spolu se svou ženou na tajném místě, potřebují trvalou osobní ochranu. Už totiž dostal více vážných výhrůžek zavraždění od islamistů. Když je ve svém bytě, jsou před jeho dveřmi lidé od bezpečnosti. Když jde nakupovat, musí s ním jít tělesní strážci. Jsou přítomni i při naších rodinných setkáních. Geertův svět se velmi zmenšil. na parlament, veřejná vystoupení a byt - sotva může jít někam jinam. Je sociálně izolovaný a odcizený každodennímu životu. To nikomu neprospívá.

Nizozemci ho zato obdivuhodně berou.

Je mistrem krátkých poselství. A v této složité době hledají mnozí lidé jednoduchou politickou vizi bez nuancí. Geert jim ji dává. Vytváří identitu ve smyslu: my, nizozemský lid. A protipóly: muslimové, EU, elity, teroristické útoky, uprchlíci, krize EU. Ale naše problémy jsou mnohem složitější. Geert prodává lidem iluze.

Co tím myslíte?

Ve svém volebním programu třeba slibuje zavřít mešity a zakázat korán. Ale jak by se to mělo prakticky uskutečnit? To odporuje naší ústavě. To by musely velkou většinou rozhodnout obě komory parlamentu. To v naší politické konstelaci mnoha stran nikdy neprosadí. Aby se stal premiérem, potřeboval by Geert několik koaličních partnerů, anebo by musel v menšinové vládě najít oporu u několika jiných stran. Musel by uzavírat kompromisy a porušit volební sliby.

Věří váš bratr skutečně tomu, co káže, nebo je mnohé jen show?    

Je přesvědčeným odpůrcem islámu. Přirozeně k tomu ale patří i určité taktizování a snaha o získání moci. Geert nemá v životě o mnoho více než politiku. Jeho štěstí stojí a padá s politickým úspěchem.

Jaký byl jako chlapec?  

Byl strašnou pohromou. Egocentrický a agresivní.

Co dělal?

Nechci šířit žádné soukromé detaily, ale už tehdy byl extrémní, dokonce i na puberťáka. Má tunelové vidění. Kompromisy pro něj neexistují. Geer se ke své matce a otci choval tak katastrofálně, že ho jednou chtěli vážně vyhodit z domu. Poté se můj bratr polepšil. Po škole odešel do Izraele, pracoval v jedné osadě a tam dospěl.

Jak se dostal k politice?

Když koncem osmdesátých let pracoval v jednom úřadě, objevil nepravosti. Chtěl něco změnit. Oba jsme dlouhé hodiny diskutovali, do jaké by měl jít strany. Tehdy nestál vlevo ani vpravo, nebyl nepřátelský vůči cizincům. Ale hra politiky ho fascinovala. Boj o moc a vliv.

Jak se z něj stal radikální odpůrce islámu?

To byl letitý proces. V Izraeli zažil napětí s Palestinci. Když později bydlel v Utrechtu, přistěhovávalo se do jeho čtvrti stále více Turků a Maročanů, a to se mu nelíbilo. Jako mladý člen parlamentu rázně ukončil cestu s jednou delegací po Íránu. Cítil se ohrožen takovým způsobem, že se z hotelu hnal o překot na letiště a tam nasedl na první letadlo směr domov. Po 11. září (2001), po vraždách politika Pima Fortuyna roku 2002 a filmaře Thea van Gogha roku 2004 poznal, že v politice existuje mezera a profiloval se jako protivník islámu. Pak mu začali hrozit zavražděním - a když vás kvůli tomu musí neustále hlídat, stanete se ještě paranoidnějším.

Lze ho umírnit?

Zpočátku jsem s ním o tom často diskutoval, jak daleko lze zajít. Ale nepomohlo to. Když jde o politiku, nestrpí Geert žádný odpor. Ani ve své frakci, ani v soukromí. Hodně jeho dřívějších přátel se od něj distancovalo.

A rodina?

Příležitostně se scházíme na rodinných oslavách, hlavně na narozeniny mé matky. Ale to nikdy nemluvíme o politice, to je tabu. To by s námi přerušil všechny kontakty.

I s vámi?

Od chvíle, kdy jsem ho v prosinci přes Twitter kritizoval, tak mě tam zablokoval. Tak to s ním je. Kdo odporuje, ten je potrestán. Pro Geerta je buď černá, nebo bílá, nic mezi tím. Nemohl jsem ale mlčet. Tady jde víc než jen o tyto volby. Jde o to, jestli se izolujeme, postavíme hranice, diskriminujeme lidi kvůli jejich víře nebo odlišnému názoru. Onehdy jsem šel kolem skupinky mladých mužů. Náhle zvolali: "Po volbách přijdeme a zúčtujeme s tebou."

Poskytují vám také policejní ochranu?

Ne. Chci vést normální život a ne vězet v pasti jako můj bratr. Toho budou chránit nejspíše do konce života. A i když prohraje volby, musí pokračovat. Co jiného by měl jinak dělat? Není cesty zpět. Je mi ho líto.

Milujete ještě svého bratra?

Samozřejmě. Politicky se naprosto neshodujeme. Ale je to můj bratr. Myslím, že je nešťastný. To dělá nešťastným i mě.