Nová vládní garnitura v Polsku ohrožuje demokracii. Rumunský premiér odstoupil, protože byl obžalován z korupce. Makedonský premiér rezignoval kvůli aféře s nelegálním odposlechem opozičních politiků. Český prezident vtipkuje o tom, že nejlepší nástroj na odstranění premiéra je kalašnikov.

Region východní Evropy, kde se dějí takové věci, je na cestě do záhuby, spekulují zahraniční komentátoři. Teď jde jen o to, jestli jednotlivé státy ovládne Putin, nebo některá z jeho místních variant. Jenže zároveň jde o jeden z mála světových regionů, kde není pochyb o současné prosperitě.

Skupina velkých rozvojových zemí BRICS v čele s Čínou byla deset let označována za tahouna světové ekonomiky, dnes se však spíše komentují potíže, kterým musí čelit, od pádu akcií na šanghajské burze přes propad ruského hospodářství po novou epidemii viru zika, jež ohrožuje Brazílii. Naděje evropské ekonomiky spojované s Tureckem vyhasly spolu s vyostřením konfliktu v přilehlém blízkovýchodním regionu. Moc arabských šejků klesá s padající cenou ropy a velké státy Evropské unie se ještě úplně nevzpamatovaly z dluhové krize. Novou příležitost aby mezinárodní investor pohledal. Přesto existuje region, kde ekonomika už dva roky roste bez problémů tříprocentním tempem. K nalezení je mezi severní hranicí Řecka a Baltským mořem a nejčastěji se mu říká středovýchodní Evropa (Central and Eastern Europe). Někdy se používá také termín „východní blok“, který pochází z dob, kdy všechny státy byly satelity Sovětského svazu, případně pod vládou komunistů, kteří se s Moskvou nepohodli.

Trvalý růst a nižší korupce

Od dob finanční krize není zdejším ekonomikám mnoho co vytknout a platí to zvláště pro jedenáct zemí, které jsou členy Evropské unie. V letech 2013, 2014 a podle předběžných výsledků i v roce 2015 jejich hospodářství rostlo nápadně rychleji než zbytek kontinentu. Podle Eurostatu bylo vždy osm z nich v lepší polovině z osmadvaceti členských států EU.

Česko, Rumunsko i Polsko loni rostly tempem okolo čtyř procent, na Slovensku, v Bulharsku, Maďarsku, Slovinsku a Lotyšsku to byl růst zhruba o tři procenta. Ani předpověď Evropské komise neočekává, že letos v některé zemi z postkomunistické jedenáctky hospodářství poroste o méně než dvě procenta. Pokud Evropané hledají vzor pro lepší budoucnost, měli by se častěji ohlížet směrem na východ.

Údaje o ekonomickém růstu doplnila zpráva Transparency International za rok 2015, která informuje, že skoro ve všech zemích Východu poklesla korupce. Údaje Transparency International nejsou objektivní, protože korupci ještě nikdo nedokázal změřit, shrnují však názor expertů z velkých obchodních, finančních i průmyslových korporací, jak je zachycují různé mezinárodní indexy od Světového ekonomického fóra přes Bertelsmann Foundation po analytické oddělení týdeníku Economist. Kde je nižší korupce, tam není třeba mít velké obavy z investování, říká výroční zpráva.

Ve srovnání s dobou před finanční krizí se korupční index ze všech světových regionů nejvíc zlepšil ve východní Evropě. Před krizí byly v první padesátce nejméně korupčních zemí jen čtyři státy východní Evropy, dnes už jich tam je devět. Česko dosáhlo na 37. místo.

Lepší bilanci má z regionů pouze severozápadní Evropa a Severní Amerika. Třeba z Latinské Ameriky se mezi padesát států s nejmenší korupcí dostaly jen Chile, Uruguay a Kostarika a významným konkurentem středovýchodní Evropy zůstávají jenom státy Blízkého východu. Z jedenácti zemí se jich do první padesátky dostalo sedm. Rozdíly proti západní Evropě se však zmenšují a Jih už je na tom hůře než Východ. Například Italové by se mohli jezdit učit bojovat s mafií a korupčníky do Rumunska, Španělé třeba do Polska.

Konzumovat jako na Západě

Mezi obvyklé námitky patří, že se běžný občan čísel o ekonomickém vzestupu nenají. S takovou rétorikou vyhrála loňské volby v Polsku konzervativní strana Právo a spravedlnost a zvláště v Česku je dobrým zdůvodněním trvalé nespokojenosti s ekonomickými poměry. Není pochyb, že životní úroveň ve východoevropských zemích dosud zaostává za všemi zeměmi „staré“ Evropské unie.

Přesto se od doby před krizí hodně změnilo. Spotřeba domácností podle indexu AIC od Eurostatu dosahuje na východě Evropy tří čtvrtin průměrné spotřeby Evropské unie a této úrovni se nevymyká ani Česko. To je o deset procent horší výsledek než u jihoevropských států (Řecko, Itálie, Španělsko, Portugalsko). Jenže před krizí dosahoval Východ dvou třetin průměru a Jih byl přesně na průměrných hodnotách.

Lidé si pochopitelně stěžují, protože vzestup mohl být rychlejší, a každého se navíc netýká. Nejsou ovšem spokojeni také z toho důvodu, že si prostě nedokážou představit příznivou perspektivu do příštích let.

Zrození nového brandu

Slavit úspěchy východní Evropy nebývá v Česku ani v jiných zemích zvykem. Není divu, východní Evropa není od balkánských válek oblíbenou obchodní značkou (v současné terminologii „brandem“), a tak se k ní nikdo nehlásí. Pro výklad současného světa ale jde o užitečný pohled. Zdejší hospodářství prožívalo vzestup právě v těch dobách, kdy se stejný trend projevil v ostatních státech od Bulharska po Polsko. Stávalo se, že Češi zaostali, naposledy při druhém dnu krize v letech 2012 a 2013, mohou však spoléhat na to, že časem srovnají krok.

Těžko popřít, že v posledních letech funguje svět v blocích a že na schopnostech lidí z jednotlivých států nezáleží. Rumuni na tom nejsou lépe než Češi, rozdíl mezi nimi se ale za posledních deset let zmenšil. Když německý průmyslník plánuje expanzi na východ, rozhoduje mezi investicí do Česka nebo Rumunska zpravidla podle nákladů na dopravu a pracovní sílu. Rozdíly v organizačních dovednostech a v kvalifikaci nejsou tak velké, aby stálo za to mezi východoevropskými národy rozlišovat. Stejný přístup razí i Rusko a Čína, které se usilovně snaží uchytit v jakékoli zemi z perspektivního regionu.

Ekonomický popis Evropy podle bloků komplikuje jenom fakt, že jejich hranice nejdou stanovit jednoznačně. Data o ekonomice a společnosti se mění zhruba stejným směrem u všech jedenácti východních států Evropské unie. Další země v tomto regionu na tom jsou hůře, sledují však stejný trend. V první řadě to platí pro Makedonii, poměry se však pomalu zlepšují také v Černé Hoře, Srbsku, Bosně a Albánii. Naopak Bulharsko očividně nedokáže stávajících příležitostí využít. Míra korupce se v něm za posledních deset let zhoršila a ekonomický růst ve srovnání se sousedním Rumunskem nestojí za řeč.

Jednoznačně do regionu nepatří země dál na východ. V Bělorusku, na Ukrajině, v Moldavsku – o Rusku ani nemluvě – se ekonomika i společnost rozvíjejí podle úplně jiných pravidel.

Der Arsch der Welt

Vzestup východní Evropy se nedočká ocenění ani u místního obyvatelstva, ani na vyspělém Západě. Ve třetím lednovém týdnu vysílala německá veřejnoprávní televize NDR satirickou píseň s názvem Po Po Po Polen, v níž pranýřuje novou varšavskou reprezentaci, která pod vedením Jaroslawa Kaczyńského vyhazuje ústavní soudce, omezuje svobodu tisku a vyznává bigotní katolicismus. Obrat „der Po“ znamená „zadek“, jak zdůrazňuje několik záběrů z rádoby vtipného klipu. Končí ironickou pasáží, jak se Kaczyński spolu s premiérkou Beatou Szydlovou snaží jet na kole ještě víc vpravo než autoritářský maďarský premiér Viktor Orbán a jak spadnou do hnoje. Píseň se nevymyká úrovni satirických pořadů německých televizí, obvyklý ovšem není despekt, kterým stíhá právě Poláky, jejichž konzervativní obrat němečtí liberálové nechápou.

Podobnou nadřazenost dávají Západoevropané najevo už tradičně. Češi si dodnes pamatují radu francouzského prezidenta Jacquese Chiraca z roku 2003. Když státníci z Východu Evropy podpořili americkou intervenci v Iráku, reagoval slovy, že „kandidátské země propásly dobrou příležitost mlčet“. Naposledy Východoevropané něco podobného zažili při výčitkách západních politiků, že nechtějí přijímat migranty, zatímco ochotně berou bruselské dotace. Ani tato výtka nebyla racionální, protože každý věděl, že běženci na Východ s třikrát nižšími platy než v Německu prostě nechtějí.

Seriózní rakouský deník Der Standard, který se východní Evropou zabývá podrobně, se pokusil v článku „Temné stíny nad středem Evropy“ shrnout základní vlastnosti, jimiž se postkomunistické země liší od Západu. V devítibodovém seznamu se Čech, Maďar či Bulhar mohou dočíst, že stejně jako Indové nebo Číňané přehnaně touží po dlouho odpíraném spotřebním zboží, projevuje se jako namyšlený macho, nedokáže se vypořádat s historickou vinou svého národa za aktivní účast na holocaustu a podléhá vlivu nesnášenlivých křesťanských církví.

Věcně jde despekt k východní Evropě vysvětlit výkony tamních politiků. Do západních médií míří z Východu průběžně informace o korupčních skandálech a neomalených výrocích různých prezidentů a premiérů. Průběžně dochází k předčasným volbám, které prý vedou k diskreditaci demokracie a posilování států vůdcovského typu.

Konec nových demokracií

Výkony východoevropských politiků nejsou oslnivé. Celou Evropu naplnil obavami poslední vývoj v Makedonii, která by měla sehrát důležitou roli v obraně proti proudům uprchlíků. V polovině ledna rezignoval dlouholetý premiér Nikola Gruevski, když neusnesl dlouhodobou kritiku za údajně zfalšované volby v roce 2014. Úřad složil poté, co se přidalo obvinění, že svého synovce v čele tajné služby nechal nezákonně odposlouchávat dvacet tisíc lidí včetně opozičních politiků a novinářů.

Poměry v důležité balkánské zemi přispěchal řešit rakouský eurokomisař Johannes Hahn, ale zatím se mu nedaří, jak by chtěl. Nejdříve domluvil s Gruevského konzervativně-nacionální stranou předčasné volby na duben, tomu se ovšem brání opoziční socialisté, kteří tvrdí, že se v dubnu regulérní volby nestihnou. Do té doby není možné zkontrolovat zfalšované volební seznamy ani osvobodit média z dohledu Gruevského strany, která například nominuje ředitele státní televize i rozhlasu.

Z pohledu Západu mají shodný průběh i události v jiných zemích. Kaczyńského Právo a spravedlnost vyměnilo hned po vítězných volbách vedení tajných služeb, rozhlas a televizi přitom podřídilo vládě. Za loňský pád rumunského premiéra Ponty, kterého v politice zaučovali prominenti komunistického Ceaușescova režimu, mohou úplatky v podobě dvou luxusních bytů a jednoho terénního vozu. Mohl si je koupit za provizi od známého advokáta, kterému bez výběrového řízení svěřil zastupování státních energetických firem.

Tuzemskou politiku staví do stejné řady skandální výroky prezidenta Miloš Zemana, kterého i konzervativní Frankfurter Allgemeine Zeitung označil za opilce. Vicepremiér Andrej Babiš nezaujal svými činy ani výroky, často citovaný profil z bruselského deníku Politico se pozastavuje, že „Češi znechucení korupcí předali moc člověku, který má největší střet zájmů v jejich historii po roce 1989“.

Demokratická teorie a praxe Východu

Západní veřejná debata ze skandálů odvozuje, že to na Východě nemůže dopadnout dobře. Tím však na sebe prozradila, že se východním sousedům ještě nenaučila rozumět. Tamní média popisují aféry, už se však nezabývají tím, proč k nim dochází.

Málokdo na Západě přihlíží k faktu, že úplně nejvíc se o korupci mluví tam, kde se proti ní státní úřady snaží bojovat a kde se nebojí obvinit ani premiéra. Zároveň Východ neměl dost času, aby si spolehlivě osvojil pravidlo o předání moci po volbách. Jaroslaw Kaczyński postupoval tak, jak není ve vyspělých demokraciích zvykem, měl ovšem dobré důvody si myslet, že tajné služby i média drží pod přímou kontrolou jeho poražený volební soupeř. Proto se pojistil.

V nestabilním prostředí na Východě se politici zcela přirozeně věnují především udržení moci, jak dosvědčuje neustálé vymýšlení nepřátel typu „Bruselu“, „norských fondů“ nebo „pražské kavárny“ a populistických slibů. Potvrzují tím v první řadě cit pro realitu, která často chybí jejich západním kolegům. Prokázala to uprchlická krize z loňského podzimu, kdy třeba neoblíbený maďarský premiér Orbán reagoval mnohem víc operativně než rakouští či němečtí kolegové, kteří si mohutnost uprchlického proudu uvědomili až se zpožděním.

Samotná nestabilita poměrů vyplývá víc z historických předpokladů než z nekompetence východoevropských lídrů. Rozhodující vliv získávají ve většině států Východu bratrstva založená v dávných dobách reálného socialismu na úrovni komunistických stran a tajných služeb. „Dříve bylo výhodou negativní lustrační osvědčení, teď se vyplatí, když je pozitivní,“ zní známý bonmot čestného předsedy TOP 09 Karla Schwarzenberga, který tak upozornil, že zájmové skupiny zorganizované na předlistopadových známostech fungují ještě dnes. V Polsku se exkomunisté vrátili k moci za vlády Leszka Millera a v Maďarsku za Ference Gyurcsánye, v Česku je se zpožděním následuje projekt hnutí ANO. Právě příklady z Polska a Maďarska ukazují, že jim nejlépe dokážou čelit na první pohled předpotopní nacionálně-konzervativní strany. Nikdo jiný není k dispozici.

Projít tím musí každý

Západ nechce rozumět, když polský lídr Kaczyński prohlašuje, že se jeho vláda musí vypořádat s komunisty ve státní správě. Šéf Práva a spravedlnosti ale ví, že mluví o praktickém problému. Potvrzuje to i Schwarzenberg, jenž připomíná, že Východ prochází stejnou zkušeností jako před půlstoletím Rakousko a Německo, kde ještě v 70. letech ovládaly značnou část veřejné správy klientské sítě bývalých nacistů. Po denacifikaci neproběhla ani dekomunizace, a proto musí Východ projít stejným balastem.

Znamená to strpět politiky, kteří jsou dobří jen v umění přežít. Nedokážou chystat předpoklady pro další rozvoj ekonomiky a společnosti podporou kvalifikované práce a exportu, zabezpečením kvalitních surovin nebo výkonné byrokracie. Když se Česko připojilo k vzestupnému trendu celého regionu, premiér a ministři se jenom snaží veřejnosti vysvětlit, že to je jejich zásluhou.

Na druhé straně, i jejich nejhorší rozhodnutí dokážou vzestup maximálně zbrzdit. Ukazují to výjimečné případy, kdy některé východoevropské státy zaostávají za ostatními, jako se to stalo při drastických úsporách vlády Petra Nečase. Ještě horší propad zažili Bulhaři a Chorvati záhy po zavedení on-line registračních pokladen, ke kterému se chystá Česko. Beze všech pochyb není prokázáno, že pokladny byly jediným důvodem zpomalení, v každém případě Bulhaři po třech letech srovnali krok a u Chorvatů se předpokládá obdobný vývoj.