Minulý týden vyvolala mezi politiky značný rozruch akce, při níž Útvar pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) Roberta Šlachty zasahoval na pracovištích jiných policejních útvarů hlavně protikorupční policie. Jde o podezření na únik policejních informací za peníze. Zásah posvětila šéfka Vrchního státního zastupitelství v Praze Lenka Bradáčová, a vědomě tak obešla Generální inspekci bezpečnostních sborů (GIBS), která je pro trestné činy policistů ze zákona příslušná.

Před měsícem také Ústavní soud konstatoval, že i státní zástupci musejí ctít zásadu místní příslušnosti soudce. Otevřela se tak velká otázka příslušnosti, již státní zástupci jak v policii, tak u soudů příležitostně ignorují. Do diskusního Salonu přišel Jan Lata z Nejvyššího státního zastupitelství, dříve mluvčí Unie státních zástupců, jejíž prezidentkou v té době byla právě Bradáčová. Dále poslanec ODS a exministr spravedlnosti Pavel Blažek, předkladatel stížnosti, která Ústavní soud vyprovokovala ke zmíněnému nálezu. A politolog Tomáš Šmíd z Masarykovy univerzity v Brně, kde přednáší bezpečnostní a strategická studia, který je spoluautorem knihy Český organizovaný zločin.

ÚOOZ působí dojmem neřízené střely, už podruhé v krátké době zasahuje uvnitř policie, a supluje tak inspekci. Šlachtovi to umožňuje Vrchní státní zastupitelství Lenky Bradáčové. Nevzniká tu policejně-prokurátorský komplex?

Šmíd: Pravda je, že v posledních letech ÚOOZ velmi ofenzivně vstupuje na pole působnosti útvarů jiných a jednoznačně se opírá o Vrchní státní zastupitelství v Olomouci, případně v Praze, tedy Iva Ištvana, potažmo Lenku Bradáčovou. Ale pokud jde o věcnou příslušnost danou interním předpisem policejního prezidenta, ÚOOZ prostě trestné činy, jako je korupce, uplácení, já nevím, soudců, prokurátorů, policistů, v gesci nemá. To má v gesci Útvar pro odhalování korupce a finanční kriminality, známý jako protikorupční policie. A vedle této třecí plochy se šlachtovci tlučou ještě s GIBS. Přitom působnost inspekce je daná přímo zákonem. Udivuje mě, že ty kompetenční střety nikdo neřeší.

Blažek: Jsme svědky něčeho, co je v podstatě běžné – konkurenčního soupeření uvnitř policie. Veřejnosti je jedno, který policista co vyšetřuje. Veřejnost je ráda, že policie zasahuje. Pokud Lenka Bradáčová opakovaně vynechává protikorupční, asi má nějaké důvody a musí se to nějak řešit. Potíž vidím jinde – že občas selhává dozor státních zastupitelství nad přípravným řízením. Policie v některých ohledech začíná jednat volněji než dřív – a to už dobré není. Získat dnes souhlas státních zástupců k odposlechům je mnohem jednodušší a odposlechy se nadužívají. Takže celkově je třeba kritizovat spíš státní zástupce než policisty, zástupci mají nad policisty vykonávat dozor. Policista má být s nadsázkou takový ten zaverovský typ, co v každém vidí pachatele. Státní zástupce je naopak od toho, aby policistu brzdil, upozorňoval ho, co trestné je, a co není. Tady někteří státní zástupci selhávají.

Jsou státní zástupci oprávněni vybírat si svoje policisty jenom na základě toho, že jiným policistům nedůvěřují?

Blažek: To bych řekl, že ano. U nás je trestní řízení postaveno tak, že státní zástupce odpovídá za průběh a za to, že pak věc bude obhájena před soudem. Kdyby si nemohl vybírat policisty, těžko by tu odpovědnost mohl nést.

Lata: Já mám pocit, že ÚOOZ vstupuje do věcí, do kterých dřív policie vstupovat buď nechtěla, nebo nedokázala. Rozhodně bych ho za to nekritizoval. Pavel Blažek správně zmiňoval, že klíčovou osobou je státní zástupce. Policie je pro něj do jisté míry servisní složka. Proto se může stát, že státní zástupce si vybere konkrétní policejní útvar. Může mít řadu důvodů. Kauza mohla být rozkrývána dlouhou dobu, není vždy vhodné měnit policejní orgán jen proto, že se například v rámci prověřování rozšíří okruh podezřelých.

Pokud je ale pro státní zástupce policie servisní organizace, nechápu, proč byl pro případy, v nichž jsou namočeni policisté, zřízen GIBS.

Lata: Jistěže GIBS řeší trestnou činnost policistů, ale nikoliv bezvýjimečně.

Blažek: Trochu ironické je, proč GIBS původně vznikl: aby na rozdíl od bývalé policejní inspekce, která spadala pod ministra vnitra, už policisty nevyšetřovali sami policisté. Jinak v 90. letech panoval přece jen větší respekt policistů vůči státním zástupcům a státních zástupců vůči soudcům. Dnes jsme občas v situaci, kdy si státní zástupci soudce vybírají. Což je vůbec o dost vážnější věc, než když si státní zástupci vybírají policajty. Pokud bývalý děkan právnické fakulty, profesor Gerloch řekne, že místní příslušnost soudu se učí už ve druhém ročníku práv, a přitom tady byla léta praxe, kdy si státní zástupci vybírali soudce v přípravném řízení úplně jinak, asi museli vědět, že dělají něco, co je minimálně na hraně zákona. Ta věc se děla častěji, než je zdrávo, doufám, že po nálezu Ústavního soudu to skončí.

Lata: Jenže kdyby řekněme VSZ v Olomouci s jeho působností pro Moravu a Slezsko mělo podávat návrhy jen u Okresního soudu v Olomouci, neřešil by onen nebohý soud za chvíli nic jiného než návrhy VSZ. Olomoučtí mají pobočky i v Brně a Ostravě, nepřijde mi tak od věci, že podávají návrhy k soudům i tam a v případě jejich přetížení ještě u dalších soudů.

Šmíd: A nemají ty návrhy spíš podávat tam, kde byl trestný čin spáchán, případně kde vyšel najevo?

Lata: To jsou kritéria teď nově vypíchnutá Ústavním soudem. Dřívější výklad paragrafu 26 trestního řádu, který určuje příslušnost soudu pro přípravné řízení, tedy i nasazování odposlechů, domovní prohlídky, vazbu, byl takový, že příslušný je soudce okresního soudu, u něhož je činný navrhující státní zástupce. A pokud je v jeho obvodu víc okresních soudů, což u krajského a vrchního státního zástupce platí, může být návrh podán u kteréhokoliv z těchto soudů. Doteď to tak fungovalo a nikomu to nevadilo.

Blažek: To vás musím poopravit. Ústavní soud se nálezu v té věci roky doslova vyhýbal, ale Nejvyšší soud už několikrát upozorňoval, že soudci musejí soudit podle místní příslušnosti. V několika případech dokonce zrušil trestní řízení. Někteří státní zástupci toho nedbali. Když je někdo obviněný, má proti sobě celou státní mašinerii a je sám. A pokud to stát ještě navlíkne tak jako v případu exposlanců Šnajdra, Fuksy, Tluchoře, kdy je rozmístil po celé Moravě, aby to příbuzní i advokáti měli za nimi daleko, ale státní zástupci blízko, to fakt nejde. Nebyl tehdy jediný důvod dávat je do Ostravy, byla to úmyslná šikana obviněných. Jak to, že všichni ostatní státní zástupci se od začátku obraceli na správné soudy, zatímco Vrchní státní zastupitelství v Olomouci dost často ne?

Lata: VSZ v Praze nemá žádné pobočky, VSZ v Olomouci dvě pobočky má, v Ostravě a v Brně.

Považujete zmíněný nález Ústavního soudu za pohlavek vaší soustavě?

Lata: Ne, on svým výkladem dotváří situaci, která dosud nebyla jednoznačná. A explicitně říká, že nálezem nezpochybňuje předchozí kauzy. Já jsem rád, že Ústavní soud věc dovyložil, státní zastupitelství se podle toho zařídí. Ale představa, že z 3500 soudců jich třeba sto podškrábne všechno, co jim státní zástupci předloží, mi přijde vůči těm soudcům bez důkazů – a ty jsem v životě neslyšel – brutální.

Šmíd: Já když jsem s kolegou psal knihu o českém organizovaném zločinu, státní zástupci, policisté, členové BIS a podobně, kteří se s námi bavili, nám to o vybírání určitých soudců říkali velice často. Často i na diktafon.

Blažek: Lidské povahy jsou různé, některý soudce čte návrh na odposlech nebo vazbu více pečlivě, některý méně. Dělal jsem v advokacii dost dlouho, abych mohl říci, že zhruba víte, kdo u kterých soudů jak rozhoduje.

Podle vás nález ÚS je pohlavkem soustavě státních zastupitelství?

Blažek: Určitě.

Naše debata neprobíhá v teoretickém vzduchoprázdnu, ale na pozadí letité spolupráce ÚOOZ a špiček státních zastupitelství. Nejvyšší, Pavel Zeman, Šlachtův útvar pochválil slovy, že kdyby všechny útvary fungovaly podobně, je na tom policie mnohem líp. Je ÚOOZ správný adresát takové důvěry?

Šmíd: Mě by hrozně zajímalo, o co přesně pan Zeman svou důvěru opírá. Mně, alespoň podle mediálně známých případů soudě, dokonce i protikorupční policie připadá úspěšnější. Má sice nepravomocně, ale přece jen odsouzeného Ratha. Kauzu Homolka. Zato v ÚOOZ vidím řadu případů, s nimiž Šlachta spojoval svou budoucnost, nedotažených. Často vyzobávají mediálně vděčné kauzy, které lze zahrnout pod politické heslo boje s korupcí. Obvykle je na začátku velký poprask, výsledky pak jsou ale malé nebo žádné.

Lata: Když už jste zmínil Davida Ratha – před chvílí jste říkal, že paní Bradáčová spolupracuje výhradně s ÚOOZ. Tady úspěšně spojila síly s protikorupční policií.

Šmíd: Neplatí to jistě absolutně, ale z vyjádření Lenky Bradáčové, Iva Ištvana, teď koneckonců nepřímo i Pavla Zemana je vcelku jasné, že s působením ÚOOZ jsou nejvíc spokojeni. Pan Ištvan dokonce, tuším, řekl, že jim nejvíc věří. To je kategorie víry, přitom důležitá by neměla být víra, ale pravidla. Neobcházet zákon o generální inspekci, neobcházet příslušnost soudů. Kdo z těch, kteří mu vyslovují takovou důvěru, mi může ukázat případy dokazující, že ÚOOZ je úspěšný útvar? Mě spíš napadají případy nedotažené nebo smetené ze stolu: komanda ČEZ, kauza Nagyová, ohrožení premiéra Fischera pravicovými extremisty, dokonce i jakési skinheadky na Mostecku… A naopak v rámci svého výzkumu i od policistů vím, že ÚOOZ začínají utíkat klasické zločiny, které by pod něj měly spadat. V metanolové aféře se Šlachta na jedné straně vymlouval, že nebyli věcně příslušní, že to je pro celníky, aby se potom po 53 mrtvých do kauzy doslova vrhnul s pomocí úředních záznamů, které měli už tři roky předtím.

Lata: Já jsem rád, že se kauzy daří otevírat. Jistě, někde se to vleče, nejsem tu od toho, abych analyzoval jednotlivé kauzy, ale s nástupem Pavla Zemana je spojen trend, kdy orgány činné v trestním řízení jsou odvážnější, otvírají kauzy, které předtím nebylo takřka myslitelné otevírat.

Jaké má soustava v éře Pavla Zemana úspěchy? Měřeno očekáváními po nástupu Zemana, ale i Bradáčové i po takzvaném rozvázání rukou policii to je spíš zklamání. Odsouzen není skoro nikdo, zato státní zástupci shodili Nečasovu vládu.

Lata: Ale státní zástupci neshodili žádnou vládu. Možná padla spíš proto, že se zjistilo, jak to na té vládě chodí.

Blažek: Ale samozřejmě že padla kvůli tiskovce státních zastupitelů z Olomouce, kde se vykládalo o trezorech plných zlata. A nic z toho nebyla pravda. Takovou tiskovku by žádná vláda v demokratické části světa nepřežila. A já proto, že jsem v té vládě seděl, si pamatuji koaliční rozhovory a vím, že s vládou, za níž byly tušeny trezory zlata, nikdo nechtěl mít nic společného. Ta nepravdivá tisková konference státních zástupců je v mých očích černou kaňkou na vestě celé soustavy. Běžný politik by za něco takového musel nést odpovědnost, u státních zástupců žádnou odpovědnost nikdo neponese. Za tři roky nemít jediný soudní výsledek a nově být ještě ohrožen nálezem Ústavního soudu, podle něhož povolování vazeb a odposlechů bylo na sto procent neústavní, to je tedy bilance.

Mají státní zástupci v takhle velkých věcech nést odpovědnost za svou práci?

Lata: Samozřejmě. Mají kárnou odpovědnost.

A když padne vláda a po třech letech je to soudně nula?

Lata: Myslím, že to úplně nula není. Jedna větev (s trafikami pro exposlance – pozn. red.) musela skončit rozhodnutím Nejvyššího soudu, o kterém pak Ústavní soud v jiné věci řekl, že je naprosto špatně. V druhé kauze (zneužití vojenského zpravodajství – pozn. red.) bylo dvakrát rozhodnutí soudkyně Králové odvolacím soudem zrušeno. V třetí větvi běží přípravné řízení, samozřejmě můžete říct, že trvá dlouhou dobu, ale je to kauza rozsáhlá a složitá.

Šmíd: Z mého pohledu to byla kauza s typickým rukopisem ÚOOZ: velké mediální otevření s nejvyšším vedením útvaru na místě, vzbuzení velkých očekávání veřejnosti. Trezory, vojenské zpravodajství, Rittig, všechno se to pospojuje do velké chobotnice, která se následně rozpadne na jednotlivosti. Podobné jako Toflův gang v policii, i ten byl šlachtovci prezentován jako obrovské spolčení, ale pak soudce jasně řekl, že žádné zločinné spolčení nebylo, zbylo z toho několik individuálních trestných činů. I tam se obraz, který Šlachta na začátku narýsoval, rozpadl na drobné kamínky.

Lata: Policista může mít informace procesně nepoužitelné, které mu ten obraz mohou vyskládat. A v průběhu trestního řízení zjistí, že to nedokáže podložit tolika procesně použitelnými důkazy, aby ten obraz udržel. A pak z toho zůstane několik střípků. To se stane.

Šmíd: Jenže Šlachtovi se to stává opakovaně. I ta poslední kauza, takzvaná policejní válka, je mediálně postavená na vynášení ze spisů. Nakonec to mohou být jen klasické lustrovačky.

Ve sněmovně leží nový zákon, který by zřídil tzv. speciál v soustavě státních zastupitelů. Jeho vyhlídky jsou nevalné. Že by i kvůli obavám politiků právě ze symbiózy špiček soustavy státních zastupitelství a tzv. elitních útvarů policie?

Lata: Když dáme před závorku speciál, nový zákon nepřinášel nic moc nového nad rámec toho, co kdysi předložila Nečasova vláda a co garantoval ministr spravedlnosti Pavel Blažek. Ale ve chvíli, kdy se objevily mediální zkratky, jak státní zástupci svrhli vládu, se ze zákona, který by jinak nikoho extra nezajímal, stalo politikum první třídy. A teď možná politici mají pocit, že každá změna na státních zastupitelstvích rovná se ohrožení.

Blažek: Tak moment. Rozdíly mezi návrhem naším a dnešním Pelikánovým jsou docela významné. Jeden příklad: speciál měl být součástí NSZ, které nad ním mělo mít jasný dohled. Nemohl by si stáhnout jakoukoliv trestnou činnost, zato podle Pelikána si stáhne, co chce. Obecně platí, že poslanci jednají podle toho, co chtějí voliči. Před čtyřmi lety bylo státní zastupitelství velké téma, dnes není. Společenská objednávka vymizela. Proto už to politici nevidí jako prioritu.

Je pro vás bilance spolupráce ÚOOZ se špičkami soustavy v posledních letech argumentem proti vzniku speciálu?

Šmíd: Ano, činnost šlachtovského ÚOOZ a jeho napojení na část státních zástupců myšlenku speciálu do jisté míry diskredituje. Oni do značné míry zdiskreditovali i celý boj proti korupci, bohužel.