Ubohý český lid, stále ho někdo zrazuje. Jako by nestačila mnichovská dohoda, o víkendu opět zněl zrady zvon, když politici obešli výsledky krajských voleb a sestavili koalice bez vítěze voleb ANO. Tak to aspoň vidí prezident Zeman a jeho mluvčí Ovčáček. Jako obvykle přehánějí.

Pokud někde politici izolují ANO – a není to všude –, má to své zcela rozumné důvody. Čím dál tím víc jich pochopilo, že Babiš představuje pro náš politický systém nebezpečí. Je to nebezpečí v určitých mezích, nehrozí návrat totality, ale přesto nebezpečí zcela zřetelné. Takže jsou s ním schopni spolupracovat i na vládní úrovni, ale zároveň se naučili omezovat ho.

To je docela normální řešení pro zralou demokracii v normálních dobách. Není tu nikdo, kdo by nabízel nějaký velký „nový úděl“ a říkal si o velký mandát. Doba není taková, vesměs všichni (i voliči) cítí, že teď není jasné, jak by takový mandát měl vypadat. Sestavují se koalice v rámci možného. V některých zemích je to normální stále, i v dobách, které si žádají silný leadership a silné osobnosti. V Nizozemsku se v koalicích vystřídal téměř každý s každým, izraelské vlády mají třeba pět stran.

Tím méně je místo pro taková moralistní prohlášení na krajské úrovni. Ideologičnost politiky je vždy nejvyšší v celostátních institucích a nejnižší na obecní úrovni, kde, jak praví klišé, zametání chodníků není ani pravicové, ani levicové. Kraje jsou někde mezi a v našem pojetí jsou vlastně bez ohledu na velikost blíž lokální úrovni.

Pochopitelně nepíšou zákony, ale ani nestanovují vlastní daně a hospodaří převážně s přerozdělenými penězi z centra. O nějaké konkurenci politických modelů rozhodně nemůže být řeči. Kraj je spíš správním či údržbářským podnikem. Opravuje silnice, udržuje v provozu školy. Jak se na tomhle uplatňuje politická ideologie? Skoro nijak. Volič nemá mnoho důvodů volit podle specifické krajské ideologie. Volič nemá mnoho důvodů, aby ke krajským volbám vůbec chodil, upřímně řečeno.

Navíc, výrazy jako zrada a obcházení sugerují dojem, jako by ANO získalo v nějakém kraji 49 procent. Ale výsledek mezi 19 a 25 procenty není toho druhu, aby dával ANO pocit vítěze nad všemi ostatními a jeho voličům pocit, že teď budou zbaveni politických práv.

Není zkrátka nic divného na tom, že někde babišovce vyšachují, ať už v rámci extenze celostátní politiky, anebo proto, že ty tzv. nové tváře, jež v krajích vytvořily tzv. hnutí, znají a nemají s nimi dobrou zkušenost. Divné je spíš to, že strany, jež staví svou politiku na odporu proti Babišovi, tedy ODS a TOP 09, s ním v některých krajích do koalice jsou ochotny jít. Většina voličů nebere politiku tak ideologicky a vášnivě jako většina politiků.

Babiš v jejich očích dělá v zásadě centristickou, nikoli levicovou politiku, byť se jim na ní některé podstatné věci nelíbí. Ale nějaké věci se jim nelíbí na všech. Takže proč by měli volit menší nelevicovou antibabišovskou stranu, když ani není důsledně antibabišovská? Proč by svůj hlas odevzdávali Babišovi oklikou? To už mu ho mohou dát přímo. Anebo – to spíš – nejít k volbám.

Takže údajná zrada na voličích, k níž v některých krajích dochází, není nic moc divného. Pokud je něco opravdu divné, pak zvláštní zvyk některých sociálních demokratů utíkat si pro radu k Miloši Zemanovi. Teď, tři roky po tzv. lánském puči, se jeden z tehdejších návštěvníků – jihočeský hejtman Jiří Zimola – opět vypravil na Hrad. Jsme na to zvyklí, ale kdybychom to měli vysvětlovat cizinci, bezpochyby by mu to muselo připadat kuriózní.

Jak může prezident republiky pomoci hejtmanovi se sestavováním krajské koalice? Co si ti, kdo se trousí do Lán, představují, že z toho pro jejich stranu vzejde dobrého? Zeman bude vždy myslet jen na sebe, tak jako vždy. Zeman funguje v politice jako magnet, jeho samotná existence nikdy nenechá určitý typ sociálních demokratů v klidu. Pořád se k němu obracejí, i v situacích, kdy to jejich stranu oslabuje, právě když by potřebovala být silnější. Tak jako v ODS při minulých krajských volbách v roce 2012 jsme navíc opět pozorovali ten možná nejpodivnější smysl krajských voleb u nás: dávají určitým politikům příležitost přát si, aby v nich jejich strana dopadla špatně.