Andrej Babiš je naprosto unikátní fenomén polistopadové politiky. Srovnávat ho s čímkoliv, co mu předcházelo, je silně zavádějící. Jsou to paralely, které nesedí. Už jen proto, že žádnému z jeho předchůdců zleva zprava by neprošlo, co dosud Babišovi procházelo. Těch podezření a vyšetřování má na krku tolik, že žádný jiný politik by neustál jediné z nich. A to včetně jeho koaličních partnerů Bohuslava Sobotky a Pavla Bělobrádka. Představa, jak Sobotka zůstává ve funkci poté, co ho evropský úřad proti podvodům OLAF vyšetřuje kvůli podezření z dotačního podvodu, je úplně mimo realitu. Babiš je stejným selháním politického systému, jakým je teď v Americe Donald Trump.

Moje děti, moji bílí koně

Případ dotačního podvodu na Čapím hnízdě a hlavně to, jak na něj Andrej Babiš nedokázal reagovat a svým chováním si ubližuje, je bodem zlomu jeho politické kariéry. Zatím šel jen nahoru a sílil. Hodně cynických kariéristů se na něj při té cestě nahoru lepilo. Chtěli jet ve vagonu s vítězem. Patřit do první politické ligy. V takové situaci se Šéf Andrej Babiš cítí ve své kůži. To je role, kterou zná a umí. Poté, co se rozjelo podezření z podvodu na Čapím hnízdě, dostal se do defenzivy. To je role, na niž není zvyklý a neumí ji.

Jak se při cestě nahoru chová chladnokrevně, promyšleně, a dokonce je s pokorou ochoten poslouchat své poradce, pasující ho do úplně jiných figur, než je jeho pravá podstata, při cestě dolů ztrácí nervy. To mohl každý v přímém přenosu vidět před Velikonocemi ve sněmovně. Ublížený, uskuhraný Babiš metá špínu na všechny okolo a hodinu a půl mu zabere výčet všech jeho nepřátel, mezi nimiž neopomene zmínit ani šéfku rozpočtového výboru Evropského parlamentu z německé CDU. Tu obviní z nenávisti k České republice.

Amatérské vystoupení končí normální lidskou zvráceností. Babiš může jako na majitele anonymních akcií firmy na doručitele ukázat úplně na kohokoliv. Nikdo mu to není schopen dokázat. Jenže on za ně prohlásí členy své rodiny. Své dvě dospělé děti a bratra své partnerky. A vysvětlí, že ten to držel pro jeho dvě děti nezletilé a partnerku Moniku. Ještě melodramaticky teatrálně dodá, že rodina je pro něj to nejdůležitější. Proto prý do té doby odmítal vlastníky zveřejnit, chtěl děti chránit. Ale když jde do tuhého, normálně jejich jména rozbalí na veřejnosti. A vystaví je tlaku vyšetřování pražské kriminálky i OLAF. Prostě ze svých dětí udělá bílé koně.

Proč to udělal? Od začátku svého pobytu v politice sází na emoce a rezignaci na kritické myšlení. Dosud byl tou emocí, která ho vynášela vzhůru, hněv. Ve sněmovně svým proslovem sázel na kombinaci hněvu, který posílí metáním špíny na své protivníky a oponenty, a dojetí. Jaký dotační podvod? Chtěl jsem jen svým nejbližším, svým dětem, pořídit farmu s koňmi. Na to jsem vylákal ty dotace. Ne pro sebe. Ne pro Agrofert. Pro své děti.

Z tohoto vysvětlení je vidět, jak moc Andrej Babiš lidmi pohrdá, když věří, že mu skočí na příběh, jak po něm všichni jdou kvůli tomu, že za pár desítek milionů z evropských dotací pořídil dětem farmu. Ještě nedávno šel po voličích ze středních vrstev, které úspěšně přetahoval ODS, TOP 09, sociálním demokratům i lidovcům. Tady je vidět, že Babiš už zjevně sází na hodně naivní voliče z nižších vrstev, u nichž očekává, že sentiment, hněv a nenávist k establishmentu přehluší všechno ostatní. Vystoupení ve sněmovně bylo politicky hloupé a amatérské. Andrej Babiš jím vůbec nic nezískal. Propásl unikátní příležitost neomezeně dlouhého, nikým nepřerušovaného přímého televizního přenosu. V něm mohl překvapit. Přijít s unikátní interpretací. Efektivně zaútočit na své oponenty. Neudělal nic z toho. Potvrdily se kuloárové spekulace, že nervózní Babiš přestal sázet na svou armádu PR expertů a zkratkovitě jedná na vlastní pěst.

Strach a jediný spojenec

Projev také ukázal to, co už bylo vidět pár dní předtím. Andrej Babiš se zjevně v politice poprvé bojí. Bojí se toho, aby ho jeho koaliční partneři náhodou nechtěli dostat pryč z vlády. Proto ve sněmovně metal špínu na všechny strany, jen ne explicitně na sociální demokraty a lidovce. Neodpustil si samozřejmě privatizaci OKD a Zdeňka Bakalu. Na rozdíl od minulých měsíců, kdy stále upozorňoval, že je za ni jako ministr financí zodpovědný současný premiér, tady nepadla na Bohuslava Sobotku ani jediná narážka. „Já jsem ve svém projevu o koaličních partnerech vůbec nemluvil,“ zdůrazňoval Babiš následně v rozhovoru pro deník Právo.

Pod docela silnou ofenzivou, pod niž se dostal od sociálních demokratů i lidovců, kteří předkládají nebo jsou ochotni hlasovat pro pozměňovací návrhy omezující Babišovu kumulaci ekonomické a politické moci, by se daly čekat tvrdé výhrůžky odchodem z vlády. Jenže Andrej Babiš moc dobře ví, že mimo vládu by byl podstatně slabší, a za žádnou cenu ji opustit nechce.

Tím důležitým bodem zlomu je, že se od Babiše pomalu, ale přece začínají odklánět jeho podporovatelé. Především protikorupční fond hipsterského miliardáře Karla Janečka a další protikorupční bijci typu Transparency International. Ti byli hlavními autory babišovského příběhu o tom, jak přichází On, čistý, celý v bílém. Bohatý úspěšný miliardář, který nepotřebuje krást a přišel se obětovat, aby tady udělal pořádek. Byli pro vytvoření toho obrazu stejně důležití jako američtí poradci z PSB a reklamní expert Petr Topinka, kteří to dokázali prodat veřejnosti, jež do té doby Babiše přes jeho divokou kumulaci majetku vůbec neznala.

Ten obraz padl. Jiný není. V tom je začátek konce Babiše jako důvěryhodné figury pro voliče ze středních vrstev. Ten pád nebude rychlý. Bude dlouhý. Stejně dlouhý, jako bylo vytváření obrazu čistého Andreje Babiše, který se přišel obětovat. Než se to dostane do povědomí širší veřejnosti, která nemá čas sledovat každý politický mikroposun, bude to trvat.

Jak na kariéru AB nesedí žádná paralela, pro jeho bod zlomu se jedna najít dá. Je jí Jiří Paroubek. I on byl úkaz. Funkcionářský strýc, který svou razancí a sliby rozhodné vlády pevné ruky vytáhl upadající ČSSD na post nejsilnější strany. V roce 2009 přišel památný útok vejci na pražském Andělu, při němž se ukázalo, jak velký odpor nabubřelý Paroubek v části společnosti vyvolává. To byl ten bod zlomu. Od té doby šel dolů. Pád byl pomalý. V roce 2010 ještě vyhrál s 22 procenty volby, když však do poslední chvíle veřejně čekal 35 procent. Už však neměl s kým sestavit vládu a poroučel se z politiky. Ani Babiš nespadne zítra z 25 na 10 procent. Bude to postupný pád, což je s krajskými volbami letos na podzim a parlamentními příští rok na jaře pro jeho soupeře jen výhoda. Otázka je, kam budou znechucení voliči ze středních vrstev prchat a jak toho strany, které je získají, dokážou využít.

Andrej Babiš se teď zjevně bude upínat na to jediné, co mu zůstalo. Spojenectví s Milošem Zemanem. „Pan prezident mi dal cenné rady ze své dlouhé politické kariéry,“ pochlubil se Babiš v Právu. A hned na oplátku pochválil prezidenta za jeho nehorázná slova pro čínskou televizi o tom, jak předchozí vlády podlézaly Spojeným státům a evropským zemím. Babiš, který ze sebe ještě před pár měsíci dělal velkého atlantistu. Zeman na oplátku zavítá na podpůrnou misi na Čapí hnízdo i s dětmi z Klokánků.

Ještě před pár měsíci se pakt Babiš–Zeman rýsoval jako mimořádně efektivní. Spojení obou rozdílných elektorátů, kdy prezident vábí voliče spíš z nižších vrstev, a za AB stojí podstatná část vrstev středních, a dokonce elit, dávalo obrovský potenciál do parlamentních a prezidentských voleb. Dávalo šanci na Andreje Babiše jako premiéra silné vlády s jedním malým koaličním partnerem a Miloše Zemana jako znovu zvoleného prezidenta. Zvlášť když by ten pakt byl podpořen tak obrovskou ekonomickou a mediální mocí, která se dnes za oběma muži soustředí. Agrofert se svými médii plus čínská CEFC spojená s J&T s těmi svými. Jenže ta úvaha stála na tom, že každý z nich má své voliče a dokáže je tomu druhému přihrát. Pokud začne Babiš mířit na Zemanovy tradiční věrné a nebude mu schopen dodat žádné vlastní, prezident se ho zbaví rychleji než kdokoliv z jeho podporovatelů. A ještě se na jeho odstřelu bude snažit zalíbit právě zhrzeným babišovcům. Zeman se jako jeden z mála Babiše skutečně nebojí a nebude se rozpakovat využít ho ve svůj prospěch.