Šéf finanční skupiny Penta pro Českou republiku Marek Dospiva je prvním miliardářem, který obsáhle promluvil, proč investuje do médií. Jeho skupina koupila poloviční podíl ve vydavatelství Petit Press, do nějž patří vlivný slovenský deník SME. Z něj na protest proti Pentě odchází většina redakce. Tato finanční skupina zároveň zveřejnila, že už několik let přes svou nadaci systematicky finančně podporuje názorový časopis Týždeň, který k ní byl v minulosti velmi kritický. V rozhovoru pro Týdeník ECHO mluví také o problémech s ministry dopravy a životního prostředí z hnutí ANO. A plánech na novou ulici, kterou Penta staví přímo v centru Prahy, u Masarykova nádraží, kam chce přitáhnout špičkové světové architekty.

Kdy vás napadlo, že budete investovat do médií?

Už si nevzpomínám přesně. Bylo to ve chvíli, když jsme viděli, že se začali původní němečtí vlastníci ze střední Evropy stahovat. Spíš je důležité, proč jsme se do těch investic pustili. Vstoupit do médií jsme se rozhodli někdy koncem loňského roku.

Proč jste se do toho pustili? Inspiroval vás Andrej Babiš?

Neinspiroval nás k tomu nákup Mafry Andrejem Babišem. Zhruba od té doby se ale na trhu objevují nabídky na prodej médií. Kdyby se zahraniční investoři nestahovali, nepouštěli bychom se do toho. Nemá cenu vlamovat se do zavřených dveří. Když začali prodávat, tak jsme zbystřili čich. Bylo jasné, že poměry v médiích se úplně změní.

Proč média kupujete?

Příležitost konsolidovat celé odvětví dává ekonomicky smysl.

Sdílíte názor Daniela Křetínského známý jako 3+1, kdy tady zůstanou tři velké mediální skupiny plus Česká televize?

Nechci říkat, kolik jich tady bude. Určitě jich ale bude méně než dnes. Ten trh míří ke konsolidaci. Je to příležitost pro nás, co umíme konsolidaci dělat.

Jedno vydavatelství má Andrej Babiš, druhé Daniel Křetínský s Patrikem Tkáčem. Cítíte tedy, že je rychle potřeba obsadit poslední volnou pozici?

Máte pravdu, je za pět minut dvanáct, pokud chceme hrát v médiích významnější roli. Je tady příležitost nakoupit více médií a vytvořit konsolidovanou skupinu. Druhým jasně ekonomickým důvodem je synergie s našimi dalšími aktivitami. Když máte větší podíl na trhu, tak jste silnější při jednání se zadavateli reklamy a dosahujete lepší ceny. Penta má silné retailové části. Lékárny Dr. Max, sázkovou kancelář Fortuna, zdravotnické projekty, pojišťovny, polikliniky. Budeme schopni výhodněji pracovat s inzercí na všechny tyto produkty. To jsou ekonomické důvody, proč nakupujeme média.

Začněme ekonomickou motivací. Koupili jste za 15 milionů eur polovinu ve slovenském vydavatelství Petit Press s deníkem SME. Při současných hospodářských výsledcích se vám ta investice vrátí za třicet let.

Ze současných výsledků přece nemůžete počítat, jak rychle se nám investice vrátí. Když něco kupujete, tak máte podnikatelský plán, co s tou firmou chcete udělat. Se současnou výkonností je to možná návratnost dvacet třicet let. My ale samozřejmě počítáme s tím, že Petit Press i další naše vydavatelství budou dosahovat podstatně lepších výkonů. Tím pádem se nám ta investice může vrátit třeba za osm let. To platí u většiny našich investic. Jasně, poučky vám říkají, že smysl má koupit za pětinásobek EBIDTA (provozní zisk před započtením daní, odpisů a úroků – pozn. red.). Jenže dneska v konkurenčním prostředí kupujete klidně za patnáctinásobek EBIDTA, protože věříte, že budete dělat ty věci lépe. A zároveň věříte, že vám vyšší zisky přinese konsolidace trhu. Dám jednoduchý příklad: když budete pro celou velkou mediální skupinu tisknout v jedné tiskárně, máte nižší náklady. Když budete společně nakupovat inzerci, máte lepší ceny. Tím zlepšíte výkonnost mediální firmy.

To jsou provozní úspory. I velké mediální skupiny ve světě se ale potýkají s propady příjmů. Nikdo zatím nenašel model, který by zaručoval vysoké zisky.

Jistě, všichni bojují s tím, že prudce klesají příjmy z inzerce do tištěných médií a do digitálních se zatím tolik nezvyšují. Asi nečekáte, že vám tady teď budu říkat náš byznys model, a napovídat tím konkurenci. My jsme dokázali v mnohem těžších oborech otočit trend, aby přinášely zisky. Věříme, že možná, byť přes několik slepých uliček a omylů, přijdeme na to, jak mohou média dobře fungovat a vydělávat. Máme na to hledání čas i peníze. Pro investice do médií máme kromě ekonomických i společenské důvody. Kdybychom neměli oba dohromady, do médií nikdy nepůjdeme.

Jakou máte společenskou motivaci?

Záleží nám na kultivaci prostředí v regionu. Na posunu od ukrajinského prostředí k německé kultuře.

Vždyť jdete úplně opačným směrem. Mediální, ekonomická a politická moc se koncentruje v rukách několika silných skupin v Rusku, na Ukrajině a na Balkáně.

To není pravda. Filozofie Penty je, že jdeme na Západ. Když jsme otvírali naše pobočky v Rusku a na Ukrajině, tak jsme je tam po dvou letech zavřeli. Tamní podnikatelská kultura nám nevyhovovala. Místo toho jsme otevřeli pobočku v Mnichově. Udělali jsme dvě velké investice v Německu, s nimiž jsme spokojeni. Investujeme v Polsku. V německém prostředí se cítíme komfortně. Chceme pomáhat tomu, aby naše prostředí směřovalo k Německu. A ne k Ukrajině. Když tady budou silné, velké, konsolidované mediální domy, budou moci poskytnout novinářům podmínky, aby mohli dělat novinařinu nejvyšší kvality. A ne pořád ustrašeně přemýšlet, jestli je zítra někdo propustí, nebo nepropustí.

Podnikáte v oborech, jejichž prosperita je silně závislá na politických rozhodnutích. Ve zdravotnictví, hazardu, nemovitostech. Není to obrovský konflikt zájmů s ambicemi v médiích?

Neřešíme žádný konflikt zájmů. Je to úplný nesmysl. My jsme přesvědčení, že pokud se nám podaří vytvořit ekonomicky prosperující model médií, budou přirozeně dělat dobrou novinařinu a kultivovat prostředí, což přirozeně pomůže i našemu ostatnímu byznysu. Nám sedí západní podnikatelská kultura, proto podnikáme tam a ne na Východě. Novináři budou přirozeně a ambiciózně dělat dobrý obsah, a tím nás budou posouvat od Ukrajiny k Německu. Náš strategický zájem je přece úplně ve shodě se zájmem každého dobrého českého nebo slovenského novináře, ne?

V Německu i jinde na Západě ale vlastní média čistě vydavatelské domy. Nemají aktivity v jiných oborech, a proto nečelí konfliktu zájmů.

Jenže taková vydavatelství tady nemáte a ani nevidím, že by se rodila. Pořád se říká, že média jsou specifický byznys. To ale můžete říct o každém oboru. Každé podnikání závisí na tom, kolik vložíte peněz a kolik vyděláte. A kdo v médiích si myslí, že to tak není, musí jít dělat charitu.

Tím kapitálem je v médiích především důvěra čtenářů. I potenciální konflikt zájmů ji oslabuje.

To stejné přece platí ve zdravotnictví a dalších oborech. Když nemáte důvěru, že vás lékař dobře ošetří, tak tam nejdete. A ten doktor nevydělá. Z čeho máte obavy?

V Česku máte konflikt menší než na Slovensku. Tam vám patří zdravotní pojišťovny. Bude se jednat třeba o změně výšky úhrad z veřejného pojištění. Jak mám vašim médiím věřit, že nehájí váš zájem ve zdravotnictví?

To přece záleží na integritě a schopnostech konkrétního novináře, který o tom píše. Ukáže se, jestli tomu lidé budou věřit. My jsme vždycky vydělávali díky tomu, že jsme uměli najít velmi schopné lidí. Věřím, že je najdeme i do médií. A ta silná jména a jejich kredibilita budou zárukou toho, že lidé budou médiím věřit.

Proč před vámi prchá skoro celá redakce vlivného deníku SME?

Tam je pár novinářů, kteří ve svém mentálním vývoji téměř vždycky prošli bojem proti někomu. V 90. letech bojovali proti Mečiarovi. Potom bojovali proti části Dzurindovy vlády. Teď bojují proti Ficovi. Při nepochopení politického boje kolem předchozích voleb na Slovensku, kde vytáhli deset let známý pamflet (spis Gorila – pozn. red.), který už v té době všichni novináři na Slovensku – včetně těch ze SME – důvěrně znali. Média naběhla zájmu dvou politických uskupení, kterým se to hodilo (strana Sloboda a Solidarita tehdejšího šéfa parlamentu Richarda Sulíka a strana 99 procent – pozn. red.). Sulík vytáhl Gorilu jako neuvěřitelný objev. Přestože to každý v Bratislavě včetně redaktorů SME roky znal. A vždycky předtím to zahodili, protože to byly nesmyslné seznamy lží a blábolů. Najednou se to ale před volbami hodilo. Sulík se hned Gorily chytl, hned zaútočil na Dzurindu a žádal jeho rezignaci. Tihleti revolucionáři ze SME se stali nosnými motory celé gorilí kampaně. No a vždycky hledali nového nepřítele. Tak si v Gorile našli Pentu a tehdejší pravicovou vládu.

Proč zrovna Pentu?

Protože jsme tam nejsilnější na trhu a je vždycky nejjednodušší ukázat na někoho silného a říct: Ten za všechno může. No a když si vytvořili takového démona, mého partnera Jaroslav Haščáka démonizovali do role, že už může úplně za všechno, co se v té zemi děje. Když si stokrát opakujete nějakou lež, tak tomu uvěříte. Tu lež ještě svými sofistikovanými způsoby velmi zručně upravovali. Tím vytvořili svůj postoj nesmiřitelného bojovníka proti Pentě. No a když Penta vstoupila do jejich média, jako jednoho z x, co na Slovensku kupujeme, tak těch několik džihádistů se s tím těžko smiřuje.

Chcete říct, že zbytek redakce těch pár revolucionářů zfanatizovalo? Že ztratili zdravý úsudek?

Nemyslím si, že odejde 67 lidí. Ano, dá se říct, že zfanatizovali. Vždycky máte názorové lídry, za nimiž jde dav. Ať odejdou, mně je to úplně jedno. Tady v Čechách když vstupovaly podnikatelské skupiny do médií, tak ti, komu se to nelíbilo, v klidu odešli. Prostě řekli, že mají jiný názor, nechtějí dělat pro tohoto majitele, a šli. Nebo si založili něco vlastního a šli ukázat, jak jsou dobří. Ve SME naopak vyprávějí všem Slovákům bludy, jak tam doteď mají skvělého akcionáře pana Vajdu (Peter Vajda – pozn. red.)

Proč?

Pan Vajda je dost tvrdý byznysmen, který byl při mnoha jednáních podstatně tvrdší než Penta. Já jsem s ním jednal, takže to dobře vím. Chiméry těchto pár bojovníků za laboratorní nezávislost médií jsou směšné. Jednu dobu měl dokonce ve SME podíl i Jozef Majský (temná postava slovenského podsvětí – pozn. red.). A najednou zneužívají ten deník, který jim nepatří, ke svému myšlenkovému průjmu. Roky finančně podporujeme časopis Týždeň a jde do nás skoro nejostřeji ze všech. To je náš styl podpory kvalitní žurnalistiky.

V září jste řekli, že budete nakupovat i v Česku. Co chystáte?

V médiích vidíme příležitost konsolidovat trhy. Tak jako to děláme v ostatních oborech. Minimálně konsolidujeme ve dvou až třech zemích. Někdy i ve čtyřech. Vytvoříme tím větší a silnější skupinu. To stejné platí pro média. Nejsou v ničem jiná a výjimečná.

Až koupíte něco tady, spojíte to do jednoho vydavatelství se SME a spol.?

Na to teď nemám odpověď. Synergie, které dávají smysl, budeme mít ambici řešit v rámci jednoho mediálního holdingu.

Je k mání něco zajímavého na českém trhu?

Nějaké příležitosti tady jsou. Jednáme s majiteli těchto médií. Tak daleko jako na Slovensku ale ještě nejsme.

Na Slovensku jste kupovali on-line a tištěná média. Budete tady nakupovat stejným stylem, nebo se zajímáte i o televize?

O televizích teď neuvažujeme. Není podle nás reálné, že by byly za smysluplné ceny na prodej.

Daniel Křetínský, který si pořídil Blesk a Reflex, mluví o investicích do médií jako o „bezpečnostním“ aktivu, které má chránit jeho zájmy.

My žádné bezpečnostní aktivum nepotřebujeme.

Mluvil jste o vašich mediálních plánech s budoucími konkurenty Andrejem Babišem a Danielem Křetínským?

S Danielem ne, s Andrejem ano.

Vy máte teď s vládou, v níž sedí Andrej Babiš, dva problémy...

Já nevidím žádné problémy s vládou, v níž sedí Andrej Babiš.

Chcete stavět nové letiště ve Vodochodech. Rusnokova vláda vám dala kladný ekologický posudek (EIA). Babišův ministr Richard Brabec ho teď ale zrušil.

Z více než stovky rozhodnutí, která jsou součástí naší studie EIA, se ministru Brabcovi nelíbila dvě. Ty on podle nás velmi nestandardním způsobem zpochybnil. Pevně věříme, že poté, co jsme pět let čekali na rozhodnutí o EIA, se přes soudní rozhodnutí dostaneme k tomu, že souhlas se studií EIA bude nezpochybnitelný.

V čem je rozhodnutí ministra Brabce nestandardní?

Žádný ministr životního prostřední České republiky ještě rozhodnutí o EIA nezrušil. Rozhodnutí pana Brabce je bezprecedentní. Vy jste řekla, že máme dva problémy s vládou. Tohle je pro nás ale priorita asi na stopadesátém místě. A pro Aero Vodochody asi na sedmdesátém místě. Velikost a potenciální zisky z nového letiště jsou ve zlomcích celkové hodnoty Aera Vodochody, které je od letiště oddělené do samostatné firmy. To říkám na vysvětlenou, jak velký je pro nás rozhodnutí ministra Brabce problém. A když jsme trpělivě čekali pět let na splnění všech podmínek pro EIA, tak pro mě není zas tak zásadní, když to někdo svým nekompetentním rozhodnutím o rok dva prodlouží. Není mi to jedno, jen nás to otravuje. Jednání se státní správou jsou často otravná.

Další Babišův ministr, Antonín Prachař, před dvěma měsíci řekl, že je potřeba prověřit vaše smlouvy s Českými drahami na prodej pozemků kolem pražského Masarykova nádraží...

Ministr Prachař se hádá s generálním ředitelem Českých drah panem Kuruczem. My nemáme zájem být součástí těchto sporů. Smlouvu na prodej pozemků jsme koupili od ING, která ji podepsala před deseti lety s Českými drahami. Ta smlouva je platná. Je na ni udělána celá řada posudků, které potvrzují její právoplatnost. Smlouvy jsou férové. Když jsme kupovali smlouvu od ING, očekával jsem vzhledem ke komentářům v médiích nějaké pochybnosti. Samotného mě překvapilo, nakolik je to férové a standardní. Všechny tyhle mediální bojové názory považuji za naprosto nesmyslné. Každému jsme připraveni jasně a neúnavně vysvětlovat, že se jedná o standardní podmínky.

Ministru Prachařovi sloužíte jako záminka pro odehrání sporu s šéfem Drah. Vás to logicky obtěžuje. Nekupujete média proto, aby si to už příště pan Prachař nedovolil? Každému ministrovi jde o to, aby se o něm psalo co nejlépe.

Náš přístup k médiím vidíte na vztahu k slovenskému časopisu Týždeň, na nějž jsme léta přispívali. Píše o nás a našich zájmech snad nejkritičtěji na celém Slovensku. Já nebudu nikde nikomu v námi vlastněných médiích vysvětlovat, jak se má chovat.

Víte, že to funguje jinak. Když máte média, pan Prachař už si netroufne. To je princip bezpečnostního aktiva.

Ano, když si to pan Prachař ve své hlavě složí tak, že si netroufne, tak je to jenom dobře. Já s tím nic neudělám. Stejně jako teď nic neudělám s tím, že si troufne. Vím, kam těmi otázkami míříte. Když to tak bude fungovat, je to dobře. Když to tak fungovat nebude, tak s tím nic neudělám. Je to nějaké nehmotné aktivum, které si s médii kupujete. Neplatí to ale jen u médií. Můžete se mě tady ptát, že když vládneme nějakou finanční silou, tak si na nás někdo méně troufne. Média nejsou specifické odvětví, které vám zabezpečí respekt.

Ze SME, v němž jste koupili podíl, odchází většina redakce. Jak vážně je tím vaše investice poškozena? Když jsme s kolegy odcházeli z Lidových novin, Andrej Babiš nás obvinil, že je tím odchodem tunelujeme a poškozujeme mu investici.

To se ukáže v příštích týdnech a měsících. Možná je ta investice poškozená. Možná to ale naopak přispěje ke zvýšení její hodnoty. Čtenář pozná kvalitní noviny. A ještě vůbec nevíme, kolik těch lidí nakonec odejde.

Je pro vás revolta ve SME poučením pro nákupy médií v České republice?

Já tady neznám případ médií a novinářů, kteří by mě nenáviděli tak, jako tihle džihádisti ze SME nenávidí Pentu a mého partnera Jaroslava Haščáka.

Zažíváme po pětadvaceti letech změnu režimu, jak tvrdí Andrej Babiš?

Žádnou změnu režimu nevnímám. Změna režimu podle mě je, když končí demokracie a začíná diktatura. To, že se politici budou chovat transparentněji a míň krást, vnímám jako změnu k lepšímu.

Kdo kradl?

Diskuse, kdo kradl, je téma na sto hodin. Mojí rolí není, abych vám tady vykládal, kdo kradl. Můj pocit z toho, jak to tady fungovalo dřív a jak to funguje teď, je, že se věci mění k lepšímu. V posledních zhruba třech letech se zvyšuje úcta k právu a zákonům a je tady méně korupce.

Co byl ten zlom?

Začaly se odhalovat hospodářské trestné činy. Vyměnila se politická garnitura.

Tato politická garnitura je méně tolerantní ke korupci?

Myslím, že ano.

Na čem konkrétně se to pozná?

Vždycky je potřeba mluvit o konkrétních věcech. Změna územního plánu tady v okolí Masarykova nádraží nebyla deset let možná. Bývalí rakouští majitelé se tady nemohli těch deset let hnout z místa. Pak současné vedení magistrátu udělalo docela rychle rozumné změny. Nikdo za nikým nikoho neposílal, nikdo nic neblokoval. Dělali to prostě tak, jak to má být. Je tady nějaké území, které je ve strašném stavu. Je tady společenská i byznys poptávka, aby se s tím už konečně něco dělo. Město s tím normálně, racionálně něco dělá. A že se to po letech konečně stalo, mě naplňuje nadějí, že to tak snad začíná fungovat i jinde.

Měli šíbři typu Romana Janouška a Tomáše Hrdličky takovou moc, jak se bez konkrétních důkazů stále opakuje v médiích, nebo novináři naskakují na jejich vlastní sebeprezentaci zvyšující cenu?

Já tu nejsem od toho, abych komentoval kauzy a sebeprezentaci kohokoliv. To nechme novinářům, politologům nebo historikům.

Chystáte se tady kolem Masarykova nádraží postavit novou ulici. Chcete přivést do Prahy někoho z předních světových architektů. Už jste se rozhodli koho?

Vybíráme z předních světových i českých architektů toho, kdo bude mít společně s námi tu čest postavit v centru Prahy celou novou ulici. Vnímáme to jako čest, protože takovou šanci někdo dostane jednou za desítky, či stovky let.

Jako soukromý investor nejste svázáni zákonem o veřejných zakázkách. Můžete si vybrat podle vlastního vkusu. Co chcete postavit?

Určitě to bude spíš minimalistická nadčasová architektura, kterou si tohle místo zaslouží. Bude určitě střízlivá.

Co vás inspiruje?

Inspiruje nás třeba londýnská Liverpool Street Station. To je místo, kde se vám veřejná doprava přímo propojuje s centrem města. Máte tam kanceláře, bydlení, obchody. Je to živé centrum. Něco podobného chceme udělat v Praze.