Před sedmi lety se na internetovém fóru Bitcointalk.org objevil příspěvek od diskutéra s přezdívkou „Laszlo“. Uživatel, vlastním jménem Laszlo Hanyecz, programátor z Floridy, nabízel deset tisíc bitcoinů výměnou za to, když mu někdo objedná pizzu. Na fóru se rozběhla krátká diskuse, Laszlo svou nabídku ještě dvakrát zopakoval a nakonec přidal na fórum fotku se dvěma krabicemi pizzy – důkaz úspěšně provedené transakce.

Deset tisíc bitcoinů, tehdy prakticky neznámou kryptoměnu, přijal uživatel „Jercos“ a vyhládlému programátorovi nechal dovézt dvě populární italské placky z nadnárodního řetězce Papa John‘s v ceně asi třiceti dolarů. Šlo o první potvrzený nákup zboží (či spíše výměnu, neboť Hanyecz neplatil přímo fast foodu, ale třetí straně) za bitcoiny v historii.

Již za měsíc se pod původně krátkou diskusí začaly rychle množit další příspěvky, kde se uživatelé Laszla ptali, jaký je to pocit, dát si pizzu za šest set dolarů. Pak za dva a půl tisíce dolarů. A nakonec za milion dolarů. Dnes se jeden bitcoin obchoduje za tři a půl tisíce dolarů. Kdyby Hanyecze tehdy v dubnu roku 2010 nehonila mlsná a bitcoiny si nechal, mohl je dnes prodat za třicet pět milionů dolarů. Tedy více než tři čtvrtě miliardy korun. Díky obrovskému nárůstu ceny nové kryptoměny a poněkud humornému aspektu prvního zdokumentovaného nákupu (byť samotnému Hanyeczovi to teď asi zas až tak zábavné nepřipadá) se z transakce stal svého druhu internetový mem a v komunitě lidí, kteří bitcoin využívají, je v módě se každého 22. května, v den výročí nákupu, fotit s pizzou a snímky šířit po sociálních sítích pod hashtagem #BitcoinPizzaDay.

Muži, který mohl být dolarovým multimilionářem, kdyby před sedmi lety nezatoužil po slaninové s olivami, se ale není potřeba nijak vysmívat. Cesta bitcoinu od konceptu zrozeného v prostředí kryptoanarchistů, hackerů a vůbec lidí s paranoidním vztahem ke státním a finančním institucím k fenoménu, o němž v současnosti informují všechna velká média, byla zcela nepředvídatelná. A ani dnes není jasné, zda se kryptoměny ukážou jako bublina, nebo se teprve dočkají plného využití svého potenciálu. V myšlence peer-to-peer platební sítě je totiž skrytá možnost revoluční změny finančního systému i zásadní proměny povahy samotných států. Tento aspekt má v sobě koncept kryptoměny od samotného začátku.

Zlato a stříbro nové doby

V roce 2008 se na on-line fóru věnovaném kryptografii objevila studie s názvem Bitcoin: Elektronický, peer-to-peer peněžní systém. Autor Satoshi Nakamoto v ní popsal fungování decentralizované digitální kryptoměny. Pro transakce mezi koncovými uživateli je klíčový takzvaný blockchain: v podstatě decentralizovaná, neustále se rozšiřující účetní kniha všech transakcí, zapisovaných do všech uzlů (tedy účastníků sítě). To, spolu s užitím silného šifrování, znemožňuje neoprávněné zásahy do sítě jak zvnějšku, tak ze strany samotných účastníků sítě. Jednoduše řečeno, záznamy o transakcích jsou příliš atomizované, databáze je distribuovaná mezi příliš mnoho uzlů, než aby ji šlo efektivně napadnout či zmanipulovat. Informace o každé provedené transakci, opatřené soukromým digitálním klíčem daného uživatele, se v řádu sekund rozšíří do celé sítě.

Naprosto unikátní je pak systém emise nových „mincí“ – bitcoinů. Pro síť byl navržen software, který je automaticky a postupně uvolňuje, až ke konečnému číslu 21 milionů jednotek. Nové bitcoiny získávají uživatelé virtuální „těžbou“ – jednotlivec (v současné době však spíše sdružené těžařské skupiny uživatelů) musí vynaložit poměrně značné výpočetní a energetické prostředky, aby ze sítě vydoloval další uvolněné mince – tedy řetězce jedniček a nul, jež splňují určitá kritéria. Přičemž čím větší je počet uživatelů sítě a s tím, jak se počet vytěžených bitcoinů blíží k maximální hodnotě 21 milionů, je proces generování nových mincí náročnější.

Zatímco tedy důvěra v měny jako dolar je založena na ekonomické síle států, které měnu emitují, a jejich schopnosti platit dluhy, digitální bitcoin se vlastně spíše podobá platidlům předprůmyslové minulosti: zlatu a stříbru. Jeho vzácnost je daná jednak stále se zvyšující náročností „těžby“, jednak tím, že je ho konečné a známé množství. Díku tomu, že neexistuje žádná centrála, banka či instituce, která by bitcoiny emitovala, nepodléhá kryptoměna inflaci. Pro třetí stranu (například represivní složku státu) je díky silnému šifrování jednak extrémně obtížné zjistit, za jaké služby a produkty si uživatelé navzájem platí, jednak je díky decentralizaci a atomizaci sítě prakticky nemožné síť regulovat, pochopitelně s výjimkou skutečně drastických opatření, jako je kompletní „vypnutí“ internetu v rámci většího územního celku. A zkušenosti z posledních let, například z arabských zemí, kde se vlády během lidových bouří a revolucí pokoušely vypínat některé služby jako Twitter, ukazují, že státní kontrola nad kyberprostorem není zdaleka absolutní a lidé si nějakou skulinu v elektronické blokádě vždy najdou.

Bitcoin je tedy mnohem víc než jen zajímavá technologická alternativa k běžně užívaným měnám. Jde o zcela nový přístup k finančním transakcím a především: skutečně masivní rozšíření bitcoinu nebo jiné kryptoměny a její transakční sítě by fakticky odřízlo státy od hlavního zdroje jejich moci – financí vybraných na daních od občanů a celkové regulace národních ekonomik prostřednictvím zásahů státních bank. Pokud by totiž veškeré finanční transakce mezi obchodníky a zákazníky, zaměstnavateli a zaměstnanci atd. probíhaly výhradně pomocí bitcoinů, bylo by pro berní úřady praktický nemožné zjistit, kolik kdo vydělal a kolik kdo komu zaplatil.

Molotovův koktejl z jedniček a nul

O tom, že bitcoin byl od začátku zamyšlen mnohem víc jako nástroj digitální protisystémové revoluce než pouhá technologická vychytávka, svědčí i nejasnosti kolem toho, kdo s myšlenkou kryptoměny vlastně přišel. Záhy po představení bitcoinu v roce 2008 se ukázalo, že „Satoshi Nakamoto“, údajný sedmatřicetiletý programátor z Japonska, je ve skutečnosti kolektivní identita větší skupiny autorů konceptu.

Během následujících let se spekulovalo o řadě jmen, která by za bitcoinem mohla stát, žádné se ale nikdy nepodařilo beze zbytku potvrdit, případně vyvrátit. Vesměs šlo o programátory ze Silicon Valley, odborníky na kryptografii, lidi z libertariánských kruhů nebo nadšence do kyberpunkových vizí. Podobné tajnosti nejsou ostatně v určitém segmentu světa informačních technologií žádnou výjimkou. Je to paradox: Silicon Valley, Mekka IT, dalo světu největší a nejmocnější korporace dneška, firmy, které o svých zákaznících sdružují objemy dat, o jakých se žádné tajné policii nikdy ani nesnilo, na druhou stranu vždycky přitahovalo i lidi z hackerského undergroundu, digitální anarchisty, proroky kyberevoluce, pro něž bylo a je roztékání hranic mezi tělesnou a virtuální realitou prvním krokem na cestě ke stržení statu quo a možná i začátkem zcela nové epochy lidstva, příchodu homo sapiens digitalis, druhu, který někdy v budoucnu přenese svoje vědomí do softwarové podoby, a zajistí si tak nesmrtelnost. Tito lidé si nadevše cení soukromí, osobní svobody, možnosti úniku z dosahu systému a státy s jejich regulací, hierarchickým modelem a vynucováním autority prostřednictvím represivního aparátu a daní pro ně představují přirozeného protivníka.

Není tedy patrně pochyb, že bitcoin byl navržen jako „zabiják“ státu, revoluční nástroj, Molotovův koktejl složený z jedniček a nul. Pro světlonoše digitální vzpoury tak musí být značně frustrující fakt, že kryptoměny, i přes rostoucí povědomí o nich, zůstávají stále jen technologickou zajímavostí. Jakkoliv by totiž masivní a rychlé rozšíření bitcoinu mohlo teoreticky skutečně přinést značnou a celosvětovou proměnu společenských pořádků, zejména co se státních aparátů týče, zdá se, že světová veřejnost na to není nijak zvlášť zvědavá.

Revoluce se odkládá

V roce 2017 se počet bitcoinových transakcí pohybuje kolem 250 tisíc denně. To je u sítě s celosvětovou působností zcela zanedbatelné číslo. Pro představu a srovnání: například počet bezhotovostních plateb kartami u obchodníků dosáhl jen v České republice v roce 2016 čísla jeden a půl milionu transakcí denně. Server Coinmap.org také uvádí asi třicet míst, kde lze v Praze bitcoinem platit za běžné služby, jako je ubytování nebo stravování. Opět – v turisticky atraktivní metropoli je to značné dietní výsledek, navíc ve většině případů jde o různé coworkingové prostory nebo stylové restaurace a bary, kde půjde především o to, že provozovatelé chtějí s oranžovo-bílým logem bitcoinu na dveřích působit trendy.

Celosvětově pak server Coinmap.org uvádí k srpnu 2017 devět a půl tisíce míst, kde lze bitcoinem platit. Do tohoto čísla jsou ovšem vedle kamenných provozoven, pohostinských zařízení a podobně zahrnuty i on-line obchody. Vedle USA je hlavní baštou bitcoinu severozápad Evropy, především státy Beneluxu a jih Anglie, kde pochopitelně dominuje metropolitní Londýn a okolí. Na celém světě je tedy v současnosti méně než deset tisíc poskytovatelů zboží a služeb ochotných přijímat bitcoiny. V moři celosvětové ekonomiky je to malá kapka. Rozhodně nic, co by mohlo v dohledné době spustit revoluci.

Důvodů dosavadního nevelkého rozšíření kryptoměny je několik. Jistou roli samozřejmě hraje nedůvěra lidí v novinku na tak tradičním poli, jako jsou finanční operace, ale co bitcoinu podkopává nohy nejvýrazněji, jsou problémy s bezpečností a volatilita nové měny. V bezpečnostní oblasti to byl především krach největší bitcoinové burzy světa, tokijské Mt. Gox, co s důvěryhodností nové měny nejvíc zamávalo. Po prvních hackerských průlomech z roku 2011 se v roce 2014 ukázalo, že burze se z jejích serverů ztratilo na sedm set tisíc mincí, Mt. Gox zastavila veškeré obchody a následně vyhlásila bankrot. Kurz bitcoinu k dolaru v reakci na krach burzy strmě klesl z 945 dolarů za minci v roce 2014 na 280 dolarů v roce 2015. Obavy z dalších krádeží bitcoinů, tedy zcela virtuální měny uložené na serverech a hard drivech, pak vedly k bizarní situaci, kdy si majitelé ukládali flash disky s mincemi do bankovních sejfů. Decentralizovaná kryptoměna, navržená jako konkurent tradičního finančního sektoru, se tak musela uchýlit pod ochranu nejznámějšího symbolu starého bankovního světa – trezoru. Co se týče volatility, tedy kolísání ceny bitcoinu k jiným měnám, od propadu v roce 2015 sice bitcoin neustále roste, ale jeho cena pořád může během jediného dne klesnout nebo vzrůst až o stovky dolarů či eur. Pro spekulanty to může být napínavá hra, ale běžný uživatel oceňuje u měny, jíž platí za zboží, alespoň rámcovou stabilitu, nikoliv extravagantní průběh burzovních grafů ve stylu horské dráhy.

Zločinci a teroristé

Člověk, který by chtěl dnes zcela „přejít na bitcoin“, tedy provádět veškeré platby za služby a zboží výhradně v této měně (a také v ní být placen za práci), by tak mohl učinit jen v několika metropolích světa. A i tam by to bylo značně obtížné živobytí, vyžadující neustálé plánování, co, kdy a kde koupit. Když totiž dostanete chuť na pizzu jako kdysi Laszlo Hanyecz nebo vám na ulici dojdou cigarety, není ani v New Yorku či Tokiu příliš pravděpodobné, že první stánek či trafika, které potkáte, bude bitcoiny akceptovat. Vítaným nástrojem se naopak bitcoinové transakce staly v zločineckých kruzích. Silné šifrování a anonymita, které represivním složkám prakticky znemožňují do převodů mezi koncovými uživateli „vidět“, způsobily, že bitcoin se stal oblíbeným platidlem ilegálních obchodníků se zbraněmi nebo měnou užívanou na darknetových drogových trzích, jako bylo dnes už zlikvidované tržiště Silk Road. Novinkou je pak využívání bitconových plateb vyděrači a kyberteroristy. V nedávné době byli hackery napadeni mediální giganti Sony a HBO a útočníci poté požadovali po firmách platby v bitcoinech – pod pohrůžkou zveřejnění exkluzivního obsahu zcizeného z korporátních serverů jako dosud neodvysílané díly populárních seriálů nebo scénáře k chystaným filmům. Daleko nebezpečnější a skutečně teroristická je pak praxe, kdy hackeři napadají počítačové systémy v nemocnicích, což může přímo ohrozit životy pacientů. I v těchto případech požadují zločinci výkupné v bitcoinech.

Kryptoměna, jejíchž deset tisíc jednotek šlo před lety vyměnit maximálně za dvě pizzy a dnes už skoro za miliardu korun, se asi v dohledné budoucnosti nestane tím, co jí někteří vizionáři protisystémové revolty a anarchokapitalismu předpovídali. Bitcoin je pro většinovou populaci zatím příliš technologicky neprůhledný a nedůvěryhodný, než aby došlo k jeho masivní a každodenní adaptaci. Užívání bitcoinu bude spíše stabilně, ale rozhodně nijak závratně růst mezi technologickými nadšenci, lidmi se skeptickým názorem na efektivitu současných státních aparátů a pochopitelně i mezi těmi, kdo nestojí o to, aby jim policie a tajné služby viděly pod ruce. Na pád zavedených finančních systémů a odstavení států od zdrojů jejich moci prostřednictvím šifrované elektronické měny to zatím nevypadá. Bitcoin je mnohem spíše součástí stále širšího a zrychlujícího se proudu technologických řešení, jež v poslední době začínají teprve osahávat možnosti digitalizovaného a propojeného světa. Digitální revoluce sice možná nebude mít tak dramatický průběh, jak by si přáli hackeři, kyberpunkeři a technoptimisté, nicméně je to proces, který prokazatelně probíhá a stále častěji přichází s dříve nepředstavitelnými alternativami vůči analogovému světu, a to ve všech oblastech lidského konání. Bitcoin nepromění svět zítra, ani za rok, ale myšlenka decentralizované, plně digitální, neinflanční a na centrální instituci zcela nezávislé kryptoměny může inspirovat a nastartovat myšlenkové koncepty, jejichž budoucí podobu a obsah předpovíme dnes jen stěží.