Je to výjimka potvrzující pravidlo, že většina špičkových technologických firem vzniká v Americe. Lídry na trhu s ochrannými antivirovými programy jsou dvě české firmy. Pražský Avast a brněnské AVG se nedávno spojily do jedné a dál pokračují pod jménem Avast. Největší česká IT firma loni dosáhla tržeb 17,9 miliardy a čistého zisku 8,4 miliardy korun. V čele Avastu stojí už od roku 2009 Američan Vince Steckler. Původní profesí programátor se zkušenostmi ze Silicon Valley.

V jaké fázi je technologický sektor? Čas od času se rozjíždí debata, že už se nepřichází s ničím moc průlomovým a je to trochu hračičkovský manýrismus. Spíš zábava než něco, co by podstatně měnilo společnost.

Období jisté stagnace, která často tímto dojmem působí, se střídají s obdobím boomu. V technologiích jsou cykly jako v každém jiném byznysu. Záleží, o jaké branži se bavíte. U softwaru, což jsou všechny ty nové sítě a aplikace, se odehrává silný boom, který společnost mění. Sociální sítě prožívají a budou prožívat rozmach. Stejně jako nakupování na internetu, které zásadně mění celé fungování obchodu. Velmi rychle se rozvíjí to, čemu se říká finanční technologie, všechny možné finanční transakce na internetu. Mobilní bankovnictví, platby, karty, různé virtuální správy peněz a investování. On-line úvěry a hypotéky, které si vyřídíte z kavárny přes mobil. To je teď v technologiích považované za branži s největším potenciálem.

V čem je dnes největší potenciál pro bezpečnostní a antivirový software, na který se specializujete?

Kybernetická bezpečnost je takový deštník nad všemi technologiemi. Čím víc se jich vyvíjí, tím se nám automaticky rozšiřuje trh. Velká příležitost pro nás je v tom, že lidé považují svoje data na internetu a v různých aplikacích za čím dál hodnotnější. Víc se zajímají o jejich ochranu. Znají už příběhy, kdo, kde a jak něco hacknul a zneužil. A snaží se před tím chránit. Když jste si přes počítač jen psala maily, asi jste o ochranu měla méně starostí, než když si přes internet posíláte z banky peníze a nakupujete. U jakýchkoliv programů, kde pracujete s penězi, jsou samozřejmě obavy klientů o bezpečnost větší, než když si s někým píšete na Facebooku. Nejvíc dat o sobě, která se dají zneužít, přitom lidé dobrovolně dávají na sociální sítě a do internetových prohlížečů. A většinou si to ani neuvědomují. Už používáním Facebooku nebo Googlu dávají těm firmám souhlas, aby informace, které přes tyto programy jdou, mohly využívat. Řada lidí to ví, ale považuje to za únosnou cenu za to, že má síť, přes niž může komunikovat se svými známými a přáteli. Lidé se stávají zbožím, přes něž Google a Facebook prodávají velmi přesně zacílenou reklamu. Ta je dominantním zdrojem jejich příjmů. O svých klientech toho ví tolik, že jim v přesně zacílené reklamě těžko může někdo konkurovat.

Na jednom místě se tak shromažďuje spousta osobních dat, a to včetně těch velmi citlivých. Stávají se tím Google nebo Facebook, jež jimi disponují, zranitelnějšími cíli hackerských ataků?

Určitě. Oni se ale snaží data o svých klientech velmi pečlivě chránit. Mají v nich obrovský kapitál. Zatím se neobjevily žádné výrazné úniky. To by samozřejmě těžce poškodilo jejich pověst a důvěru lidí. Normální člověk se nemusí bát, že by jeho data na Googlu nebo Facebooku někdo zneužil.

V poslední době se odehrálo několik hackerských útoků, které ovlivnily politiku. Nejdřív se hackeři nabourali před volbami do počítačů amerických demokratů. Den před volbami ohlásil útok hackerů i nový francouzský prezident Emmanuel Macron. Stalo se jim to, protože podcenili bezpečnost?

Podcenili. S největší pravděpodobnostní to byl atak, jemuž se říká fishing. Na něm se jako uživatel počítače aktivně podílíte. Přijde vám mail, kde se po vás žádá potvrzení nějakého hesla, které ve svém počítači na nějaký program používáte. Hodně státních a veřejných institucí má velmi chabou ochranu a jejich lidé jsou laxní a důvěřiví, když klikají na neznámé věci, které chtějí potvrdit hesla. Pro hackery to není těžké.

Odkud se šíří nejvíc virů a ataků na počítače?

Ransomware, což jsou viry, které zabraňují přístupu do počítače a ničí v něm data, se z osmdesáti procent šíří z území Ruska a Ukrajiny. Míří to do zemí mimo prostor, kde se používá ruština. Tím, že to lidé neznají, na to snadno kliknou a ten program si v počítači sami spustí. Ruští hackeři se velmi bojí útočit doma v Rusku, protože dobře vědí, že můžou být odhaleni a špatně dopadnout. Když ale útočíte v zahraničí, nic neriskujete. Rusko nevydává své občany, hackery zvlášť. Z Ruska ale může operovat třeba hodně čínských nebo amerických hackerů, protože je to snadné.

Jak je možné, že Rusko má dobré hackery, ale samo nebylo schopné vybudovat žádné dobré technologické firmy?

Ne každý hacker je Rus, spousta dobrých hackerů jsou Američané. To, že ty útoky jdou z ruských domén, ještě neznamená, že je dělají Rusové.

Američané ale na rozdíl od Rusů umí nejen hackovat, ale vyvíjejí také většinu všech nových technologií.

Rusko má přes svůj celkový úpadek stále skvělé školy, pokud jde o matematiku a techniku. Podívejte se, kolik předních světových matematiků a fyziků jsou Rusové. Je tam velká tradice, na niž se navazuje. To ale platí i pro Českou republiku. Také máte skvěle vzdělané lidi v matematice a technice – stejně jako Německo. Hackerství funguje v Rusku jako organizovaný zločin, ten se však objevuje i v Americe.

Proč ale Rusko, Česko ani Německo při té skvělé úrovni matematických a technických znalostí nemá v porovnání s Amerikou skoro žádné technologicky hodnotné firmy?

To stejné ale můžete říct o Japonsku, Francii, Británii. Úroveň ruských výrobků ve zpracovatelském průmyslu nikdy nebyla žádná sláva. A pro technologie potřebujete mít ten nápad, ale taky ho nějakým způsobem vyrobit a prodat. V posledních třiceti letech skoro všechny technologie pro spotřebitele pocházejí z Ameriky. Nejsou ani z Ruska, ani z Německa, ani z Francie. Rusko v tom není výjimkou, technologické znalosti není schopen proměnit v hodnotný byznys skoro celý Západ a až na výjimky ani Čína či Japonsko.

Proč se to daří zrovna a jen v Americe?

Protože Amerika tradičně klade důraz na podnikavost. To je hnací síla. Takový důraz nikde jinde nenajdete. Počítače se zrodily v Americe, mobily s Androidem i Apple jsou americké.

Tím bodem zlomu, který odděluje Ameriku od zbytku světa, je podnikavost?

Zdá se, že ano. V Česku ani v Německu by se Facebook nerozjel. Bill Gates zabalil studia na Harvardu, aby rozjel vlastní firmu. Dovedete si představit, že by to někdo udělal v Německu? Že by nějaký nadějný inženýr odešel ze školy něco zkusit? Tam potřebujete mít doktorát, aby vás někdo bral vážně. Ta posedlost formálními tituly je těžkou překážkou přirozené živelné podnikavosti, z jaké se zrodily všechny americké přelomové technologie. Potřebujete tam mít ten titul na vizitce. V Americe si nikdo žádné tituly na vizitku nedává. Američan když přijde do střední Evropy, zírá na všechny ty vizitky s dlouhou řadou titulů. Mark Zuckerberg byl výjimečně talentovaný student Harvardu, kde při studiích rozjel Facebook. Školu nikdy nedostudoval. Steve Jobs odešel z univerzity po jednom semestru. Spoluzakladatel Googlu Sergey Brin je Rus, jenž svůj talent a potenciál rozvinul v Americe. Podobný příběh najdete skoro u každé americké technologické firmy.

Avast patří ke světovým lídrům v oboru. Jak se taková firma může zrodit v prostředí, jako je Česko, kde k tomu nejsou ideální podmínky?

Je to výjimka potvrzující pravidlo. Avast je hodně stará firma. Vznikl už v roce 1988. Tehdy se prostě objevili dva kluci, v nichž byla ta zdravá podnikavost. Pro Česko není typická. Kolik tady máte nových firem, jejichž byznys není vůbec závislý na státu? Chce to schopnost riskovat. A ti dva kluci, kteří Avast založili, ji tehdy vzácně měli.

Čím Avast dokázal prorazit?

Vždycky byl špička technologicky. To bylo rozhodující. Ve správnou dobu se spojila česká technologická schopnost se zahraniční podnikavostí.

Proč se kolem Avastu nepodařilo vytvořit podobnou podnikatelsko-technologickou kulturu, jakou má Amerika?

Avast není úplně jediný. Bylo tady brněnské AVG, s nímž se Avast nedávno spojil. Velmi úspěšní jsou pražští Social Bakers. Najdete pár dalších. Pořád jsou to ovšem spíš výjimky. Podnikavost a chuť něco vytvořit se ale v Česku v poslední době zvyšuje.

Brzdí Evropany v podnikavosti nechuť riskovat?

Chuť riskovat je samozřejmě pro podnikavost zásadní. Klacky pod nohy ale hází hlavně státy. V Evropě je mnohem víc různé kontroly a regulace. Základní pravidlo pro úspěch v podnikání v technologiích je nebýt závislý na státu. A stát rozvoji technologií nejvíc prospěje tím, když do podnikání nebude vůbec zasahovat. V Silicon Valley nebyla žádná podpora státu. Žádné dotace na výzkum. Žádné daňové úlevy a prázdniny. Žádné investiční pobídky. Do nadějných nápadů dávali peníze venture kapitalisté. Lidé, kteří měli peníze, nápad se jim líbil a cítili, že by na něm mohli vydělat. V Evropě, ale i v Asii se vlády snaží různě pobízet k podnikavosti: dotacemi, granty, půjčkami, pobídkami, úlevami. Nikde to nefunguje. Šance na úspěch to naopak ničí.

Nejlepší státní podpora podnikavosti a technologií je do ničeho nesahat?

Jednoznačně. Kvůli regulaci by v Evropě těžko šel rozjet Facebook nebo Amazon.

V Česku si všechny firmy stěžují, že nejsou lidi. Jak těžko se hledají talenty do technologií?

Trh práce je opravdu zrovna teď napnutý na maximum. Dobří lidé se hledají těžko. Spousta amerických firem tady hledá dobré české inženýry pro technologie.

Lákají je do Silicon Valley?

Ne. Vytvářejí tady pobočky, protože je to pro ně velmi výhodné. Inženýři jsou tady opravdu talentovaní a stojí firmu čtvrtinu toho, co musí za stejnou práci platit v Silicon Valley. Nejde jen o výši platů: daň z platů včetně všech odvodů může v Silicon Valley dosáhnout až 61 procent. To je daň, kterou odvádí zaměstnanci. Před tím do žádného Irska nebo dalších daňových rájů neutečete. Na druhé straně, těch talentů tady zase není až tak moc. Jste malá země. V Silicon Valley žije kolem dvaceti milionů lidí, dvakrát tolik než v České republice. Tady jsou v zásadě dvě loviště inženýrů: Praha a Brno. A lidé se tady opravdu nechtějí stěhovat. Musíte za nimi. Vzdálenost mezi Los Angeles a Silicon Valley je dvakrát tak velká jako mezi Prahou a Brnem. A pro lidi není problém jít tam za prací. Tady chtějí zůstat blízko svým rodinám. Pro mě je to zvláštní. Moje rodina je všude po světě. Dvě děti máme v Austrálii, další členové rodiny žijí v Kalifornii, v Oregonu, my jsme tady...

Proč je kromě Prahy atraktivní už jen Brno?

Technologické firmy rostou vždycky kolem dobrých univerzit. Americký technologický sektor se nerozjel v Silicon Valley, ale v Bostonu. Tam byla největší koncentrace špičkových univerzit. Massachusetts Institute of Technology, Harvard, Bostonská univerzita. Základem Silicon Valley byla Stanfordova univerzita v Palo Altu. Kolem ní to všechno začalo růst. Kolem máte Berkeley, Kalifornskou univerzitu. To všechno je první světová liga. Obrovská zásobárna talentů. Další technologické centrum je dnes v Texasu, kde je také hodně dobrých univerzit. Máte tam spoustu lidí, kteří mají talent, nápady, podnikavost.

Kolik lidí v technologických firmách pracuje v netechnických profesích, v obchodu a marketingu?

Je to vůbec největší část zaměstnanců. Ti, kdo vyvíjejí technologie, jsou až druhá, podstatně menší skupina. U nás je víc těch technologických lidí, protože neprodáváme přímo koncovým zákazníkům. U nás kolem poloviny lidí tvoří ti, kdo vyvíjejí technologie. Ve firmách, které prodávají své produkty přímo běžným zákazníkům, pracuje kolem osmdesáti procent lidí v prodeji a marketingu.

Do Prahy jste přišel v roce 2009. Jak se od té doby Česko změnilo?

Hodně. Ze dne na den si toho nevšimnete, ale Praha je dnes výrazně sofistikovanější město západního stylu. A posouvá se i ekonomicky. Technologie a další moderní byznys hrají čím dál větší roli. My jsme na začátku měli čtyřicet zaměstnanců, dnes jich máme šest set.

Kolik Čechů je v nejvyšším vedení Avastu?

Je to mix. Já jsem Američan. Můj zástupce je Čech. Další člen vedení je Brit. Šéf naší divize mobilních zařízení je Američan, který sídlí v Americe. Náš hlavní právník je Australan. Většina nejvyššího vedení nejsou Češi. Ale až na tu jednu výjimku všichni žijeme a pracujeme v Praze.