Zahraniční novináři obvykle nedokážou poměry v České republice věrohodně popsat. Slavným dokladem selhání se stal volební článek týdeníku The Economist při volbách v roce 2010, které pojal jako sympatickou vzpouru Havlovců v čele s investigativním novinářem Radkem Johnem, knížetem Karlem Schwarzenbergem a zpěvačkou Martou Kubišovou proti zkorumpované třídě stranických šíbrů.

Nutně to vypadá, že pro žurnalisty Británie, Německa nebo i Rakouska je Česko jakousi blíže těžko popsatelnou východní zemí, něco jako Makedonie nebo Bulharsko, kde nikdo neumí anglicky a píše se azbukou. Podle toho také vypadají výsledky.

V tomto směru se zdá, že je článek „Přelet nad Čapím hnízdem“ z posledního vydání hamburského týdeníku Die Zeit světlou výjimkou. S nutnou naivitou zahraničního návštěvníka vysvětluje čtenářům, co je vlastně zač Česká republika a kdo je její nejmocnější muž Andrej Babiš. Zájem chce získat osvědčenými prostředky, jako je popis luxusního resortu Farma Čapí hnízdo a přirovnáním jeho majitele k Donaldu Trumpovi, ovšem už v období po uchopení moci. Kdyby k tomu přidal výroky pár protikorupčních aktivistů a postěžoval si, že to je opravdu na pováženou, co se děje v zemi Václava Havla, nevymykal by se obvyklému zpravodajství cizích médií o Česku.

Kouzlo modelu Agrofert

Die Zeit se ovšem pustil dál. Jeho redaktoři si očividně dali práci se získáváním podkladů k tomu, aby správně popsali, v čem je z pohledu veřejnosti problém, když se někde dostane k moci pragmatický populista, navíc miliardář, který svůj vliv využívá k posílení svého zisku.

Neskončili u případu Čapího hnízda, který sice může posloužit jako exemplární příklad zneužití evropských dotací pro malé firmy, přesto ho už půl roku bez výsledku vyšetřuje protikorupční agentura OLAF. Jako významnější popsali fakt, že se příjmy Agrofertu významně zvýšily po příchodu Babiše do vlády. Připomněli intervenci člena vedení Babišova koncernu Petra Cingra na ministerstvu průmyslu, ať větší podíl dotací dostanou velké firmy, i v Česku spíše zapomenutý případ Programu rozvoje venkova, ze kterého Babišovy zemědělské podniky dostaly koncem minulého roku přes 600 milionů korun, i když se v předchozích letech obvykle spokojily s desetinou této částky.

Tím se text dostal až k jádru celého problému. Čerpání eurodotací podle modelu Agrofert ukazuje na problém, který zasahuje rozpočet celé Evropské unie. Peníze evropských daňových poplatníků nejsou bezpečné, pokud v jednotlivých členských státech vznikne prostředí, ve kterém nemají k bruselské podpoře všichni stejný přístup, ale existují podnikatelé, kteří se k nim mohou dostat snáze. To je právě případ miliardáře, který je členem vlády rozdělující evropské peníze a zároveň vrchním kontrolorem jejich rozdělování.

Die Zeit pak cituje předsedkyni kontrolního výboru Evropského parlamentu Inge Grässleovou, podle níž nemá Evropská komise dostatečně silné nástroje, které by členské státy odstrašily od takových praktik. Celý systém eurodotací získává nový rozměr, když se jako penězovod přímo napojuje na pokladnu velkého koncernu, přitom tento penězovod může získat bezpečnou ochranu vlády členského státu. „Babiš privatizoval politiku,“ shrnuje Die Zeit, popsal tím na českém příkladu ovšem celoevropský problém.

Věčně ublížený oligarcha

Hamburský týdeník ukončuje svůj popis konfrontací se samotným Babišem, který nic nevyvrací, jenom používá obvyklé fráze. K případu zneužití dotací v projektu Čapího hnízda poznamenal, že nemusí nikomu nic dokazovat. Připomíná i svůj oblíbený výpočet, podle kterého koncern Agrofert odvádí do státní pokladny Česka i jiných zemí víc daní (samozřejmě včetně pojistného za své zaměstnance), než činí dotační příliv.

V pozdějším prohlášení pro česká média Babiš ještě opakoval tradiční mantru, že text v Die Zeit je součástí kampaně, kterou proti němu vede jakási česká PR agentura, případně „proevropská média“, kterým se nelíbí, že v Česku nechce uprchlíky. „Die Zeit tvrdí, že něco zjistil, ale pouze opisoval fabulace a fámy od svých českých kolegů,“ uvedl Babiš.

Obdobně komplexní článek ovšem v Česku ještě nevyšel a tak nedůtklivá Babišova reakce upozorňuje na podstatný fakt. Miliardář dokáže promyšlenou mediální politikou podpořenou vlastnictvím klíčových médií potírat či relativizovat jakoukoli kritiku od zdejších novinářů. V případě zahraničních sdělovacích prostředků se mu to však dělá obtížněji a tak se snaží vytvořit zdání, že text v týdeníku Die Zeit či předchozí text v konkurenčním týdeníku Der Spiegel jsou jen replikou článků českých novinářů, se kterými se už vypořádal.

Ani dnes není možné přeceňovat texty o Česku v zahraničních médiích, jak svědčí nedávná zpráva v deníku Süddeutsche Zeitung o tom, jak Češi patří k největším vývozcům zbraní syrským teroristickým skupinám, kterou opravdu převzal bez jakýchkoli důkazů od skupiny balkánských novinářů. Texty v Zeitu a Spiegelu jsou ovšem příkladem, že se zahraniční novináři pomalu transformují z málo informovaných komentátorů tuzemského dění na důležitý a hlavně nezávislý zdroj věcné veřejné diskuse, kterou se usilovně a se značným úspěchem snaží likvidovat mocný oligarcha.