Na začátku ledna 2005 vypukla aféra, která stála u pádu vlády a tehdejšího premiéra Stanislava Grosse. Nejmladšího úřadujícího premiéra položila aféra s bytem na pražském Barrandově za 4,3 milionu korun. Stanislav Gross nebyl schopen doložit, jak při výši svých příjmů mohl získat hotovost na jeho nákup. Destrukční potenciál aféry byl umocněn dvěma základními aspekty. Na prvním místě předmět aféry, tedy byt a jeho cena 4,3 milionu korun, jež byla pro větší část populace když ne přímo dosažitelná, pak aspoň představitelná. Navíc s řešením bytových otázek se také potýká většina populace a je si schopna všechny možné peripetie představit. Druhým momentem, který znedůvěryhodnil tehdejšího premiéra, bylo zmatené a komické vysvětlování původu peněz.

Dnes stojíme před obdobnou situací. Ministr financí Andrej Babiš nebude schopen vysvětlit, jak získal peníze na nákup většiny dluhopisů své vlastní firmy Agrofert za 1,252 miliardy korun. Andrej Babiš totiž zapomněl, že při vstupu do politiky oficiálně přiznal své příjmy od roku 1993 do roku 2013, kdy dluhopisy Agrofertu nakupoval, ve výši 1,110 miliardy korun. Andreji Babišovi, i kdyby si za deset let nekoupil ani koblihu, v tom lítá 152 milionů korun. V té době Andrej Babiš samozřejmě na rozdíl od Stanislava Grosse v politice nebyl, a nevzniká tak žádné podezření, že by přišel k penězům, protože byl politik. Andrej Babiš je ale ministr financí a jeho hlavním mottem v politice je, aby se přestalo „kradnúť“ a řádně se platily daně. Neváhá kvůli tomu buzerovat stovky tisíc lidí, kteří musí vstoupit do jeho balkánského experimentu s EET, čímž řadu z nich likviduje, protože spolu s kontrolním hlášením obrovsky zatěžuje jejich administrativu a vytváří nové náklady.

Jestli na někoho sedí přísloví, že ryba smrdí od hlavy, pak právě na Andreje Babiše. Za jeho operacemi s dluhopisy stojí snaha, aby odvedl státu co nejméně na daních, výnosy z dluhopisů, jak je má koncipované, totiž nejsou zatížené daňovou povinností. Jeho Agrofert má v tuto chvíli 27 miliard nerozděleného zisku. Vzít si ho ale nemíní, protože by na daních státu zaplatil 4,05 miliardy – a to se mu nechce. Finta s dluhopisy ho přijde levněji. Existují právní názory, podle nichž je i tento způsob trestný, co ale Andreji Babišovi může způsobit problémy, je, kde vzal onu 1,252 miliardy na nákup dluhopisů vlastní firmy.

Odvíjí se nám tady zcela identický příběh jako u Stanislava Grosse. V tom podstatném je ale pro veřejnost mnohem komplikovanější, většina populace dluhopisy nenakupuje, miliardy si představit neumí a hlavně například zaměstnanci se starostí s daňovou optimalizací nezabývají. Faktem ovšem zůstane, že ten, kdo ostatní pronásleduje kvůli placení daní, se jim sám vyhýbá. Lenka Zlámalová věnovala několik týdnů tomu, aby tento zásadní rozpor mezi politikou a realitou Andreje Babiše doložila.