Východoevropská óda na radost

Z díla bosenského filmaře Danise Tanoviče je našinci asi známa Země nikoho – příběh z prostředka jugoslávské války, v níž v jednom zákopu se ocitají nepřátelé z chorvatské, srbské i bosenské strany konfliktu a musí se spolu domluvit (týmž jazykem, ale přes různé názory). Letos Tanović prezentuje nové podobenství. Smrt v Sarajevu je příběh různých pater luxusního sarajevského hotelu: v jednom se zaměstnanci chystají ke stávce kvůli nevyplaceným mzdám, v jiném vedení hotelu usiluje využít návštěvy hostů z EU k získání peněz právě na tyto výplaty, no a na střeše zatím probíhá živá debata o tom, kdo byl Gavrilo Princip. Hrdina? Anarchista? Poblázněný mladík? Alegorické ztvárnění bosenských dějin uplynulých sta let klade otázky jako: K čemu je této části Evropy západ kontinentu? Usilovat o vstup do EU? Proč? Copak ještě vzbuzuje naději lepšího světa?

Smrt v Sarajevu, Bosna a Hercegovina / Francie, 2016, 85 min
Scénář a režie: Danis Tanović
Kamera: Erol Zubcevic
Hudba: Mirza Tahirovic
Hrají: Snezana Vidovic, Izudin Bajrovic, Jacques Weber, Luna Mijović, Vedrana Seksan a další.
V kinech od 9. března.

Jak obcovat se světlem a včas zhasnout

Začíná výstava Františka Skály, jež představí jeho tvorbu od roku 2004 do současnosti. Jistěže nepůjde o prezentaci všeho autorova díla za toto období, nýbrž o výběr, motivovaný výstavním prostorem, a sice Valdštejnskou jízdárnou. Půjde tedy i o architektonickou koncepci jmenovaného prostoru. Skála usiluje najmě o práci se světlem, to má být pojítkem „cizího“ prostoru a „jeho“ díla. Smyslem je využít jednak (ale v menší míře) přirozené sluneční světlo nezatemněných oken Jízdárny, jednak prozkoumat kvalitativní podoby nejen právě přirozeného, ale rovněž umělého světla – někdy imitujícího proměnlivý sluneční svit. Aneb půjde o to, „prosvítit materiál“ exponátu i „osvítit diváka“. Výstavu bude možno chápat jako přehlídku několika autorových tematických expozic, jež jedna zdánlivě zpochybňuje předešlou; stejně jako zaběhnutý obraz o autorově práci.

František Skála Jízdárna
Kurátor: Tomas Pospiszyl
Výstava začíná 10. března, trvá do 3. září, navštívit ji lze ve Valdštejnské jízdárně (Národní galerie).

Nedá pokoj, leze, než tam zase vleze

Po nedávné filmové adaptaci románu Timura Vermese Už je tady zas, jenž pojednává situaci návratu Adolfa Hitlera do současnosti, jeho rozpaky a zoufalství ze světa, nijak odpovídajícího jeho představám, ale i jeho schopnost pochopit slabiny tohoto světa a opět se dostat do sedla, stát se vyhledávanou mediální celebritou a politickým komentátorem, přichází nyní na tuzemskou premiéru divadelní adaptace téhož. (Přičemž vyjde na 16. března, tedy na den osmasedmdesátého výročí, kdy byl uveden v platnost Výnos o zřízení Protektorátu Čechy a Morava, podle nějž se čeští Němci stali občany německého státu a Češi občany právě protektorátu.) Vermesův satirický román byl v Německu obrovský hit, měl mnoho dotisků, o něm i jeho filmovém ztvárnění se vedly četné debaty. V tuzemsku kniha i film prošly bez většího ohlasu – tak schválně, jak dopadne divadelní verze.

Timur Vermes: Už je tady zas
Režie a scéna: Matěj Balcar
Překlad: Michaela Škultéty
Kostýmy: Lucie Halgašová
Hrají: Ondřej Kavan, Zdeněk Hruška, Kristýna Hrušínská, Michal Kern, Miluše Šplechtová, Martin Sitta, Tereza Němcová.
Premiéra v Divadle Na Jezerce 16. března od 19:00, nejbližší reprízy 19., 20. a 31. března a 6., 20. a 21. dubna.

Nejvíc poetická zpráva o depresi

Sympatické edici anglo-americké poezie nakladatelství Argo zrovna přibylo třetí číslo: sbírka Sylvie Plathové Ariel. Není to novinka, v češtině vychází již potřetí. Sbírka vyšla dva roky po autorčině dobrovolné smrti, což přispělo k věhlasu knihy: mladá, nadějná, půvabná básnířka, zmítaná od dětství úzkostmi a depresí, si po rozpadu svého manželství vzala život; texty z její pozůstalosti pak vydal její manžel a otec jejích dvou dětí, básník Ted Hughes. Příběh vzniku a vydání knížky je ovšem jenom doprovodná atrakce, nakonec rozhodující je kvalita veršů Plathové: je to poezie senzitivní, plna bolestných, přitom ironických výrazů. Tuzemský úspěch takového psaní byl dán vynikajícím překladem Jana Zábrany, ostatně pracoval na něm dvacet let. Ten si v deníku poznamenal jednoznačné vyznání: „Žádná ženská mě v životě neutahala tak jako Sylvia Plathová.“

Sylvia Plathová: Ariel
Překlad: Jan Zábrana
Vydalo nakladatelství Argo roku 2016 (ve skutečnosti 2017). 128 s. 188 Kč.