Nemalá část Katalánců se v nezávazném hlasování vyslovila pro nezávislost na Španělsku. Katalánský prezident Arturo Mas si nyní slibuje, že díky tomu snáze donutí vládu v Madridu uznat právo Katalánců na referendum. Tentokrát už skutečné. Vláda Mariana Rajoye však zatím vyčkává, zda katalánské politiky nezačne stíhat španělská justice pro porušení ústavy.

Když letos v říjnu španělský ministerský předseda Mariano Rajoy odpovídal na dotazy novinářů ohledně Katalánska, bylo znát, že nad separatisty z východošpanělského regionu cítí převahu. Pozice katalánského prezidenta Artura Mase byla oslabena čerstvým výnosem Ústavního soudu, který pozastavil platnost katalánského zákona o referendu, jenž měl sloužit jako právní opora dlouho připravovaného listopadového hlasování. Mas musel odrážet útoky svých radikálnějších separatistických spojenců, kteří chtěli záruky, že od plebiscitu neustoupí, i kdyby to znamenalo, že bude muset porušit ústavu. Rajoy takové katalánské rozčarování sledoval s úlevou. A nenechal si ujít příležitost rýpnout si do svého rivala. Směrem k novinářům tehdy prohodil, že vlastně ani neví, kdo momentálně Katalánsku šéfuje.

O měsíc později už španělský premiér tak sebejistě nepůsobí. Naopak, byl to Artur Mas, kdo v neděli 9. listopadu předstoupil před kamery a s vítězoslavným výrazem ve tváři komentoval průběh vymodleného hlasování. „Vydobyli jsme si tímto právo uspořádat skutečné referendum,“ uvedl a s radostí sledoval televizní záběry z ulic ukazující fronty lidí před volebními stanovišti.

Důvody k radosti Mas bezpochyby měl. Hlasování se mu, byť v pozměněné podobě (šlo spíše o průzkum veřejného mínění či nezávaznou konzultaci s občany), podařilo uspořádat. Navzdory všem pohrůžkám zaznívajícím z Madridu i „stopce“ ústavních soudců. Ukázal se jako ten, kdo se dokázal postavit centrální vládě. Jako ten, kdo zpochybnil – nejen slovy, ale nyní i činy – autoritu centrální vlády.

K urnám navíc přišly přes dva miliony lidí, z nichž velká většina, 80 procent, zaškrtla variantu SíSí, tedy dvojitý souhlas. S tím, že Katalánsko by se mělo z pouhého regionu povýšit na stát, a s tím, že tento stát bude nezávislý. I to chápe Mas jako vítězství. A hlavně jako občanské posvěcení svého konání. Do jednání s představiteli centrální vlády, o něž usiluje, tak bude vstupovat v té nejlepší politické formě.

Oslabený Rajoy

Nutno říct, že hlasování zdaleka neukázalo, co si Katalánci přejí. K urnám šli převážně zastánci nezávislosti, lidé přející si jen menší změnu či setrvání uvnitř království zůstali doma. Na sílu separatistů lze usuzovat nadále jen z průzkumů, které naznačují, že síly jsou rozloženy rovnoměrně.

Dalším problémem „konzultace“ je skutečnost, že korektnost hlasování hlídali jen dobrovolníci. Už nyní tak vyplouvají na povrch nejrůznější svědectví zpochybňující výpovědní hodnotu hlasování. Ukázalo se například, že někteří lidé hlasovali v referendu víckrát. Ostatně katalánská vláda přiznala, že neměla jak předejít podobným případům. Nebyla použita bezpečnostní opatření jako u běžných voleb – formálně šlo o hlasování pořádané dvěma občanskými společnostmi.

Objektivně tak nejde o žádný velký Masův triumf. Daří se mu však budit takový dojem. Naproti tomu španělský premiér se zdá být v defenzivě. Ačkoli katalánského prezidenta opakovaně varoval, že protiústavní jednání pro něj bude mít důsledky, žádná odveta z vládního paláce Moncloa dosud nepřišla. Rajoye je naopak slyšet stále méně. Pokud jde o referendum samotné, vzkázal pouze, že „nic dobrého nepřinese“ a že je na státním zastupitelství (nikoli na něm), aby vyhodnotilo, zda katalánští předáci porušili ústavu, a podle toho jednalo. Nic víc. Zda jde o promyšlenou taktiku, nebo jen bezradnost, ukážou až následující týdny.

V tuto chvíli je však Rajoyova apatičnost terčem sílící kritiky z řad jeho Lidové strany (PP). „Cítím hluboký pocit bezmoci, když vidím, jak vláda mlčí a nekoná,“ napsala na svůj twitterový účet lidovecká poslankyně Cayetana Álvarezová, která z pozice šéfky platformy Svobodni a rovni dlouhodobě kritizuje katalánské separatisty i pasivitu centrální vlády. Její hnutí mimochodem podpořil i světoznámý literát Mario Vargas Llosa.

Taktéž komentátoři soudí, že Rajoy partii s katalánským prezidentem zatím prohrává. Celá věc s referendem pro něj skončila ve chvíli, kdy ve prospěch Madridu zasáhl Ústavní soud. Nepřipravil se na variantu, že by katalánská vláda pokračovala v úsilí uspořádat hlasování verdiktu navzdory. A dovolil Arturu Masovi, aby proti centrální vládě obrátil i tu část katalánské veřejnosti, která po nezávislosti nebaží. Jak? Jednoduše zdůrazňováním toho, že centrální vláda lidem odpírá právo projevit názor. „Vše je důsledek nešikovného postoje vlády Mariana Rajoye, který nepochopil obrovskou symboliku onoho nezávazného hlasování. Mas dokázal velmi dobře využít touhy mnoha lidí hlasovat. Dotáhl to do konce, a to zejména kvůli neschopnosti španělské vlády, která působila rozpačitě a nerozhodně,“ napsal list El País.

Když se připočtou další starosti, s nimiž se Rajoy v uplynulých týdnech potýkal, jeho pozice ve straně není nejpevnější. Konzervativní křídlo mu má za zlé, že v září nepodpořil svého ministra spravedlnosti, když potopil potratový zákon připravený v souladu s lidoveckým programem. V platnosti tak zůstává liberálnější norma.

Mučedník boje za nezávislost

Obě strany nyní nejspíš budou muset začít znovu jednat. Ostatně katalánský prezident již premiérovi adresoval dopis, v němž ho vyzývá k pokračování dialogu. Je otázka, jak rychle se podaří jednání svolat a zda se budou zástupci centrální i regionální vlády schopni pohnout z místa. Aby se tak stalo, někdo bude muset ustoupit.

A zdá se, že Artur Mas to nebude. Jeho cíl je neměnný: po Madridu žádá posvěcení skutečného referenda, v němž by Katalánci rozhodli o své budoucnosti. „Je potřeba, aby centrální vláda otočila o 180 stupňů,“ citoval Mase list La Vanguardia. Pokud Rajoy neustoupí, slibuje Mas vypsání předčasných voleb, které referendum nahradí. Pokud by v nich zvítězil blok separatistických stran, znamenalo by to „ano“ nezávislosti.

Smířlivý tón zatím nezaznívá ani z vládní strany. Jak již bylo řečeno, Rajoy osobně zatím dění v katalánském regionu nekomentuje. První oficiální vyjádření jeho vlády přišlo až v úterý vpodvečer z úst místopředsedkyně PP a nebyla z něj cítit ochota dělat kompromisy. Soraya Sáenz de Santamaría se nechala slyšet, že lidovci projekt nezávislého Katalánska nikdy nepodpoří. Za svá slova sklidila v Senátu potlesk stranických kolegů.

Do situace navíc promluví ještě žalobci, kteří se podle španělských médií chystají obvinit katalánského prezidenta a jeho nejbližší spolupracovníky minimálně ze dvou trestných činů. Trestní stíhání katalánského vůdce bude mít skoro jistě dopad na veřejné mínění. Dost možná pozici Artura Mase ještě posílí.

Komentátoři se shodují, že Rajoy, jakkoli nesouhlasí s protiústavním postupem katalánské samosprávy, nemůže zcela ignorovat hlas bezmála dvou milionů lidí, kteří si přejí změnu. „Nemalá část katalánské společnosti nesouhlasí se současným modelem,“ píše El País. Řešením by mohla být reforma ústavy z roku 1976, již navrhují socialisté a která by otevřela cestu k případnému referendu.