Na obzoru je další katastrofa, vyvozují analytici ze zpráv o tom, že v lednu vyrostly ceny potravin o tři a půl procenta. Dopadne zvláště na staré lidi, protože růst důchodů se letos pohybuje kolem tří procent. Tyto úvahy, které se objevují třeba na Novinkách.cz, je ovšem třeba brát s rezervou. Daly by se označit za doklad, jak tuzemské redakce rády vzbuzují pozornost negativními titulky.

Sýry a máslo v lednu podražily o patnáct procent, zelenina je o pět procent dražší, než byla před rokem. Ale ceny začaly podle Českého statistického úřadu růst také u ovoce, masa a v poslední době vůbec nejvíc u brambor. Stejnou rychlost zdražování jsme naposled zažili na podzim roku 2014. Také tehdy panovala chmurná nálada, přinejmenším mezi těmi, kdo věřili novinovým titulkům. Nebyla ovšem kvůli rostoucím cenám potravin, ale z přesně opačného důvodu, totiž kvůli vyhlídkám, že klesnou.

Opravdu strašný úder z Kremlu

V srpnu 2014 totiž zakázal nesmlouvavý ruský vládce Vladimir Putin dovoz evropských potravin. Reagoval tak na embargo vyhlášené Evropskou unií, která naopak chtěla zákazem vývozu zbraní a moderních technologií do Ruska potrestat ruskou invazi na Ukrajinu. Putinovy sankce měly znamenat pro Čechy, a zvláště jejich zemědělce, něco opravdu strašného. Třeba podle předsedy Zemanovců Jana Veleby vypukla obchodní válka, která měla postupně gradovat. Tím, jak Rusové přestanou odebírat evropské potraviny, ztratí evropský trh svou obtížně budovanou rovnováhu. Přebytky z výroby totiž stlačí dolů farmářské ceny, obdobné problémy postihnout i zpracovatelský průmysl, vzroste nezaměstnanost a země s výraznou zemědělskou produkcí skončí v recesi.

Média Velebu následovala a exaltovaně popisovala, co všechno může způsobit laciné zboží z ciziny. „Farmáři bijí na poplach, zelenina za dumpingové ceny už dorazila do ČR,“ hlásily titulky České televize. „Spoustu českých chovatelů vepřů likviduje nízká výkupní cena masa,“ přidala se Prima. Ministr zemědělství Marian Jurečka neváhal a vyzval tuzemské úřady, ať v té těžké chvíli nakupují tuzemské potraviny, zavedl kontrolu dovážených potravin a spolu s dalšími středoevropskými ministry žádal mimořádné dotace z Bruselu. Bylo jasné, že Češi přinesli zásadní oběť na oltář obrany ukrajinské nezávislosti a demokracie vůbec. Dodnes se objevují výzvy především od politiků z Pražského hradu, že už by se s tím mělo skončit.

Při zpětném pohledu nutno přiznat, že se nic hrozného nestalo, a pokud ano, pak už to je dávno za námi. Od začátku bylo jasné, že Putinovy sankce tuzemské zemědělce nemohou zasáhnout přímo. V roce 2013 vyvezli do Ruska potraviny jen za 1,59 miliardy korun, z toho však byla hlavní komoditou vejce a krmivo pro domácí zvířata – a na ty se embargo nevztahovalo. Odnesly to sýry, jichž se vyváželo za 100 milionů ročně, v důsledku sankcí se s tím skončilo a do loňského roku nezačalo. Poklesl také vývoz sladu z hodnoty sto milionů na polovinu. Ovšem celkově se vývoz zvýšil a loni dosáhl 1,74 miliardy. Rusko odebírá 1,2 procenta českého exportu potravin a na tom se toho příliš nezměnilo ani nezmění.

Nečekaně rychlá změna

Veleba i další kritici sankcí ovšem varovali hlavně před nepřímými dopady sankcí. Měli jsme být zaplaveni laciným dovozem ze zemí jako Belgie, Německo a Polsko, které už nemohly své přebytky umístit v Putinově impériu. Takřka by tomu člověk věřil, kdyby si prohlédl jen údaje o tom, že dovoz evropských potravin vyrostl v období po sankcích o šestinu. Ovšem zároveň se o pětinu zvýšil export a dlouhodobě záporná bilance potravinářského obchodu s Evropskou unií se po dlouhé době konečně začala zlepšovat. Za celý minulý rok inkasovali tuzemští vývozci potravin přes 130 miliard korun.

Nutno přiznat, že občan si jako spotřebitel nemohl v uplynulých dvou letech stěžovat. Mohlo to být sankcemi od Putina, mohlo to být i něčím jiným, ale ceny potravin průběžně klesaly. Platilo to ještě loni v září a říjnu, kdy tuzemský pokles patřil k nejhlubším v celé Evropě. Bohužel se to najednou změnilo a od prosince naopak ceny rostou skoro nejrychleji. Nepochybně za tím je vývoj na potravinářských burzách ve světě, zřejmě také vliv elektronických pokladen, které umožňují třeba pivovarům a řezníkům zvyšovat ceny a vydávat zdražení za reakci hospodských na zavedení EET. V každém případě mohou spotřebitelé už jen nostalgicky vzpomínat na zlaté časy sankcí. Maximálně se mohou utěšit tím, že Putina jsme porazili.