Proč je „tým uprchlíků“ na OH špatným nápadem

Trénink uprchlých běžců Jižního Súdánu (repro video IOC)
Proč je „tým uprchlíků“ na OH špatným nápadem

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete .

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Poprvé v historii olympijských her soutěží nyní v Rio de Janeiru uprchlický tým. Tvoří ho dva plavci ze Sýrie, dvě džudistky z Konga, jeden lehký atlet z Etiopie a pět s Jižního Súdánu. Všichni v uplynulých letech uprchli ze své vlasti a Mezinárodní olympijský výbor (IOC) z nich vytvořil "Refugee Olympic Team". IOC to zamýšlí jako "znamení naděje" pro uprchlé sportovce. Jako důkaz, jak sport může přispět k integraci.

Navíc má samostatný tým z uprchlíků upozornit na to, kolik lidí je v současnosti na světě na útěku. A jak tím trpí. Tato myšlenka může znít zprvu sympaticky, ale je tu jeden problém, píše Bento.de. Označení "uprchlický tým" totiž uprchlé lidi neintegruje, nýbrž vylučuje. Týmy z jiných zemi je nevezmou mezi sebe, ale uprchlíci zaujmou zvláštní roli. Jejich uprchlický status je tak důležitější než jejich sportovní výkony.

Uprchlí sportovci už měsíce stěží nacházejí úkryt před otázkami médií. V rozhovorech říkají, že sami sebe vidí jako vyslance a vzory pro nové uprchlíky. "Doufám, že na mě můžou být všichni uprchlíci hrdí, a chci jim dodat odvahu," říká třeba 18letá plavkyně Yasra Mardini, jež loni přišla ze Sýrie do Německa. "I když nejsme v naší vlasti, i když jsme si na útěku mnohým prošli, ještě stále dokážeme velkolepé věci," dodává. Při zahajovacím ceremoniálu uprchlíci nastoupili pod olympijskou vlajkou a když získají medaili, zahraje se olympijská hymna.

Myšlenka umožnit uprchlým sportovcům účast na olympiádě, je samozřejmě dobrá. „Uprchlický tým“ k tomu ale potřeba není. Nezávislí sportovci se olympiády účastní opakovaně od roku 1992. Ovšem uprchlický tým redukuje sportovce na jejich společnou zkušenost: útěk. Přitom všichni mají svou vlast, národní hymnu, národní identitu. Jako uprchlíci stojí tito sportovci na stejném stupni s národními týmy, což působí jako opak toho, čeho chce IOC dosáhnout. 

Prezentuje uprchlé sportovce jako homogenní masu, jako oběti. A ne jako silná a schopná individua. Osmadvacetiletá džudistka Yolanda Bukasa, která před třemi lety utekla z Konga do Ria de Janeira a nyní tam trénuje v jednom sportovní institutu, vypráví:  „Tady mi nikdo neříká Yolanda, všichni na mě volají jen ‚Hej uprchlíku‘.“   

Zdá se, že mocně nafouklé inscenování „uprchlického týmu“ slouží především píárku Mezinárodního olympijského výboru, který momentálně čelí kritice kvůli obviněním z korupce a přístupu k ruskému dopingovému skandálu.