Čínskou čtvrť (1974) Romana Polanského jsem poprvé viděl tak v šesté třídě základní školy, navštěvování nepřístupných filmů byl mezi spolužáky oblíbený sport. Někdy došlo i na ten adrenalin, byly uvaděčky, jež svou práci braly jako poslání a ve vztahu k návštěvníkům, kteří nedosáhli uložené věkové hranice, razily nekompromisní No pasarán!. O přestávkách jsme si sdělovali „highlighty“ jednotlivých filmů, v Čínské čtvrti to byla scéna, v níž trochu zakrslý ranař řízne hlavního hrdinu, soukromého detektiva Jakea Gittese, do nosu. Je to svědectví o dětské nevinnosti.

Vybrat tohle jako nejdrsnější místo filmu, který je tak krajním způsobem krutý a v jehož závěru vyjde najevo ten – alespoň ve světě v tehdejší ČSSR dostupného filmu – tak nemyslitelný a temný skutek jako incest. Ta krutost i mimořádná povaha zločinu Noaha Crosse ale byla nad dětské chápání, takže v klukovské paměti utkvěl hlavně ten krvácející frňák. A ona to je skutečně působivá scéna – typická pro Polanského, který si také toho drobného agresora s chutí zahrál. Ledově groteskní, trochu absurdní a nakonec jaksi bezděčně a náhle krvavá. Taky snad symbolická. Gittes dostane do nosu, protože ho strká, kam nemá. A možná by bylo skutečně lepší, kdyby Gittes v Čínské čtvrti potlačil svou zvědavost a ješitnost, nikam ten nos nestrkal. Nikomu nepomohl, dopadlo to strašně.

O Čínské čtvrti se právem říká, že je to dokonalý film. Je to ale paradoxní dokonalost. Dokonalý žánrový film, který však v závěru předvede jakýsi žánrový přemet. „Polanski tak dlouho bezohledně trýzní žánr, až z něj vymlátí tragédii,“ napsala dobová kritika. Je to dokonalý retro film, a přitom naprosté antiretro. Všechny ty pečlivě rekonstruované dobové detaily nevytvářejí iluzi starých dobrých časů, zobrazují místo toho jakési líbezné peklo, pod jehož k nostalgii pobízejícím povrchem tluče černočerné srdce. Dokonalý film noir, jenž se přitom většinou odehrává v plném slunečním světle, neúprosném a spalujícím. Podobně paradoxní je i hrdina Polanského filmu. Na první pohled odpovídá typu privátního očka z próz americké drsné školy.

Bývalý policista, který ze služby odešel z osobních důvodů, kvůli případu v Čínské čtvrti, přišel tehdy o životní lásku. Stal se z něj cynický a vtipný chlapík, který se všelijak protlouká. Známe podobné. Autor toho nejslavnějšího z nich, Phila Marlowea, ho charakterizoval: „Těmi ošumělými ulicemi musí kráčet muž, sám morálně neošumělý, muž nepošpiněný a bez bázně. (...) Musí být celý muž, normální, a přitom neobyčejný muž. Je osamělý a je hrdý tím, že s ním budete jednat jako s hrdým člověkem, nebo budete velmi litovat, že jste ho kdy spatřili… Myslím, že kdyby takových jako on existovalo víc, dalo by se ve světě žít mnohem bezpečněji, a přitom ne tak nudně, aby nestálo za to v něm žít.“ Jenomže Jake Gittes neudělá svět bezpečnějším a nezachová se hrdě, o svou hrdost naopak přijde. Není to ani klasický rozporný hrdina z filmu noir, který doplácí na svou vášeň. Gittes svou vášeň zapře. Prostě to vzdá.

Od případu údajné nevěry později zavražděného městského úředníka odpovědného za hospodaření s vodou se pozornou pečlivostí propátrá až k něčemu daleko širšímu a temnějšímu – pozemkové machinaci, v čase dlouhého a zničujícího sucha někdo nechává odvádět vodu, jež měla zavlažovat farmy v San Fernando Valley, sráží tak ceny pozemků, které bude vbrzku možné výhodně prodat státu. Ten někdo je Noah Cross, otec Evelyn, do níž se Jake během pátrání zamiloval a začal si s ní. Zavraždil jejího manžela, někdejšího obchodního partnera a později městského úředníka, protože jeho plán prokoukl. Ale dopustil se ještě něčeho hroznějšího. Jake z Evelyn doslova vymlátí přiznání, že ta mladá dívka, kterou Jake na začátku filmu vyfotil a již chce za každou cenu najít Noah Cross, je její dcera. Vlastně sestra. Dcera. Sestra. Dcera i sestra…

V původním scénáři Roberta Townea končí příběh Čínské čtvrti úplně jinak než v dokončeném filmu. Evelyn s Jakeovou pomocí zastřelí Noaha Crosse na pláži, již bičuje přívalový déšť, jako kdyby s Crossovou smrtí skončila i ta klimatická pohroma, z níž chtěl těžit. Voda, kterou kradl, přichází shůry skoro jako zásahem vyšší moci. Z Polanského filmu ale Cross odchází jako vítěz, odvádí si mladičkou oběť, po níž pátral, Evelyn je mrtvá, zastřelená policií poté, co se otce neúspěšně pokusila zabít a s dcerou/sestrou ujížděla z místa činu. Polanski tu změnu vysvětloval potřebou udělat z příběhu skutečnou tragédii, povedlo se mu to nezapomenutelným způsobem. Je to ale tragédie beze stopy katarze, žádná očista, jen vítězné zlo a všeobecná špína. Vznešeně melancholická trubka v hudbě Elliota Goldenthala v tom kontextu může znít až výsměšně.

Prakticky všechny filmy Romana Polanského vyjadřují hlubokou skepsi k člověku. Je to snadné pochopit. Tvůrce, jenž se jako dítě musel v Polsku skrývat, aby unikl holokaustu, jehož manželku bezdůvodně zavraždili členové pověstného Mansonova gangu při masakru v Bel Air a který má sám v životě hodně temná místa, nemá moc důvodů chovat o lidech sebemenší iluze.

„Většina lidí nemusí čelit poznání, že ve správnou dobu a na správném místě jsou schopni čehokoliv,“ řekne Noah Cross jako jediné vysvětlení svého skutku. Jako by si tím potvrzoval status božského dravce, který je nad všemi pravidly a potřebuje se o tom ujistit porušením i toho největšího tabu. Není jako ta v nevědomosti žijící většina. On té pravdě čelit dokázal, žije ji. A teď je tady, mocný a silný. Život Jakea Gittese jako kdyby taky směřoval k tomu správnému okamžiku na správném místě. Noční ulici, kde na místě řidiče bílého kabrioletu sedí tělo zastřelené ženy, již miloval, hlava stlačuje volant a mezi ztichlými domy se nese to houkání. Vrah a násilník, stařec v bílém obleku z místa krveprolití odvádí dívku, ještě dítě, plod jeho incestního vztahu, a z jeho uslintaného pohledu je jasné, co bude následovat, až spolu budou sami. A v tomhle okamžiku udělá Jake to svoje cokoliv – nic. Nechá to být. Nejdřív se vzpouzí, ale pak mu kamarád od policie řekne to pověstné: „Zapomeň na to, Jakeu. Tohle je Čínská čtvrť.“ 

A Jake to přijme, jeho zdrcený smutek může být jenom alibi, netruchlí za zabitou láskou, ale spíš za sebou. Nedalo jim moc práce ho přesvědčit, udělat z něj pasivního svědka triumfu zla. Tenhle svět může působit jako jedna velká „Čínská čtvrť“. Protože v něm jsou lidi jako Noah Cross. Protože v něm jsou lidi jako Jake Gittes.