KAM S JADERNÝM ODPADEM

Úložiště jaderného odpadu se prosadí, obce musí nepohodlí strpět, říká Drábová

KAM S JADERNÝM ODPADEM
Úložiště jaderného odpadu se prosadí, obce musí nepohodlí strpět, říká Drábová

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Návrh Evropské komise (EK) na zařazení jádra do zelené taxonomie uvítala vláda Petra Fialy jako vítězství. Ozelenění jádra má však mnoho podmínek, jednou z nich je také vybudovat do roku 2050 hlubinná úložiště pro jaderný odpad z elektráren. U nás se realizace řeší už od 90. let, odpor lidí z dotčených obcí je však velký. Nová ministryně resortu životního prostředí Anna Hubáčková (KDU-ČSL) nazvala splnění této podmínky „fikcí“. S tím však nesouhlasí šéfka Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Dana Drábová. Podle ní budou muset obyvatele nepohodlí při budování úložiště zkrátka snést, za což dostanou od státu kompenzace. Jejich bezpečnost nijak narušena nebude, uvedla v rozhovoru pro Echo24.

Je v silách Česka splnit podmínku EK a vybudovat do roku 2050 hlubinná úložiště jaderného odpadu?

Ta podmínka je zcela určitě řešitelná. Jsem přesvědčena, že stačí pevné politické rozhodnutí, že to tak bude, a technicky realizovat to lze.

A jak k tomu stát přesvědčí obce, v jejichž blízkosti by mělo hlubinné úložiště vzniknout?

Řeknu to zcela natvrdo. S obcemi, kterých by se budování jaderného úložiště dotklo, se stát musí domluvit na patřičných kompenzacích za nepohodlí, které budou nuceny strpět.

V čem bude to nepohodlí spočívat?

Například v tom, že se budou provádět odstřely. Je to klasické hornické dílo. V blízkosti té lokality se bude vozit spousta materiálu a podobně.

Mluvíte o nepohodlí, jinak ale s sebou ukládání jaderného odpadu žádné nebezpečí nenese? Ten odpor lidí je docela veliký, pochopitelně nechtějí, aby jim za domem něco takového vzniklo.

Ano, je hodně veliký. Jistěže jsou ty lokální komunity naučené na to, že je to neřešitelné, protože dlouhodobě se nedokáže zařídit bezpečnost. Ale to je pouze ve vnímání těch lidí, není to reálné riziko. Řeknu to takto: Kdyby se mělo úložiště stavět za mým barákem, tak nemám nejmenší obavu o bezpečnost. Ale opravdu by mi vadilo, že dvacet let bude v té dané lokalitě porušen její poklid.

Podle vás to tedy stát musí prosadit natvrdo, i přes odpor těch lidí?

No ano. Je to nakonec ve veřejném zájmu a je to už rozhodnuté. To ovšem politik samozřejmě nechce říct.

Proč si Česko stanovilo vybudování úložiště jaderného odpadu zrovna do roku 2065, když se ten problém řeší od začátku devadesátých let?

Takový byl plán, ale řekněme, že se značnými rezervami. Právě pro to, že všichni předpokládali, že veřejné mínění v těch vybraných lokalitách, které nakonec zůstanou na seznamu, bude zásadně proti. Stát chtěl investovat do toho, že s nimi bude vyjednávat. Ale samozřejmě musel také počítat s tím, co se děje úplně běžně. Podívejte se, jak se vydávají třeba povolení ke stavbě dálnic. Místní komunity a nevládní organizace využijí všech možností zvrácení toho verdiktu. Což je samozřejmě jejich svaté právo. Bude-li ale na této podmínce záležet to, že budeme mít dostatek elektřiny alespoň za trochu rozumnou cenu, tak stát prostě rozhodne. Tohle je potřeba těm lidem otevřeně říci. Mohou si za to vyjednat velmi dobré kompenzace.

Proč tedy ministryně životního prostředí Hubáčková tvrdí, že zajistit trvalé ukládání jaderného odpadu do roku 2050 je fikce?

Předpokládám, že pouze vychází z té platné strategie nakládání s radioaktivním odpadem a vyhořelým jaderným palivem.

Pokud by tedy byla definitivně vybrána jedna lokalita a začalo se hloubit, jak dlouho by to celé trvalo? Zhruba těch dvacet let?

To nedovedu odhadnout, ale vycházím z analogie ve Finsku. Finové byli ve stejné situaci jako my v roce 1994, to znamená, že měli zúžený seznam možných lokalit, a budou to úložiště spouštět za rok nebo dva.

Měla by se vláda zrovna tuto podmínku snažit připomínkovat, nebo by to nebylo příliš moudré?

Příliš velký prostor pro vyjednávání nevidím, protože ten delegovaný akt znamená, že je to v rukou Evropské komise. Pokud návrh členské státy nezablokují posílenou většinou, což je prakticky nerealizovatelné, nebo pokud to nezablokuje Evropský parlament 365 hlasy, což je velmi málo pravděpodobné, tak si komise vydá, co chce.

A pokud by komise nepřišla s touto podmínkou, mělo by Česko důvod s realizací úložiště spěchat?

Nemyslím si. Není nejmenší technický důvod pro to někam spěchat. Harmonogram byl podle mě nastaven velmi rozumně.