Pro tradiční pravici, respektive občanské strany, dopadly krajské volby zle. ODS získala 9,5 procenta odevzdaných hlasů, TOP 09 3,4 procenta. Petr Fiala výsledek modrých interpretuje jako relativní vítězství, už zase máme věřit na vstávání fénixe z popela. Je to naprosto nepřesvědčivá nota, jak dlouho se ještě chtějí zvedat ze dna? Nemohli se zvednout někdy během posledních třech roků?

Mizerie topky bez Schwarzenbergova erbu samozřejmě vystupuje ještě ostřeji, tři a půl procenta se nedají ožvanit, což jistě přispělo ke včerejší upřímnosti Miroslava Kalouska: „Ty volby jsme prohráli.“ Kalousek také včera po jednání předsednictva strany oznámil, že příští týden bude zjišťovat v širším vedení, jestli ho ještě v čele chtějí.

Pravda, nevolilo se v Praze, po započtení hlavního města by výsledky obou stran byly o něco lepší. Na druhou stranu Babišův elektorát putuje doleva, podle analýzy Medianu pro Českou televizi uteklo teď o víkendu socialistům 15 procent voličů z roku 2013 k Babišovi, zatímco v opačném směru téměř žádný. Babiš luxoval i u komunistů, jak včera ostatně uznal místopředseda KSČM Jiří Dolejš.

Z toho ale plyne pro Fialu a Kalouska hrozná zpráva: voliči pravice se už sice odvracejí od Babiše, ale ke svým starým stranám se nevracejí. Asi jim jejich poselství připadá málo naléhavé.

Ve vzduchu tedy visí otázka, co pravice za ten rok může udělat. Ani jedna z obou stran už nemá ani čas, ani reálné uchazeče, aby ještě za ten rok obměnila předsedu.

Zbývá možnost vytvořit jakýsi blok pro svobodu, který by se ovšem musel skládat z více formací než těchto dvou. V rozhovoru pro Týdeník Echo, který vyjde v pátek, se o variantě „široké koalice od středu doprava“ spontánně rozhovořil Martin Půta, liberecký hejtman za Starosty a s téměř 33 procenty hlasů největší hvězda volebního víkendu.

Půtovi prý sice jeho dosavadní zkušenosti z politiky napovídají, že by snaha o širší blok od středu doprava kvůli řevnivosti jednotlivců, kteří by byli nuceni nějak se spolu uložit na kandidátkách, zřejmě vyšla vniveč. Nicméně úvahy o volném bloku pravice do sněmovních voleb 2017 bylo možné v politickém zákulisí zaznamenat už před krajskými/senátními volbami. Vždycky s významným dovětkem: Až podle toho, jak volby dopadnou, až poté, co si zanalyzujeme naše vlastní výsledky. Hluboce analyzovat už není co.

Je otázka, jak by na takový blok pro svobodu zareagovali dosavadní příznivci zúčastněných stran, část topáků je alergická na ODS a vice versa, nicméně v situaci, kdy času do rozhodujících voleb ubývá každým dnem, je skoro imperativem utvořit třetího hráče, byť ve formě jednorázové koalice, která se před dalšími volbami zase v klidu rozejde. Dnes česká politika vypadá jako souboj dvou zápasníků, ANO a ČSSD.

Taková podívaná má svou vlastní dynamiku, obě hlavní vládní strany se stávají dvěma magnety, kolem nichž se ostatní musejí nějak uzpůsobit, samozřejmě v podřadném postavení.

Lze také předpokládat, že Babiš by ve chvíli, kdy se mu nepodaří dojít po sněmovních volbách do svého cíle a stát se premiérem, z politiky odešel, nebo by přinejmenším začal jeho sestup. Strana jednoho muže, když ten jeden muž ztratí motivaci a přitažlivost vítěze, se může rozložit rychleji, než se rozkládají strany, kde k sobě členy přece jen váže stejný pohled na svět.

Teprve po rozkladu ANO by se mohla česká politická scéna vrátit před rok 2013. Jsou zúčastnění politici schopni strategické úvahy? Předpokladem pro to, aby o nějaký blok za svobodu mělo smysl usilovat, je ovšem vyhlídka na aspoň dvacet procent ve volbách.