Ministr školství Marcel Chládek si postěžoval, že ho svrhla špinavá mediální kampaň organizovaná Andrejem Babišem, který se ho bál jako tvrdého soupeře při jednání o rozpočtu. Pokud je to pravda, pak je třeba Babiše pochválit, že kromě prosazování svých temných záměrů mimoděk pomohl české vzdělanosti. Protože ministr Chládek se choval jako anděl zkázy povolaný vzdělanost jednou provždy zničit. Není to velká nadsázka.

Návrat před listopad 1989

Premiér Bohuslav Sobotka Chládka odvolal tři dny před koncem května, měsíc poté, co nechal ministr na středních školách otestovat nový model přijímacích zkoušek, který vymyslel se svými odborníky. Testu se zúčastnila polovina škol, které nabízejí maturitu, a každá z nich musela žákům předložit stejné zkušební otázky. V češtině neprošlo 42 procent žáků, v matematice 55 procent. Nejde ani o návrat před listopad 1989, je to horší. Jednotné přijímačky vracejí státu pravomoc rozhodovat o tom, kdo může složit maturitu. Navíc školy nebudou mít právo rozhodnout o požadavcích na své budoucí studenty, namísto nich také rozhodne stát. Otázka, co s více než polovinou studentů, kteří nebudou mít na maturitu nárok, byla předem zodpovězena. Dříve také chodila většina tuzemské populace na učiliště, jež připravovala lacinou pracovní sílu do průmyslu a zemědělství bez jakékoli možnosti profesního růstu.

Kdo se zajímá o školství, tomu bylo po zveřejnění výsledků jasné, že nebylo dobré podceňovat některé detaily z Chládkova životopisu. Jako svazák nastoupil na podzim 1988 v Bratislavě do Vojenské politické akademie Klementa Gottwalda, která vychovávala politruky pro celé Československo. Absolvoval samozřejmě až po listopadu 1989, kdy se obor přejmenoval na vzdělávání dospělých nebo andragogiku. Plánovaná reforma středoškolských přijímaček ukazuje, že Chládek zůstal i po pádu komunismu předvojem dělnické třídy, který chtěl ještě prohloubit předlistopadovou centralizaci socialistického školství.

Zlomyslný člověk mohl od nástupu ministra v lednu loňského roku sledovat se značným uspokojením, jak dá ministr-gottwaldovec zabrat mladší generaci, která si stejně nic lepšího nezaslouží, protože se nechová uctivě ke starším občanům. Chládek se také neomezil na přijímačky. Z titulu ministerské funkce chtěl naplánovat, jakou skladbu oborů mají mít střední školy v jednotlivých krajích. Pro základní školy vymyslel model financování, podle nejž budou lépe placeny ty, které dosáhnou při výuce lepších výsledků; naopak ty horší na tom budou ještě hůře, protože se jim peníze vezmou.

Kdo však používá zdravý rozum, tomu muselo být jasné, že zmíněné chiméry jednou narazí na realitu. Nejpozději by k tomu došlo napřesrok na jaře, kdy se měly jednotné přijímačky poprvé konat naostro.

Nakonec Chládkovu kariéru ukončila údajná šikana podřízených. Popis jeho arogance z Mladé fronty DNES však atmosféru na ministerstvu úplně přesně nepopisuje. Možná některé pracovnice opravdu plakaly před vstupem do ministrovy kanceláře, u vyšších úředníků však při neformálních debatách vyvolala jakákoli zmínka o ministrovi pobavený úsměv, kterým obvykle dospělí hodnotí marnou snahu nešikovných výrostků. Chládka nikdo nebral vážně a bylo třeba ho odvolat předtím, než některý ze svých nápadů přiblíží k realizaci.

Kdo bude další

Případ ministra Chládka je v mnoha případech varováním. Celá řada ministrů se dostala do situace, kdy už mohou uskutečňovat důležité projekty. Ministr průmyslu Jan Mládek chce spustit nový tendr na atomový reaktor, ministr financí Andrej Babiš rozjíždí experiment s on-line pokladnami, najdou se i další příklady. Bylo by dobré je zastavit, než způsobí nevratné škody.

Kdyby Chládek stihl aspoň jeden ročník jednotných přijímaček, ztratila by značná část rodičovské veřejnosti poslední zbytky důvěry k tomu, že stát zařídí jejich dětem dobré vzdělání. Právě nedůvěra ke státu rozjela poslední dobou v jádru neblahý trend, který zvyšuje poptávku po výběrových školách, do nichž dostanou své děti jen rodiče, kteří mají dost času, zájmu a energie připravovat je doma. Součástí trendu není jen setrvalá obliba víceletých gymnázií, ale dnes už plošný fenomén přijímacích zkoušek do první třídy, který mnohé děti traumatizuje hned na začátku povinné docházky. Není nutné dodávat, že Chládek s tím během svého ministrování neudělal vůbec nic.