Ministr Jan „živnostníci jsou paraziti“ Mládek znovu osvědčil svou rétorickou schopnost získat si občany na svou stranu, když prohlásil, že „roaming je elitářská záležitost, která se týká pěti procent obyvatelstva“. Absurdita dne byla na světě, aspoň podle mediálních reakcí soudě.

Používání roamingu jako takové samozřejmě není elitářská záležitost. Elitářské je, když Američané ruší své objednávky vozu Tesla Model 3 (cena 35 000 dolarů) na protest proti tomu, že šéf automobilky Elon Musk vstoupil do poradního sboru prezidenta Trumpa. Roaming využívá prakticky každý z nás.

Jenže Mládek svůj neohrabaný výrok pronesl, když se motal v blízkosti pravdy. Jde o letitou, v současné době kulminující snahu Evropské komise vymýtit roamingové poplatky. Nejde o to, že by v ideálním světě nebyla vítaná. Ale jak a pro koho je vítaná v konkurenci s jinými myslitelnými cíli?

Podle obecné ekonomické logiky tu máme problém. Propojení hovoru svého zákazníka z cizí do domácí sítě představuje pro operátory náklad. I kdyby to bylo jen tak, jak mě informoval jeden znalec na Twitteru, že „náklady na signál jsou jen za údržbu techniky, přemostění je za 0, zbytek (většina) je marže operátora + výpalné“, pořád je tam nenulový nutný náklad. Jestliže se operátoři ocitnou pod tlakem, aby za roaming nic neúčtovali, budou si to chtít vynahradit kde? Na poplatcích za domácí hovory. Anebo se to promítne do nižších investic do technologického rozvoje. Takto obecně je ekonomická logika neprůstřelná.

Ďábel je samozřejmě v detailech. Tedy v tom, že vědět, jak skutečně roamingový byznys vypadá, je těžké. Roamingové poplatky byly drahé, protože mohly být. Žádný trh tam neexistoval. Zejména pro velké nadnárodní operátory jde o činnost, na níž nemohou prodělat – vysoký poplatek zákazníka operátora v jedné zemi je příjem téhož operátora v jiné zemi. Dříve byly velkoobchodní ceny za data – o ta hlavně jde – zastropována na 50 eur za jeden gigabyte. Dnes jsou jen na 8,5 eura. Podle posledního návrhu mají jít na 7,7 eura a dále klesat. Ale na nulu jít nemůžou. Maloobchodní ceny roamingu na ni teď ovšem půjdou.

Nebezpečí pro operátory je zjevné. Koupím si SIM kartu v zemi, kde jsou data levnější, a budu ji používat doma. Pak ovšem ten operátor z levné země bude muset ta data doplatit operátorovi z mé drahé země – a nedoplatí se. Bude mít na výběr přestat být levný, anebo taky přestat nabízet roaming jako součást tarifu.

Podíváme-li se na druhou stranu hracího pole, vidíme tam Evropskou komisi nezřízeně posedlou právě roamingem. Její předseda z malého Lucemburska je jistě doma obklopen lidmi, kteří roamují v jednom kuse. Loni v září Juncker odmítl návrh své Komise, který by Evropanům zaručil roaming za domácí ceny po dobu 90 dní za rok. Předešlo by se tak nebezpečí nadužívání, smrtícímu pro menší operátory. Ale pro Junckera byl návrh, jak zní oblíbená formulace nadnárodních technokratů, „málo ambiciózní“.

Ale koho to pálí? Jak uvádí na svém blogu Innocenzo Genna, italský, v Bruselu usazený právník specializující se na telekomy, „tento návrh prakticky pokrýval potřeby 99 % evropských občanů vzhledem k tomu, že podle oficiálních statistik Evropané cestují v průměru 12 dní v roce. Takže ti, které návrh opomíjel (to jedno procento Evropanů cestujících po cizině více než tři měsíce v roce), byli v zásadě byznysmeni, rockové hvězdy, modelky a zaměstnanci cirkusů.“ Anebo, jak to tehdy komentoval bruselský reportér britských Timesů Bruno Waterfield, „naštvalo to erasmovskou lobby“.

Takže pokud si myslíte, že evropská politika má být přednostně orientována nikoli na potřeby většiny Evropanů, ale té mizivé menšiny, která cítí a žije vskutku nadnárodně, tleskejte Junckerově snaze. Ale necháváte se koupit za koblihu. Při té naší jedné dovolené za rok by nám, realisticky vzato, měly víc vadit třeba vyděračské poplatky na slovinských dálnicích (škoda že Mládek není ministr turistiky, třeba bychom se dočkali výroku, že „Slovinci jsou paraziti“).

Chcete najít na Mládkově vystoupení něco skandálního, co opravdu prozrazuje nadržování operátorům? Bylo to tam, v podobě jeho útoku na radního ČTÚ Ondřeje Malého. Ten často v médiích radil zákazníkům operátorů, jaká jsou jejich práva, čímž dobře plnil svůj mandát, ovšem asi ne k libosti operátorů. A paradoxně právě Malý loni v září zveřejnil článek, v němž upozorňoval, že bezhlavý boj za nulový roaming může být na úkor domácích cen – tedy tak trochu něco, co tvrdil Mládek.