V nejbližších dnech se rozhodne, jak velkou ztrátu utrpí Česká republika investicí do stavby minihutě Slovakia Steel Mills (SSM) poblíž Humenného na východním Slovensku. Generální ředitel státní pojišťovny EGAP Jan Procházka odhaduje, že státní rozpočet přijde nejméně o 3,9 miliardy korun. V důvěrných dokumentech Nejvyššího kontrolního úřadu a České exportní banky existuje řada indicií o tom, že se Česko stalo obětí podvodu.

Třetí pokus o prodej podniku SSM by měl podle neoficiálního vyjádření ministerstva financí proběhnout do konce října. Firmu prodává státní finanční ústav Česká exportní banka a zájemci jsou pouze dva: slovenský Arca Capital podnikatele Pavla Krúpy a společnost EEC, za kterou stojí podle slovenských médií ukrajinský kapitál. Oba zájemci nabídli v neúspěšném druhém kole částku do 55 milionů eur (podle současného kurzu asi 1,5 miliardy korun), to je sotva pětina z částky 301 milionu eur (8 miliard korun), kterou společnost Slovakia Steel Mills získala od České exportní banky a kterou do stavby minihutě v letech 2010 a 2011 investovala. Tím by exportní banka mohla přijít až o částku 6,5 miliardy. Uhradila by ji státní pojišťovna EGAP, tedy státní rozpočet.

Ředitel pojišťovny EGAP Procházka tvrdí, že nejméně jeden ze zájemců nabídl ve třetím kole vyšší částku a že ztráta pro pojišťovnu nepřekročí čtyři miliardy.

Šestkrát stejná chyba

Případ SSM je dosud největší známou investicí s podporou České exportní banky, při níž stát přišel o miliardy. Je pravidlem, že exportní banka své ztráty tají. Podle očekávání se odmítá vyjádřit i k dotazu, jak mohlo dojít k tak vysoké ztrátě na Slovensku a kdo za ni může. „Odpovědi na Vaše otázky podléhají bankovnímu tajemství a naše banka se k nim nemůže vyjádřit,“ reagoval ředitel odboru komunikace Petr Křižan. Týdeník ECHO má přesto k dispozici dostatek informací, které umožňují příběh ocelárny rekonstruovat.

Typický model, jak přichází Česká exportní banka o peníze, popsal v neveřejném auditu z roku 2012 Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ). Zaměřil se na devět projektů, které byly spojeny s vývozními firmami Sklostroj Turnov a PSJ Jihlava. V šesti z těchto devíti případů se opakoval stejný postup. Za příklad může posloužit miliardový úvěr z roku 2009 pro ruskou firmu Simbirskije strojmaterialy II z ruského Uljanovsku, která se zavázala, že při rozšíření sklárny Krasnyj Guljaj využije technologii od českého výrobce.

Ruská sklárna skutečně nakoupila vybavení od Sklostroje, přesto mohl úředníky exportní banky zarazit už fakt, že podle dokumentů zajistila třetinu dodávky neprůhledná společnost Chezare Group z Britských Panenských ostrovů, na kterých se sice žádné sklářské stroje nevyrábějí, fungují ovšem jako daňový ráj. Úředníci reagovali až na skutečnost, že ruská sklárna nesplácí úvěr. Pokusili se využít záruky, především zástavní smlouvy na pozemky a další nemovitosti. Bohužel se zjistilo, že nikdo z banky nezkontroloval, jestli byly zástavy zaregistrovány na příslušném katastrálním úřadě. Ruská firma skutečně registraci neprovedla, zástava tedy nenabyla právní platnosti a exportní banka nemohla pozemky zabavit. V jiných případech se věřitelé zaručili svými akciemi, ty však neměly žádnou cenu. Jediným východiskem je v takových případech pokus prodat pohledávky, tedy fakticky zadlužený podnik prodat pod cenou místním firmám.

Viníkem takových ztrát nebyl podle NKÚ obvykle nejvyšší orgán České exportní banky, její dozorčí rada, ale její manažeři. Ti přesvědčili dozorčí radu k souhlasu s úvěrem, který měl neplatné nebo nedostatečné záruky.

Rovněž příběh Slovakia Steel Mills je historií vysokého a špatně zabezpečeného úvěru pro cizí firmu, který končí ztrátou v řádu miliard.

Optimismus manažerů exportní banky

Projekt na stavbu ocelárny Slovakia Steel Mills pro výrobu stavební oceli v obci Strážske u Humenného vypracoval vývozní podnik Škodaexport, který se později přejmenoval na PA Export. Dozorčí rada České exportní banky návrh schválila už v roce 2008, Škodaexport se však mezitím dostal na pokraj krachu a banka svěřila stavbu ocelárny v červenci 2009 společnosti 1. Projektová. Jde o společnost zaregistrovanou v České republice, která má ovšem stejného majitele jako slovenský investor a posléze provozovatel ocelárny Slovakia Steel Mills a.s. Tímto majitelem je nizozemská firma Steel Assets Management B.V., která podle dokumentů exportní banky patřila do slovensko-české finanční skupiny J&T Finance Group. Tato formulace byla zřejmě nadsazená, protože samotná J&T uvádí, že v mateřské firmě východoslovenské ocelárny drží jen deset procent akcií jako součást odměny za její financování. O většinu majetku holandské offshorové firmy se tedy dělili dva známí slovenští miliardáři, jeden ze tří nejbohatších Slováků Mario Hoffmann a bývalý olympijský reprezentant v jízdě na čtyřbobu Braňo Prieložný, s předlistopadovým diplomatem a dlouholetým Prieložného spolupracovníkem Jánem Tušimem. V každém případě nastavila exportní banka originální model, při kterém měl zahraniční investor hlídat sám sebe, aby dobře využil veřejné prostředky České republiky.

V červenci 2009 doporučili manažeři exportní banky dozorčí radě, aby schválila pro SSM téměř pět miliard korun jako exportní úvěr, miliardu na rozjezd výroby a další miliardu na pojištění výrobního rizika. Projekt byl podle manažerů bez rizika, protože miliardový úvěr na rozjezd výroby byl zajištěn „korporátní zárukou vydanou J&T Finance Group“, splácení exportního úvěru na pět miliard měl zajistit výnos z prodeje ocelářských výrobků. Ocelárna přitom měla podle manažerů dlouhodobými smlouvami zajištěn odbyt 100 procent výrobků od švýcarského obchodníka Stemcor Europe a rakouské hutní společnosti Voest Alpine. Dozorčí rada pojišťovny EGAP, která měla půjčku pojistit, tehdy navíc bez odezvy požadovala, aby záruka J&T Finance Group pokryla celý pětimiliardový exportní úvěr.

V červnu 2010 se exportní úvěr zvýšil dokonce na šest miliard a slíbená částka překročila celkem osm miliard. Splatit se měla v letech 2011–2020. Ředitel exportní banky Lubomír Pokorný tehdy označil SSM za „životaschopný projekt s produktem, u něhož dochází v souvislosti s oživením ekonomiky k růstu ceny“. Také tehdy se mluvilo o záruce od J&T Finance Group, finanční skupina se ovšem měla zaručit pouze za miliardové navýšení. Za splácení zbylých pěti miliard exportního úvěru měla i nadále odpovídat sama Slovakia Steel Mills, která se kromě příslibu budoucích zisků zaručila ještě „ostatními aktivy“, tedy akciemi, movitým a nemovitým majetkem. Tehdy neměla námitky dozorčí rada exportní banky ani pojišťovny EGAP.

Uvedený výklad o zárukách za úvěry pro SSM dnes potvrzuje i mluvčí J&T Finance Group Monika Veselá. Upozorňuje však, že se J&T v roce 2010 nezaručila za navýšení úvěru o miliardu, ale jen o polovinu této částky.

První a poslední tavba

První historická tavba ve Strážském proběhla v červenci 2011 a tuzemská média přivítala investici na Slovensku s nadšením. „Česká firma 1. Projektová buduje s pomocí J&T unikátní průmyslový projekt na Slovensku. Ve Strážském staví na klíč ocelárnu s přilehlou válcovnou, na nichž se do velké míry podílely české firmy,“ chválil deník E15, podle kterého byli největšími tuzemskými dodavateli stavební firmy Metrostav a Strabag. Z jiných dokumentů vyplývá, že technologii dodávaly podniky ze třetích zemí, švýcarský SMS Concast a italský SMS Meer.

Slováci sledovali český pokus spíše s rozpaky. Nejpodrobněji popsal ocelářskou historii ekonomický týdeník Trend. Stoprocentní záruka na odběr výrobků nové minihutě nefungovala úplně dobře a Slovakia Steel Mills se hned roku 2012 propadla do ztráty 44 milionů eur (miliardy korun), loni ztráta dosáhla 37 milionů eur. Základní jmění firmy se dostalo do záporných čísel, a holandský majitel proto poslal na účty Slovakia Steel Mills padesát milionů eur. Minihuť zároveň začala jednat s exportní bankou o odložení splátek úvěru do roku 2025. V srpnu se ve Strážském zastavila výroba a podle informací tuzemského ministerstva financí se dosud nerozběhla. O ochranu před věřiteli požádala SSM soudy v září, propouštět začali hutníci počátkem října.

Ministerstvo financí se rozhodlo brzy po nástupu ministra Andreje Babiše ocelárny zbavit. V květnu vyhlásila Česká exportní banka soutěž na prodej miliardových pohledávek, v prvním ani druhém kole však nedostala slušnou nabídku. Proto počátkem října znovu oslovila oba účastníky druhého kola, aby nabídli lepší částku. „Rozhodne se během několika dnů,“ oznámil dobře informovaný zdroj z ministerstva financí.

Mezitím se na Slovensku rozpoutal skandál. Jak informuje týdeník Trend, slovenský zájemce o nákup pohledávek od exportní banky Arca Capital upozornil, že druhý uchazeč EEC je pouhá skořápka, za kterou stojí ukrajinská firma KVV Group, respektive krymští podnikatelé Valerij Krištal a Jevgenij Kazmin s dobrými kontakty na bývalého prezidenta Viktora Janukovyče. Jednatel EEC Martin Masár reagoval podle Trendu rozesláním e-mailových zpráv, podle nichž jedná majitel Arca Capital Pavol Krúpa ve shodě s dosavadními majiteli minihutě, kteří prý firmu tunelovali a po krachu ji údajně hodlají koupit za minimální cenu. Svá věcná tvrzení o tom, že hutě schválně nakupovaly předražený železný šrot, však nedoložil. Kritizovaní podnikatelé se podle Trendu obrátili na právníky.

Taktické mlčení

Projekty České exportní banky vyšetřuje už od konce roku 2012 policejní protikorupční útvar z pověření pražské vrchní státní zástupkyně Lenky Bradáčové. Bradáčová tak reagovala na trestní oznámení senátorky Aleny Dernerové, které vycházelo z materiálů NKÚ a týkalo se devíti projektů na podporu exportu Skolostroje Turnov a PSJ Jihlava. Během léta už policie začala stíhat dva účastníky investice v tuniském Hammametu. Exportní banka v Tunisku podpořila stavbu apartmánů, kterou realizovala PSJ. Tuniský investor ovšem nezaplatil. Za úvěr se sice zaručil pozemky, záruku však stejně jako ve výše zmíněném simbirském případu nezanesl do pozemkových knih.

Z neoficiálních zpráv o vyšetřování vyplývá, že se policisté zaměřili i na projekty, které NKÚ nekontroloval, konkrétně na třímiliardový úvěr na stavbu vietnamské cementárny Phu Son. Jestli si pozornost vyloužil také slovenský projekt SSM, státní zástupce Zdeněk Matula nepotvrdil ani nevyloučil: „Orgány činné v trestním řízení se vzhledem k neveřejnému charakteru přípravného řízení nemohou vyjadřovat k tomu, co konkrétně prověřují, a to i z taktických důvodů. Ve věci nadále probíhá vyšetřování,“ odmítl bližší komentář.