První prosinec tohoto roku byl v Česku určen jako den, kdy začíná chaos. Naplánován byl největší experiment v dějinách tuzemských počítačových sítí, na jehož výsledku závisí osud a prosperita stovek tisíc podnikatelů. Už před jeho spuštěním je více než pravděpodobné, že experiment se vymkl kontrole.

Počítačový systém EET od prosince 2016 do června 2018 postupně připojí půl až dva miliony podnikatelů i živnostníků k serverům Generálního finančního ředitelství – přesně neví nikdo, kolika lidí se dotkne. Nárok státních úřadů je zřejmý. Žádný podnikatel nemůže za své zboží ani služby inkasovat peníze, dokud mu to neschválí automat na finanční správě. Pár dnů před spuštěním se však zjistilo, že systém je paskvil, který nebude fungovat, jak si jeho autor, ministr financí Andrej Babiš (ANO), představoval. Kvůli spěchu s jeho zaváděním se nestihly připojit tisíce podnikatelů. Jiní zase čelí riziku, že firmy dodávající software pro přenos dat selhávají a že automat finanční správy reaguje příliš pomalu.

Z pohledu živnostníků se společnost propadla do nejistého stavu, který se jinak vyskytuje jen v období zhroucení státní moci po cizí invazi nebo revoluci. Revoluční heslo dnes zní: „Každý musí vydat účtenku.“ A i když spojení na finanční správu často nefunguje, provozovny budou obcházet novodobé Revoluční gardy v podobě úředníků finanční a celní správy. Podle pravidla „poctivý podnikatel nemá co skrývat, a kdo neúčtuje, ten něco skrývá“ mají od prvního prosince pokutovat hospodské i hoteliéry za nefunkční pokladny. Půlmilionovou pokutou mají právo každou živnost zlikvidovat.

Pokud se revoluční příval nezastaví, zasáhne od prvního března 2017 všechny obchody, kde se platí hotově nebo kartou, od jara 2018 veškeré provozovny od kominíků přes stánky rychlého občerstvení, kadeřnice, daňové poradce až po lékaře. Jak bude vypadat podnikatelská krajina po bitvě, dnes není možné předpovědět. Stejný experiment se totiž ve srovnatelném měřítku dosud nikde nevyzkoušel.  

Proboha proč Chorvatsko

Chaos způsobilo několik okolností, které se sešly a vytvořily něco na způsob „dokonalé bouře“. Pět z nich jde snadno jmenovat: Češi se inspirovali neúspěšným chorvatským příkladem. Ten je navíc speciálně nevhodný v Česku, k tomu se přidala ledabylost v přípravě reformy, politizace neumožňuje operativně řešit potíže a svůj díl nepořádku má na svědomí neprůhledný výběr vhodného počítačového systému.

Inspiraci na západním Balkáně lze popsat jako podlehnutí marketingové kampani chorvatské vlády, která se musela hodně snažit, aby zakryla fiasko roku 2013, kdy pod názvem „fiskalizacija“ zaváděla registrační pokladny ve své zemi. Účelem byl stejně jako v Česku lepší výběr DPH, ten se však v roce 2013 snížil ze 40,7 miliardy na 40,3 miliardy kun. Nepomohlo ani to, že se o pět procent zvýšila sazba DPH na základní potraviny, ani skutečnost, že ještě dozníval efekt dvouprocentního zvýšení základní sazby DPH z března předchozího roku. Vysvětlit, že šlo vlastně o úspěch, bylo možné tím, že se publikovaly údaje, jak obce zvýšily výběr daně, s názvem „porez na potrošnju“, tedy tříprocentní přirážky k ceně nápojů v restauracích a kavárnách. Vyrostl z 55 na 81 milionů kun. Z pohledu veřejných rozpočtů šlo o zanedbatelný příjem navíc, ovšem marketingovou hlášku, že fiskalizace zlepšila výběr daní o 46 procent, s oblibou využívá i tuzemské ministerstvo financí. Otázku, proč se tedy o polovinu nezvýšil výběr DPH, si nikdo neklade. Leccos se dá vysvětlit tím, že se po zavedení pokladen začaly zavírat živnosti, které tedy daně dále neplatily. Podnikatelů ubylo z roku na rok třicet tisíc a nastolené poměry jsou tak nepříznivé, že se firmy zavírají dodnes. Za poslední čtyři roky se jich podle Eurostatu ztratilo z obchodního rejstříku skoro padesát tisíc, tedy pětina. V Chorvatsku měli živnostníci kam ustoupit. Šedá ekonomika, ve které se daně neplatí, je tam třetí největší v Evropské unii, podle odhadu světově proslulého znalce Friedricha Schneidera z Keplerovy univerzity v Linci loni obsáhla 28 procent ekonomického výkonu země.

Za opravdový úspěch může považovat fiskalizaci oligarcha Ivica Todorić, jehož potravinářský koncern Agrokor se zbavil části konkurence. Proto se také chorvatská fiskalizace šíří po Balkáně spolu s tím, jak expanduje Todoričův obchodní řetězec Konzum. Od letoška funguje ve Slovinsku, plánuje se její zavedení v Srbsku i Bosně a Hercegovině. Konzum podpořil také českou fiskalizaci argumentem, že poctivým podnikatelům nezpůsobí žádné náklady. „Konzum jako největší maloobchodní řetězec v Chorvatsku vyčíslil své celkové náklady na zavedení elektronické evidence tržeb na 5 eur, které zaplatil za přihlášení k systému. Veškeré náklady na úpravu softwaru nesla dodavatelská firma v rámci standardní úpravy. Obdobnou situaci lze očekávat u části subjektů na českém trhu bez ohledu na jejich velikost,“ stojí v důvodové, ve skutečnosti zavádějící zprávě k tuzemskému zákonu o EET. I ten nejmenší český živnostník si musí koupit novou pokladnu – nejlacinější za pět tisíc korun – a za připojení na finanční úřad zaplatí nejméně pět set korun měsíčně. V Chorvatsku tomu nebylo jinak.

Neodolatelná pozvánka ke zneužití

Likvidace provozů už byly prokázány také v Česku a efekt zřejmě nebude slabší než ve vzorové zemi na Balkáně. V prosincové vlně se musí přihlásit hospody a hotely a podle průzkumu Unie malých a středních podniků z nich pětina uvažuje o ukončení živnosti. ČTK zjistila v anketě mezi pivovary, že kvůli EET zavírají stovky hospod, ČT popsala případ pivního velkoobchodu z Litoměřicka, který přišel o třetinu klientů. Dodavatelé pokladen informují, že zavírá desetina provozoven. Dopad na živnostníky a firmy může být větší než v Chorvatsku, protože v Česku se jim bude hůře ustupovat do šedé zóny. Její rozměry dosahují podle Friedricha Schneidera patnácti procent HDP a dále se zmenšují. Je slabší než v jihoevropských a s výjimkou Slovenska východoevropských zemích, ze západní Evropy je více rozvinutá v Belgii. Naopak nejde vyloučit, že útěk před EET šedou zónu posílí.

Vyšší výběr daní zatím zůstává spekulací. Ministerstvo financí sice slibuje, že se po ukončení celé operace vybere navíc 18 miliard korun ročně, z toho osm miliard na DPH, které dosud mizely v šedé ekonomice, do voleb to však ověřit nepůjde. V příštím roce mají pokladny podle prognózy Babišových úředníků zvýšit příjmy rozpočtu o tři miliardy, tedy o částku, která se v celkových příjmech ztratí. Obdobné sliby už nevyšly nejen v Chorvatsku, ale ani v zemích, které zaváděly jiné fiskální systémy. Například v Rakousku musel letos konstatovat prozatímní neúspěch odpovědný ministr Hans Jörg Schelling. Česko letos zažilo, že se neosvědčil jiný nástroj na lepší výběr DPH, konkrétně kontrolní hlášení.

Chorvatská fiskalizace se liší od jiných evropských projektů hlavně tím, že vydávání účtenek na provozovnách úřady kontrolují on-line, hlavně se ale účetní data stahují do databází finanční správy. Tím se vytvářejí gigantické soubory, které umožňují kontrolovat obrat všech obchodníků v zemi. Při nedostatečném zabezpečení lze s těmito velkými daty úspěšně obchodovat. Konkrétně v Chorvatsku může „big data“ z fiskalizace využít pro své strategie koncern Agrokor, pokud se jeho majitel Todorić opře o své prokazatelné osobní kontakty na ministry financí. V jiných zemích – třeba v Rakousku, Švédsku, Portugalsku nebo Řecku – se může finanční úředník pouze připojit do chráněné pokladny v provozovně, nic nestahuje do databází a únik velkých dat nehrozí.

Ani v Česku nejsou obchodní data ničím chráněna, přinejmenším jejich ochranu nikdy neověřoval Úřad pro ochranu osobních údajů. „Žádný podnět v souvislosti s EET neevidujeme,“ uvedl mluvčí úřadu David Pavlát, podle kterého by mělo ministerstvo financí jasně popsat a zdůvodnit přístup svých pracovníků do systému. Proti neoprávněnému přístupu by se měl zabezpečit přenos dat i software využívaný poplatníky. V Česku se však zatím nikdo nesnaží předem vyvrátit hypotézu, že big data z finanční správy bude využívat ministr, jemuž patří největší potravinářský koncern Agrofert. Další obchodní možnosti s nechráněnými daty se nabízejí firmám, které zajišťují přenos dat pro finanční správu.

Chorvatský systém je neohrabaný, protože musí úplně všechny údaje o obchodu shromáždit na jediném místě. V Česku k tomu přistupuje fakt, že musí obsáhnout asi pětkrát větší počet podnikatelů. Podle Eurostatu jich u nás letos v pololetí bylo 915 tisíc. Připojit tak velký počet externích stanic k jediné centrále vyžaduje mohutnější kapacitu k přenosu dat a výkonnější systémy k jejich zpracování. Jestli k tomu stačí telekomunikační infrastruktura, to se ověří teprve v ostrém provozu. Přes ujišťování ministra Babiše proto experti obecně v počátečních fázích reformy očekávají častější výpadky. Bez potvrzení účtenky z finanční správy neprodá obchodník ani housku. Otázka tedy zní, jestli EET ohrozí provoz hospod a obchodů výjimečně, anebo jestli dojde ke katastrofám. Mnohem větší rozměry než v Chorvatsku však budou mít také big data, jež půjde zneužít k nelegálnímu byznysu.

Ponížení všemocného ministra

Nejistotu, jestli po náporu účtenek nespadnou sítě, ještě zesiluje nepřesnost odhadů, kolika lidí se bude EET vůbec týkat. Zřejmě jich bude víc, než ukazují údaje Eurostatu. Ty neevidují živnostníky, kteří si podnikáním jen přivydělávají nebo se do něčeho pustí jen občas. Ministerstvo financí během přípravy EET spočítalo, že daň z příjmu za rok 2012 odvedlo přes 1,3 milionu podnikatelských subjektů, od té doby se však jejich počet zvětšil, existují odhady dokonce o milion vyšší. Přesto český stát připravuje systém pro 537 tisíc podnikatelů. Babišovi úředníci totiž odhadují, že jich bezmála 800 tisíc účtuje jenom bezhotovostně a registračním pokladnám nepodléhají. Odhad ovšem nestojí na žádných datech ani analýzách, úředníci ho udělali od stolu.

Údaje o počtu podnikatelů poprvé ověřuje první kolo zavedení pokladen, které se ovšem týká jen malého počtu podnikatelů v hospodách a hotelích, u nichž se dá navíc snadno vyloučit, že jejich zákazníci platí bankovním převodem. Daňová přiznání před třemi lety podalo 48 tisíc hospodských a hoteliérů, přitom Babišovi lidé předpokládají, že jenom dva tisíce z nich nebudou na pokladnách účtovat. Na první pohled to s jejich přihlašováním vypadá dobře. Ministr v pondělí zveřejnil, že o přihlášku požádalo o něco víc než očekávaných 46 tisíc podnikatelů, potíže ovšem skrývá další údaj, že se jich do konce minulého týdne v systému přihlásilo jen 17 tisíc. Čísla mohou znamenat leccos, dokonce i to, že polovina hospod zavře dočasně či úplně krám.

Obavy z příliš velkého počtu přihlášených ilustruje Babišova snaha na poslední chvíli omezit počet těch, kdo EET podléhají. Týden před startem prvního kola chtěl vládu přesvědčit, ať z povinnosti pořídit pokladnu osvobodí e-shopy a podnikatele s příjmy do čtvrt milionu ročně. Chaotický šéf financí však v pondělí narazil na neprostupnou hráz sociálnědemokratických ministrů, kteří se najednou začali ptát na konkrétní dopady takového opatření. Chtěli vědět, kolik podnikatelů Babišova reforma osvobodí, jaký to bude mít dopad na slíbené zvýšení výběru daní o 18 miliard a požadovali i ujištění, že se po osvobození e-shopů nestanou e-shopy ze všech provozoven, kde to je jen trochu možné. Nejjednodušší by to bylo u hotelů, které přijímají objednávky na internetu, přes platební brány je ostatně možné kupovat i pivo. Všemocný ministr financí odpovědi neznal a svým nervózním vystoupením na následující tiskové konferenci prozradil, že takové ponížení v politice asi ještě nezažil.

Příliš velký počet podnikatelských subjektů, které se musí připojit k systému EET a jež aktivně hledají cestu do šedé zóny, může být důvodem, proč požadavek na osvobození e-shopů a malých živnostníků musí být opravdu nutný, protože dovedl Babiše s prosíkem o schválení pozměňovacího návrhu až do sněmovny. Tím otevřel prostor pro další změny, s nimiž se už kromě opozice přihlásili i lidovci. Zároveň musí snášet výsměšné komentáře. „Zcela nekompetentní Babiš. Ignoruji pravidla, obejdu vládu u EET poslaneckým pozměňovákem, dopady na rozpočet neumím vyčíslit,“ napsal třeba končící ministr Jiří Dienstbier (ČSSD).

Jakékoli opravy strategie při zavádění registračních pokladen nejsou možné, protože předpokládají dohodu znesvářených koaličních stran. Babiš rozjel systém EET a dnes mu nezbývá než šlápnout na plyn, i když sám neví, kam ho cesta zavede.

Pokoutní obchody finančního ředitele

Nejistota je o to větší, že nikdo neví, jaký software finanční správa využívá. Teprve po ostrém startu se ověřuje, jestli s ním jsou kompatibilní přenosové systémy, které poplatníkům nabízí víc než stovka firem. Na trhu není k dispozici dost tiskáren, z nichž by mohli zákazníci odebrat od finanční správy potvrzenou účtenku.

Software EET skrývá ještě hlubší komplikaci, protože byl pořízen neprůhledným způsobem. Finanční správa nechala vypracovat první model připojení v roce 2015. Když pokus letos na jaře ztroskotal, požádala společnost IBM, aby nabídla náhradu. Mělo to svou logiku, protože IBM připravovala software už pro chorvatskou fiskalizaci. Teprve se uvidí, jestli model IBM za padesát milionů zvládne větší množství dat v širokém prostoru českého podnikání.

Ověřit by to předem šlo, kdyby stát pověřil IBM v otevřeném výběrovém řízení, při němž by zadávací dokumentace popsala, jaké parametry finanční správa pro systém EET požaduje. Tuzemští úředníci však evidenci tržeb vůbec nesoutěžili. Z výroků generálního ředitele finanční správy Martina Janečka v ČT vyplývá, že se centrální systém EET schoval pod zakázku k rozšíření současného systému daňové evidence, která nese název „ADIS – integrace EET“ a již IBM získala v jednacím řízení.  

Státní úředníci nedokázali ani na přímou výzvu předložit doklad, který by vyvrátil, že nákupem systému EET porušili zákon o veřejných zakázkách. Oznámení příslušným úřadům zatím nikdo neposlal a Babišovi kolegové z vlády nad případem zavírají oči.

Dříve se dočkají státní úředníci oznámení, jak porušují hospodští zákon o EET. Už dnes je možné využít udavačský web. Stačí najít na daňovém portálu rubriku „Ověření účtenky“ nebo „Nahlášení nevydané účtenky“ a anonymně vyplnit. Revoluce musí jít dál.