Měla Plzeň Trnku, pomlela ho v hrnku

V půlce ledna konečně začalo být vidět, že v dosud tiché Plzni – letošním evropském městě kultury – se děje něco výsostné kultury. Kromě dalších akcí odstartovala první část festivalové „vlajkové lodi Jiří Trnka“, výstava nazvaná Ateliér Jiřího Trnky. Je první z několika, na něž letos v Plzni dojde. Cílem této je představit všechny polohy Trnkova díla: k vidění tedy jsou autorovy grafiky a plastiky, filmové loutky, knižní ilustrace, stylizovaný Trnkův ateliér výtvarný i řezbářský, divadelní loutky z 20. a 30. let či dosud nikdy nevystavené loutky z Trnkova domácího divadla. Ostatně vystavování Trnkova díla je v Plzni pojato právě „podomácku“: autorem konceptu této expozice je výtvarníkův syn Jan a za výstavu Zahrada 2, jež začne 24. února v Západočeském muzeu a má být určena především dětem, je zodpovědný vnuk Matyáš.

Výstava Ateliér Jiřího Trnky, trvá v Galerii města Plzně a Galerii Jiřího Trnky do 10. května 2015. www.plzen2015.cz

Tancuj, tancuj, vykrúcaj, len festival nezrúcaj!

Tahle země je festivalový ráj a přesvědčovat se o tom lze každý týden. Třeba nyní začal druhý ročník festivalu elektronické i akustické hudby, ambientu, post-rocku, jazzu či moderní vážné hudby Spectaculare. U hudební přehlídky na něm nezůstává, muzika se tu propojuje s pohybovým divadlem, baletem, video artem, video mappingem, filmem i fotografickým uměním. Programovou nabídku doplňují taky workshopy a výstava (pravda, v radosti festivalu z vlastní existence věnovaná fotografiím z minulého ročníku). Z vystoupení, která lze ještě stihnout, doporučujeme showcase berlínského labelu Monkeytown, jednoho z vydavatelských lídrů inovativní taneční hudby; v Praze za něj vystoupí DJ Alex Banks a trio Dark Sky. Anebo sólo houslistky Poppy Ackroydové, jež je u nás známá ze „skotské nujazzové úderky“ Hidden Orchestra.

Festival Spectaculare trvá do 6. 2., Praha: Palác Akropolis, Bio Oko, Světozor, DoX, Cross. www.spectaculare.cz

K Titánii Oberon, za ním Lili stín

Městské divadlo Brno s gustem uvádí naleštěný pop, to si nemá cenu zapírat. Umí ho ovšem tak dobře jako žádná jiná scéna v republice, takže tu nechybí odvaha pouštět se do náročných produkcí nových světových špektáklů (u nichž se nelze opřít o zvuk klasického titulu, jako tomu bylo třeba při zdejší české premiéře muzikálu Mary Poppins, a tak není žádná jistota, že před českým publikem uspějí a komerčně nepropadnou). Aktuálně do tohoto ranku spadá „rodinný fantasy muzikál“ krkolomného titulu Let snů Lili. Jeho příběh odpovídá žánrovým požadavkům, tedy je to výprava za záchranou bájné říše, tentokrát elfí, takže k hrdinům patří rovněž trollové, elfí král Oberon či jeho žena Titanie. Muzikál vznikl před třemi lety k šedesátinám v tuzemsku nepříliš známého holandského zábavního parku Efteling pro jednu z jeho atrakcí.

M. Lingnau, J. van Dongen, K. van Dijk: Let snů Lili. Městské divadlo Brno, premiéra 24. 1., reprízy denně do konce ledna. www.mdb.cz

Puls nekonečna. Vládcové vesmíru. Na konci apokalypsy.

V běhu „literárního provozu“ se zapomíná, že mezi autory svého druhu patří rovněž pořadatelé antologií. Přínos jejich práce spočívá ve vytváření nových kontextů, anebo v připomínání takových, na něž se zapomnělo. Aby takto náročné počínání bylo úspěšné, záleží na inteligenci sestavovatele sbírky. K takovým inspirátorům patří třeba Ivan Adamovič, autor mj. třídílné Kroniky české science fiction. Třetí díl, nazvaný Na konci apokalypsy, vyšel před Vánoci a sumarizuje vývoj žánru SF od 80. let uplynulého století do současnosti. Na známých žánrových jménech jako Ondřej Neff, František Novotný nebo Miroslav Žamboch, ale i na překvapeních jako Pavel Kosatík, Jáchym Topol či Jiří Kratochvil Adamovič dokládá, jak se proměnilo postavení SF povídky od „útočiště normality uprostřed normalizace“ ke čtivu, nabízejícímu únik do fantazie.

Na konci apokalypsy. Sestavil Ivan Adamovič, vydalo nakladatelství Puls 2014. 592 s. 399 Kč.