Loni v listopadu jsem v článku o generaci 30- udělala chybu. Mezi výjimečnými příklady, kdy se její elity propracovaly do nejvyšších pater politiky, jsem zmínila sociálního demokrata Jakuba Kulhánka. Napsala jsem, že je náměstkem ministra obrany. V té chvíli už byl ale Kulhánek skoro měsíc náměstkem ministra zahraničí, kam se z obrany přesunul.

Místo něj teď ČSSD vysílá jako svého politického náměstka do resortu vedeného Martinem Stropnickým z hnutí ANO devětatřicetiletého právníka Jakuba Landovského, syna loni zesnulého herce Pavla Landovského. Kdo by v nominaci hledal nepotismus hereckých rodin, je mimo. Landovského vybral premiér Bohuslav Sobotka na obranu právě na doporučení Jakuba Kulhánka. Tomu tam dělal Landovský mladší po celý rok úřadování náměstka.

Oba Jakubové jsou nejviditelnějšími příklady generace mladých, vzdělaných, ambiciózních politiků, kteří se rozhodli pro kariéru pod značkou ČSSD. Ještě před pár lety byste na mladé s takovým osobnostním profilem narazili v ODS, TOP 09, u zelených nebo Svobodných. Spojovat své jméno a ambice se stranou symbolizovanou Milošem Zemanem, Zdeňkem Škromachem nebo Jiřím Paroubkem bylo mezi mladými intelektuály a profesionály nepředstavitelné.

Nedotčení sobotkovci a pragmatičtí kariéristé

Ne že by sociální demokracie neměla dorost, který pouštěla do nejvyšších pater politiky. Miloš Zeman si vypěstoval Petru Buzkovou a Stanislav Gross se stal nejmladším premiérem v historii. Stejně jako byl Bohuslav Sobotka nejmladším ministrem financí či Karel Březina v 27 letech nejmladším českým ministrem. Byli to ale čistí straníci, které vynesla do vrcholných pozic role uvnitř ČSSD. Neměli za sebou žádnou zajímavou kariéru, zkušenosti ani kontakty, kterými by stranu obohacovali. To stejné platilo pro další sociální demokraty mladší generace typu Michala Haška nebo Jeronýma Tejce.

V době, kdy byla ČSSD u moci, se s ní naopak svezli odborníci. Ti se ale nijak netajili, že s ní ideově nemají nic společného, a pouze využili zajímavého vládního angažmá. Stanislav Gross si na post vicepremiéra pro ekonomiku v roce 2004 přivedl Martina Jahna, exšéfa vládní agentury CzechInvest, který rozjel systém investičních pobídek, jenž zemi pomohl krátkodobě k rekordnímu hospodářskému růstu a velmi jednostranné orientaci ekonomiky, jíž dominuje automobilový průmysl. Jahn se mohl kromě manažerské kariéry chlubit i titulem MBA z De Paul University v Chicagu, což dodávalo tehdy v hospodářské politice personálně vyprahlé a obstarožní ČSSD, jíž se nedostávalo hlavně ekonomů, punc světáckosti. Dnes by už taková kariéra na nikoho velký dojem neudělala. Jahn si jako náměstka přivedl tehdy sedmadvacetiletého politologa Radka Špicara. Absolvent Cambridge kvůli vládnímu angažmá přerušil studia mezinárodních vztahů na Georgetownské univerzitě ve Washingtonu. Poradcem ministra financí Bohuslava Sobotky se stal dnes velmi známý pop ekonom a autor mezinárodních bestsellerů mixujících ekonomii s teologií Tomáš Sedláček. Mentálně nikdo z nich nevyznával sociálnědemokratické hodnoty. V dnešním politickém spektru by se dali názorově zařadit k typickým stoupencům schwarzenbergovské TOP 09.

Byl to klasický obchod vítěz–vítěz. Yuppies dodali grossovské ČSSD expertní punc a ve vládních postech získaný sociální kapitál dokázali obratně využít k další kariéře. Jahn zamířil jako vůbec první Čech do představenstva mladoboleslavské Škoda Auto. Odtud přes vedení ruské filiálky postoupil do vrcholného vedení Volkswagenu. Špicar pokračoval do Škodovky s ním. Dnes je výkonným ředitelem Bakalova Aspen Institute a místopředsedou Svazu průmyslu. Tomáš Sedláček se stal hlavním makroekonomickým stratégem a maskotem ČSOB, patřící belgické KBC.

Autentičtí socani

Teprve teď má ale sociální demokracie svou první generaci autentických yuppies, kteří se s ní hodnotově identifikují a odvádějí pro ni i ideovou práci. „Vždycky mě to hodnotově táhlo k levici. Ale v rozhodování vás pak také vždycky ovlivní konkrétní lidé. Já jsem na jedné přednášce potkal Jana Hamáčka, který mě v podstatě do sociální demokracie přivedl,“ říká Jakub Kulhánek. Kromě toho, že je dnes náměstkem ministra zahraničí Lubomíra Zaorálka, hraje roli hlavního poradce premiéra v zahraničněpolitických a bezpečnostních otázkách. Proto dal Sobotka na jeho doporučení a poslal na obranu Kulhánkova poradce Landovského.

Kulhánek vystudoval mezinárodní vztahy na Georgetownu. Už během studií prošel stážemi v Evropské komisi a Parlamentním shromáždění NATO. Publikoval články na téma vztahu NATO a Ruska. Z Ameriky si přivezl slušnou síť kontaktů, díky nimž pomohl před návštěvou USA protlačit články premiéra Bohuslava Sobotky, který se nikdy jako expert v bezpečnostních a zahraničněpolitických tématech neprofiloval, do Wall Street Journal a Foreign Affairs. Kulhánek byl i přinejmenším spoluautorem zmíněných textů.

I právník Jakub Landovský se označuje za autentického sociálního demokrata, i když připouští, že na jeho ideovém směřování má velký podíl jeho žena Olina, zemědělská inženýrka specializovaná na tropy a subtropy. Landovský vystudoval práva a politologii v Praze. Byl advokátním koncipientem a pak si založil vlastní advokátní kancelář. I on sbíral zkušenosti v Americe, kam se v roce 2005 dostal na Fulbrightovo stipendium. Do ČSSD také zamířil po linii Jana Hamáčka. Ani jednoho z Jakubů nejde nařknout, že by je k sociální demokracii přivedla touha po moci a kariéře. Do strany vstupovali, když byla v opozici. Landovský v roce 2006, Kulhánek o čtyři roky později. Náměstkovské posty, na nichž dnes sedí, byly v nedohlednu.

Pravým socialistickým yuppie je třiačtyřicetiletý právník Martin Pros. Jako náměstek má na starosti regulaci finančních trhů na ministerstvu financí. Premiér tam chtěl nejdřív dosadit Jiřího Peřinu. Specialista na daně šéfoval investičnímu a finančnímu odboru na Středočeském kraji za hejtmana Davida Ratha. Andrej Babiš se ale ostře postavil proti s argumentem, že on bere jako své náměstky jen „odborníky“, jímž podle něj Peřina nebyl. A tak Sobotka přesvědčil Prose, aby se vzdal lukrativního místa v pařížské centrále Société Générale, vlastníku Komerční banky. Na starosti měl všechny právníky v sekci investičního bankovnictví ve střední a východní Evropě, na Blízkém východě a v Africe. Z Ostravska pocházející Pros vstoupil do ČSSD už v roce 1989 ve svých sedmnácti letech, byl ale vždy jen řadovým členem. Do Paříže se postupně vypracoval přes Komisi pro cenné papíry, místa v různých investičních společnostech a pak deset let strávených v Komerční bance.

Kulhánek, Landovský i Pros mají tu přednost, že nejsou na stranické kariéře závislí. Se svými znalostmi, kontakty a zkušenostmi by se zjevně dobře uživili a prosadili i mimo vládní struktury. Touto svébytností jsou pro Bohuslava Sobotku cenní. Takoví yuppies jsou k nezaplacení pro každou stranu. Je zajímavé, že mladé, zajímavé elity v posledních letech přitahuje víc levice než pravicové strany.