V historii komunálních voleb nikdy nekandidovalo tolik stran a hnutí jako tentokrát. Tak velké množství zájemců o vládu nad radnicemi se ovšem přihlásilo pouze z toho důvodu, aby se na radnicích nic neměnilo. Česko tím kopíruje cestu, po níž se už koncem devadesátých let vydalo Rusko, cestu řízené demokracie.

Redaktor BBC Peter Pomerantsev se snažil popsat stav ruské politiky citací svého kolegy z ruské vládní televize Michaila Leonťjeva. „Víme všichni, že žádná skutečná politika není, celý svět ví, že se už žádné skutečné volby nekonají, přesto musíme v divácích stále vzbuzovat pocit, že se něco děje,“ prohlásil prý Leonťjev při jedné z porad.

Pomerantsev tvrdí, že Rusko tak skutečně funguje. Strany vznikají zpravidla v kancelářích poradců ruského vůdce Vladimira Putina a fungují pouze jako loutky. Donedávna je ovládal především Vladislav Surkov, považovaný za tvůrce tamní řízené demokracie. Kdykoli bylo potřeba, založil občanské sdružení bojující za práva menšin, proti němu postavil nacionální stranu, která chtěla naopak menšiny potlačovat, zakládal opoziční strany a pomáhal jejich vůdcům do té míry, aby vzbudil dojem svobodné politické soutěže, ale aby neohrožovali vliv Putina. Koupit novináře je podle Surkova jenom otázka ceny.

Za jeden z jeho hlavních úspěchů bývá považována kandidatura jednoho z nejbohatších Rusů Michaila Prochorova v prezidentských volbách v roce 2012. Získal hlasy liberální opozice, nemohl však ohrozit předurčeného vítěze Putina, kterému stačila k porážce Prochorova publikace fotografií z jeho divokých večírků ve francouzském Courchevelu. Třetí nejbohatší Rus Prochorov nakonec dostal osm procent hlasů a z politiky se stáhl.

„Na systému řízené demokracie (nebo postmoderní diktatury) je geniální, že opozici nepotlačuje, jak bylo zvykem v Sovětském svazu 20. století, ale že pronikne do všech ideologií i hnutí a zevnitř je vede k absurdním činům,“ píše Pomerantsev v časopise Transit.

Česko teď zažívá něco podobného. Vznikají stínové strany, které kritizují dosavadní vedení radnic, jejich hlavním účelem však je udržet na radnicích dosavadní vládce. Leckde se pak vlastně skutečné volby nekonají, přesto mají občané pocit, že se o něčem rozhoduje.

Stínové strany

Tuzemský model řízené demokracie i její hluboké kořeny ukazuje jako v laboratoři případ jihočeského městečka Kaplice, kde po převratu převzala vládu Občanská demokratická strana. Komunisté se k moci vrátili v roce 2002, kdy už měli lidé ODS plné zuby. Volby přesto nic významného na dosavadních poměrech nezměnily. Dalších osm let vládla v městě nad Malší koalice složená z občanských a sociálních demokratů, komunistů a nezávislých.

Nespokojenost občanů vynesla před čtyřmi lety vítězství protestní straně Věci veřejné, kterou v Kaplici vede ředitel místní školy Libor Lukš. Dosavadní koalice ovšem stejně získala jedenáct hlasů v zastupitelstvu z jednadvaceti a ředitel školy se s ní musel domluvit už z toho důvodu, že rozhodnutím městské rady může přijít o funkci. I starostou se stal nový člověk, lidovec Pavel Talíř.
Aktuální volby vystaví kaplickou radnici další zkoušce, velmi pravděpodobně ji však zvládne. Do soutěže o křesla na radnici sedmitisícového města se uchází dvanáct stran, sdružení a hnutí, nejvíc v historii. Znovu kandiduje šest stran se zastoupením v současné městské radě, jedinou změnou je přejmenování Věcí veřejných na „Otevřenou radnici“. Vedení radnice nepočítá s tím, že svou bezpečnou pozici v zastupitelstvu obhájí, po zkušenostech z minulých let proto už předem připravuje dvě stínové strany, které mohou výpadek hlasů dorovnat. Velké šance se slibují kandidátce „Nezávislí a TOP 09“ založené dosavadním silným mužem ODS Josefem Šedivým, který se nejdříve pokusil získat licenci k založení místní buňky ANO, nakonec uspěl u Schwarzenbergovy strany.

Proti osmičlenné dohodě stojí pouze podnikatelé nespokojení s tím, jak radnice manipuluje obecní zakázky. Získali známku ANO a spolu s pobočkou Babišova hnutí založili také kandidátku Starostů a nezávislých. Teoreticky mohou ještě spoléhat na podporu nové strany „Jihočeši 2012“ a zelených, kteří vznikli na protest proti kácení lip na kaplickém náměstí.

Všechno je PR

V Rusku podporují Putina nacionalisté, liberálové i bývalí komunisté. Pokud jde o udržení moci, není ani v Česku spojení komunistů, socialistů, liberálů a konzervativců ničím výjimečným. Ostatní města se liší od Kaplice jen na první pohled. Například pražští voliči si mohli v uplynulém období uvědomit, že bylo úplně lhostejné, koho v roce 2010 vlastně volili. Do městského zastupitelstva pronikly s větším počtem mandátů jen tři strany a všechny se vystřídaly u vlády. Nejdříve město řídila koalice ODS a ČSSD, pak sociální demokraty vystřídala TOP 09 a nakonec vládla sama TOP 09 s tichou podporou ČSSD. V roce 2010 šikovali straničtí vůdcové své lidi k boji proti kmotrům a mafiím, rozhodovalo se o tom, kdo „ovládne pravici“. Slovy Petra Pomerantseva: „Věřit hodnotám je pošetilé, všechno je PR.“

Voliči jsou v tomto směru zřejmě nepoučitelní. Stínovými stranami založenými za účelem udržet dosavadní vládu pravice na úrovni republiky byly už v roce 2010 Věci veřejné a do značné míry také TOP 09 – a obě uspěly velice dobře. Obdobné strany se volily také v pozdějších komunálních volbách a další stínová uskupení mají podle průzkumů šanci i letos. Rozsáhlá nabídka překračuje dosavadní rekordy nejen v Kaplici. V Praze mohou voliči vybírat z jednatřiceti stran, ve velkých městech nad hranicí sto tisíc obyvatel anebo okolo této hranice kandiduje mezi patnácti a dvaceti stranami a hnutí, výjimkou je Ústí nad Labem, které se spokojilo se čtrnácti.

Novinkou mezi stínovými stranami jsou uskupení typu „Pro Prahu“, kde se sdružují dosavadní držitelé radnic, kteří odložili dosavadní stranická trička. Vedle nich vznikají další, tentokrát už opravdu nezávislá hnutí. Jejich vůdci slibují, že oni se určitě nespojí s dosavadními vládci radnic, jak učinili jejich předchůdci před čtyřmi lety například v Hradci Králové. Celkem šestnáct ze sedmatřiceti mandátů získaly tehdy ve východočeské metropoli čtyři malé strany, které po spojení s dosavadními radními z ODS sestavily městskou vládu a udržely v opozici vítěznou ČSSD. Primátorem se stal Zdeněk Fink ze strany s příznačným názvem Alternativa, ovšem také on byl radním už před volbami.

Věrohodná může být nabídka na změnu od revolučního a sebevědomého hnutí ANO, které se přece nemusí prosit o kompromis s dosavadními vládci radnic. To může teoreticky fungovat v Kaplici, těžko se dá něco podobného čekat v silné baště občanských demokratů v Hluboké nad Vltavou. Občanští demokraté zde tradičně spolupracují se sociálními demokraty a menšími nezávislými stranami a předem je jisté, že také ANO se do koalice zařadí bez potíží. Lídr hnutí Jindřich Soukal pořádal v září na Hluboké filmový festival pod záštitou starosty Tomáše Jirsy (ODS), otec Milana Hájka, dvojky na kandidátce ANO, je významným manažerem ve firmách místostarosty Hluboké Pavla Dlouhého (ODS).

Jde to i bez Putina

Při srovnání s ruským modelem voleb nehraje pouze jedna věc: Česko nemá Putina, jehož moc se volebními manipulacemi potvrzuje. Motivy tuzemských politiků a jejich PR manažerů ukazuje opět kaplická politická laboratoř.

Internetové stránky Kaplická drbna, založené opozičními stranami, upozorňují na největší skandály radních, jejich tvrzení přitom jde ve většině případů ověřit. Město například vypsalo před dvěma lety zakázku na výměnu oken a dveří Základní školy Fantova. Vítězná firma Remonst nabídla cenu 1,22 milionu, radnice však soutěž zrušila a předala zakázku bez soutěže Technickým službám Kaplice. Tento postup zákon nezakazuje. Umožňuje i to, že Technické služby svěřily opravu školy jako subdodávku firmě Oknotherm za 1,47 milionů. Oknotherm patří Jiřímu Krbovi, dlouholetému radnímu za Sdružení nezávislých kandidátů.

Existují i další příklady, například společnost Agro Svoboda, kterou vlastní místostarosta Pavel Svoboda (ČSSD), si pronajímá od města pozemky a vykonává pro radnici zámečnické práce. Ovládat radnici znamená kontrolovat její roční rozpočet 150 milionů korun a především řídit Technické služby Kaplice s obratem 75 milionů a monopolem na stavební zakázky, městské služby a správu obecních bytů. Nejdůležitějším politikem posledních let tedy není nikdo z dosavadních starostů, ale Josef Šedivý, který je už dvacet let ředitelem Technických služeb a tvůrcem koalic na radnici.

Z pohledu Prahy a jiných velkých měst nestojí případ Kaplice ani za jedinou poznámku, dostupné informace však ukazují, že podle stejného principu využívají veřejné peníze i velká města, jen k tomu potřebují o něco složitější systém.

Jak svrhnout postmoderní diktaturu

Občané opakovaně volí své politické zástupce, kteří pak využívají jejich peníze k vlastnímu prospěchu. Tento model půjde v letošní džungli kandidujících stran jen těžko změnit. Pokud se země neosvobodí z politického cynismu a diktátu PR, pak k obnově politiky nedojde zřejmě nikdy. Jako kdyby nehybné poměry na radnicích garantoval sám ruský prezident.

Možnosti přesto existují i v samotném Rusku a podle Petera Pomerantseva to je v případech, kdy se opozici daří vrátit politice věcný obsah. Klasický Putinův model řízené demokracie dlouho nefungoval proti právníkovi Alexeji Navalnému, který začal sám stíhat konkrétní případy zpronevěry v ruských úřadech a státních podnicích a do konce roku 2011 uspěl před soudem ve 45 ze 75 svých případů. Následoval jeho otevřený vstup do politiky, kdy žaloval za loupeže státních peněz dokonce ministry, kdy byl sám odsouzen a posléze omilostněn v případu za zpronevěry a kdy získal 27 procent v moskevských primátorských volbách. Posléze byl však Navalnyj umístěn do domácího vězení.

Putinův režim se nedokáže snadno vypořádat ani s hnutím architektů, kteří odsuzují dosavadní praxi, kdy politici velkých měst schvalují megalomanské stavby na dosud nezastavěných pozemcích a v parcích. Sami pak inkasují vysoké provize ze zmanipulovaných veřejných zakázek. Zvláště profesoři a studenti moskevské vysoké školy Strelka vypracovali program, jak nesmyslným stavbám zabránit a jak revitalizovat města pomocí přípravy nových územních plánů a dohledem nad jejich dodržováním. Při demonstracích na podporu hnutí architektů se často používají transparenty „Vraťte nám naše město“.

Není jisté, jestli jde ruský vzor pro svržení protagonistů řízené demokracie využít také v Česku. Boj s korupcí patří v tuzemských podmínkách k oblíbeným tématům PR agentur a naposled zajistil mocenský vzestup miliardáři Andreji Babišovi. Výsledky při odhalování konkrétních případů však byly vždy minimální a boj s korupcí dnes může slíbit každý – bez obav, že po něm bude někdo požadovat skutečné plnění.

Heslo „Vracíme vám Prahu“ využívá kandidát TOP 09 na primátora Tomáš Hudeček. Jeho protivníci proti němu ovšem nasadili billboardy s panoramatem Starého Města, kde středověké stavby obklopují moderní výškové budovy. Hudečkovi nepřátelé mohou využít toho, že sám Hudeček podporuje některé developerské projekty například na zástavbu nádraží Praha-Holešovice pod heslem „Vrátíme Holešovice městu“.