Když na přelomu let 1967/68 v Československu nazrál čas ke změně, ten někdo, na jehož osudu měla být změna demonstrována, se jmenoval Antonín Novotný. Můj otec (nikdy nebyl komunista) vyprávěl, jak protivné mu bylo, když všichni, i ti největší konformisté u nich ve škole, najednou věděli, že Novotný je hrozný problém, s nímž po jedenácti dlouhých letech ve funkci prezidenta už není možné vydržet ani o týden déle.

Podobné cvičení v náhlém úžasu a hledání kozla, na nějž delegujeme hříchy všech těch, kdo zůstávají u moci a mezi námi, můžeme dnes sledovat na Arabském poloostrově. V pondělí sedm arabských zemí vyhlásilo izolaci Kataru. Má to být trest za podporu terorismu. Tón udává velký konkurent tohoto malého, a přesto nesmírně bohatého emirátu, Saúdská Arábie.

Opatření jsou drastická: diplomaté Kataru dostali 48 hodin a občané (!) dva týdny na opuštění zemí, které se bojkotu v nějakém stupni účastní (kromě Saúdské Arábie jsou to Spojené arabské emiráty, Bahrajn, Egypt, Jemen, vláda východní Libye či Maledivy). Ustává letecký provoz a Saúdští Arabové zavřeli hranici, jedinou pozemní, kterou poloostrov Katar má.

V pondělí večer ještě nebyly známy detaily, nicméně všeobecně se pracovalo s domněnkou, že Saúdští Arabové se pro trestnou akci vůči Kataru rozhodli pod dojmem návštěvy Donalda Trumpa u nich před třemi týdny. Trump v Rijádu slavnostně otvíral Globální centrum pro potírání extremistické ideologie (myšleno uvnitř islámu) a přítomný katarský panovník extremisty a teroristy podporoval. Jsme ale svědky skutečného boje s hydrou terorismu, nebo se tu ve stínu boje proti terorismu vyřizují lokální spory, pro svět mimo Arabský poloostrov ne až tak důležité?

Kdo chtěl, mohl o spojení Kataru s teroristickými skupinami vědět už léta, stačilo prokousat se dál než ke zpravodajskému mainstreamu. Západní vlády si o tomto emirátu žádné iluze nedělaly už řadu let. Mezi depešemi zveřejněnými WikiLeaks se nachází vrcholně zajímavé memorandum Hillary Clintonové poslané 17. srpna 2014 poradci prezidenta Obamy Johnu Podestovi. Clintonová píše: Musíme vystupňovat tlak na „vlády Kataru a Saúdské Arábie, které poskytují tajnou peněžní a logistickou podporu Islámskému státu a dalším radikálním skupinám v oblasti“. Všimněme si: nejen Katar, i Saúdští Arabové. Předtím ovšem rodinná nadace Clintonových od obou jmenovaných vlád přijímala dary, z Kataru v roce 2011 přišel milion dolarů jako dárek Billovi k 65. narozeninám (Saúdští Arabové nadaci přispěli celkem 25 miliony).

Obamův viceprezident Joe Biden se v říjnu 2014 při vystoupení na Harvardově univerzitě nechal unést k nediplomatickému výroku, že Saúdská Arábie, Turecko a Spojené arabské emiráty ve svém boji proti Asadovi „nacpaly stovky milionů dolarů a tisíce tun zbraní každému, kdo bude bojovat proti Asadovi. Až na to, že příjemci dodávek byli an-Nusrá a al-Káida a extremističtí džihádisté přicházející (do Sýrie) z celého světa.“ Biden posléze vlastní slova nepřesvědčivě dementoval. S takovými příklady by se dalo pokračovat.

Všimněme si množiny států, které rozhodující američtí politici v soukromí nebo v nestřeženém okamžiku jmenují v jedné řadě. Z těch všech se na lavici obžalovaných za podporu terorismu ocitl pouze Katar. Dá se to chápat dvojím způsobem: buď se zlo odřezává postupně a začalo se tím nejjedovatějším údem, jímž Katar nejspíš je. Nebo Saúdští Arabové jen využili Trumpova znepokojení a vyřizují si účty s místním rivalem, jenž kdysi patřil mezi jejich satelity a před dvaceti lety se začal emancipovat. Který výklad platí, poznáme především na tom, jak moc se na Západě začnou klást skutečné překážky exportu wahhábismu, což je v Saúdské Arábii státně podporovaná fundamentalistická verze islámu. Z wahhábismu zatím vzešel veškerý islámský terorismus, při němž v západních městech tekla krev.

Podle kvalifikovaných odhadů Saúdští Arabové investovali od 70. let do propagace wahhábismu po světě až 100 miliard dolarů, čímž rozhodující měrou přispěli k radikalizaci uvnitř muslimských obcí. O něco větší peníze (110 miliard dolarů) zaplatí Saúdští Arabové Američanům za nákup zbraní jenom v kontraktech podepsaných během Trumpovy návštěvy. Jejich neukojitelný zájem o moderní zbraně a skutečnost, že sedí na 16 procentech světových zásob ropy, byly doposud zárukou, že saúdskoarabského krále nepotká osud Antonína Novotného. Kdyby s tímto draze nakoupeným pocitem beztrestnosti Trump dokázal během příštích čtyř let pohnout, bude to skutečně revoluční prezident.