K výrazným vlastnostem písní Richarda Müllera vždy patřila zpěvákova připravenost v případě potřeby zastřít hlasem slova: mohou být zřetelná, ale zrovna tak neslyšná a jakoby schovaná. To když je třeba snesitelně uzpívat prostoduchý slogan, který se vymkl a zůstal nedotažen v polovičatosti. Je to vděčná schopnost, možná dokonce jistá sebereflexe. Dokládá, že zpěvák si je vědom, že jeho ambice tvořit písně vystihující skrze osobní intimní zkušenost stárnoucího muže nejsou „rečnické pózy“ bez omylů.

Zároveň to vlastně je na Müllerově nabídce (jeho autorských alb) vděčné: na rozdíl od písní dodaných „externisty“, které nezřídka jsou kudrnaté a přetížené obrazy. Sám se na ně nevymlouvá, nýbrž je přímočarý k nesnesení.

Vybrat z mnoha příkladů lze třeba finále závěrečné písně alba Monogamný vzťah: „Asi to tak musí byť / Asi to tak byť musí / Život sa nedá odhodiť / Iba roztrhať na kusy / A znovu zlepiť / Ak sa ešte dá.“ 

Nic jiného než vlastní život a reflexe stárnutí už mu beztak nezůstalo. Drogová opojení, projevující se v rauši svlékáním na pódiu a za střízliva potřebou omluvit se v nové písni, jsou tatam. Problémy se ženskými zrovna tak, už není třeba manželce znovu a znovu v nějakém dalším songu slibovat nápravu a klid, už není třeba omlouvat se ani dětem. Zbývá dokopat život do konce.

To je i případ nového alba 55, které vyšlo u příležitosti zpěvákových pětapadesátin a je pokračováním konceptu předešlých narozeninových alb 33 a 44 (další ale prý nemá být logická šestašedesátka, neboť lépe prý život a lásky toho věku okomentuje až deska o tři léta starší).

Novinka oproti předešlým výročním příspěvkům je ale Müllerův dobrovolný úkrok stranou. Na aktuálním albu je pouze interpret, autorství nechal na jiných. Jelikož však rád komponované celky, nejsou spolupracovníci vybráni bez rozmyslu: texty napsal Müllerův vrstevník Peter Uličný, a na desce tak zůstal zachován pohled na život pořád ještě čerstvých Abrahámů.

Hudbu složil i aranžoval o generaci mladší Ondřej Gregor Brzobohatý, takže je tu snaha uznat, že synové už jsou staří dost, aby směli otcům kafrat do životů. Výsledek je překvapivý, zní přesně – jako starší Müllerova alba z devadesátých let. Střídají se tu samozřejmě tklivá čísla s drsnějšími, pomalá s dynamickými a všecko táhne elektrická kytara (byť přijde i na party dechů nebo na akustickou kytaru).

Kdy v životě dobře bývá

Místo střetu generací je na desce znát jejich vstřícné porozumění: Brzobohatý účastně vnímá Uličného a následně Müllerovu skepsi generace, která už, co naplat, má revoltu za sebou – ale své potomky svede poučovat ještě s nadhledem, rozhledem a bez mudrování. Tak sice Dobre už bolo a „idú zlé časy“, takže „dnes predsa nemusíš byť ani prorok / aby si vediel, že dobře už bolo“, vždyť „ementál má stále väčšie diery“, ale to nevadí.

Lze se třeba přiznat, že o tom stárnutí víme, uvědomujeme si ho. Ale vnímáme taky, že aspoň ženy, ač stárnou rovněž, zůstávají aspoň na obrazovce krásné „bez konca“. Tak jako Julia Roberts. Před ní přece musejí kapitulovat i chlapci. A protože nejen tato „krása vždy býva trochu smutná“, je nutno je aspoň informovat, že jsou i nedosažitelnější nymfy než ty televizní: „Škoda že ju asi nikdy / Neochutnám / Pretože je iba z fotky / Od Helmuta Newtona.“ 

Müller křičí a zní a neustále sílí do toho dramatické smyčce. Uříceně, jako by se na svém konci bortil svět. Ještě že rozrušení vystřídá ubezpečení: „Láska sa niekedy utopí v klišé, tak cháp, že odchádzam skvôr, než som prišiel.“ Směřuje to ke zřejmému vysvětlení, stesku po tom, co bylo: „Prišiel som na svet v šesťdiesatych, práve keď začal sukne krátiť a lepiť steny fotkami. / (…) / Zostať len chvíli v takom svete, robte si, deti, čo len chcete.“

Následuje-li po všem tomto bouření druhé mízy v duši píseň Na smrteľnej posteli, lze jistě pochopit strach muže ze smrti, která mezi padesátkou a šedesátkou přichází už nezřídka, a přitom znenadání. Ale snad je stále brzy na poznání, že na poslední posteli „nie že je človek zrazu malý, ale sa o ňu z nikým nedelí“.

Richard Müller: 55. Hudba: Ondřej Gregor Brzobohatý. Texty: Peter Uličný. Vydal Universal Music 20. 9. 2016. 63 minut. 349 Kč.