Z detailů o vyměklosti evropské společnosti a neschopnosti se bránit, kterou ve vyhrocené verzi sledujeme od začátku loňského září, docela mrazí. Poslední epizoda po masakrech v Bruselu ji odkrývá úplně natvrdo. Džihádisté, vraždící na letišti a v metru, byli dobře známé nebezpečné osoby, které měly být přinejmenším pod nepřetržitým drobnohledem nejen belgických tajných služeb. Masový vrah z letiště Najim Laachraoui odjel už před třemi lety do Sýrie a přerušil veškeré kontakty s rodinou. Ta na jeho odjezd okamžitě upozornila policii. Nestalo se vůbec nic. Na tiskové konferenci po atentátech na to upozornil přímo jeho bratr Mourad. Belgický reprezentant a šampion v bojovém umění taekwondo.

Belgická policie se s rodinou podle Mourada spojila až po listopadovém teroru v Paříži. Teprve tehdy poprvé prohledala jeho byt a prohlásila, že by mezi útoky a Laachraouim „mohla být případná souvislost“. Tou dobou žil mladík v Belgii pod falešným jménem Soufiane Kayal. Do Evropy se podle belgických médií mohl dostat mezi uprchlíky po takzvané balkánské trase. Na jihovýchodě kontinentu ho vyzvedl nedávno zatčený džihádista Salah Abdeslam, který zajišťoval dopravu a ubytování pro pařížské útočníky. Společně mimo jiné bez povšimnutí prošli policejní kontrolou na maďarsko-rakouském pohraničí.

Výslech trval hodinu

Když byl Abdeslam zadržen, belgický ministr zahraničí Didier Reynders den nato, hned po prvních výsleších, oznámil, že si vytvořil novou džihádistickou síť. „Byl připraven znovu začít něco z Bruselu a možná je to pravda,“ citovala ministra agentura AP.

Jenže ani po těchto slovech zjevně belgickým policistům nezablikala varovná kontrolka. Podle informací zpravodajského serveru Politico vyšetřovatelé Abdslama po zatčení vyslýchali jen jednu hodinu. Neptali se ho údajně na možné plánované teroristické útoky, a to navzdory tomu, že v domě ve čtvrti Schaerbeek, kde se ukrýval, našli zbraně a rozbušky. S výslechem prý totiž začali chronologicky, a ptali se ho tak nejprve na teroristické útoky v Paříži. Ohled prý brali také na to, že byl po operaci postřelené nohy při zatýkání ještě zesláblý. V úterý 22. března při atentátech na bruselském letišti Zaventem a ve stanici metra Maalbeek zahynulo přinejmenším 32 lidí a 300 bylo zraněno. Pochybení v kauze Abdeslam pak v pátek minulý týden připustila policie z města Mechelen severně od Bruselu. „Bohužel můj tým udělal chybu,“ uvedl velitel Yves Bogaerts. „Jeden kolega zapomněl předat informaci,“ dodal. V případu Abdeslama, který od listopadu prchal a podle všeho se na útěku mohl v klidu procházet ulicemi Bruselu, jsou vzácné spíš chvíle, kdy někdo nějakou chybu nedělal. Moc jich nebylo.

Chyba, chyba, chyba...

Tajné služby a policie ignorovaly i nebezpečí masového vraha z bruselského metra Brahima El-Bakraouiho. Loni v létě ho ze svého území dvakrát vyhostilo Turecko a podle prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana ho Belgičané propustili na svobodu, přestože je Ankara varovala. Belgický ministr spravedlnosti Koen Geens tureckou kritiku odmítl. Podle něj v Belgii nespáchal žádné teroristické činy, a nemohl proto být zadržován. Jeho vládní kolega, ministr vnitra Jan Jambon už ale v pátek přiznal, že chybu udělala belgická ambasáda v Istanbulu tím, že se o Bakraouiho dostatečně nezajímala, když Turci dvakrát varovali, že je bojovníkem Islámského státu.

Chyba, chyba, chyba. To není náhoda. To je systém. Belgie je jeho nejvyhrocenější, nikoliv však jedinou podobou. Tajné služby a bezpečnostní složky v řadě evropských zemí zjevně nezvládají svou práci. Nejde jen o teroristy. U nás se to třeba projevuje neschopností vyšetřovat sofistikovanou hospodářskou kriminalitu. Slabá kompetence vyšetřovatelů a žalobců se pak snadno zvrhne v kriminalizaci obchodních a úředních rozhodnutí.

A není se co divit. Bezpečí zjevně v posledních letech nebylo evropskou prioritou. Země Evropské unie v průměru přerozdělují 48,9 procenta HDP. Na vnitřní bezpečnost, tedy policii a tajné služby, míří 3,7 procenta z této částky. Naopak na sociální výdaje padne 40,4 procenta. Chaotická Belgie, která se stala semeništěm džihádistů, na tom není výrazně hůř než ostatní. U nás jsou investice do bezpečnosti ve srovnání se sociálním pečovatelstvím podobně chabé. Policisté a zpravodajci se pak celkem právem vymlouvají, že „zdroje tu nejsou“.

Peníze se víc než do sledování nebezpečných osob investují do fízlování a všudypřítomné kontroly běžných občanů a podnikatelů v rámci projektů, jako je naše chystaná elektronická evidence tržeb. Shromažďuje se čím dál víc dat. Ale když jde do tuhého, ta data nijak nepomůžou k nepřetržitému dohledu nad nebezpečnými osobami.

Slabé velké státy

Tvrdě byrokratizovaná evropská společnost žádá po běžných lidech čím dál víc dokladů o všem možném. Pak ale nedokáže zabránit tomu, aby kontinentem bez jakékoliv kontroly pochodovaly stovky tisíc migrantů bez jakýchkoliv dokladů. Německé policejní zdroje odhadují, že tři ze čtyř příchozích po balkánské cestě žádné dokumenty o své identitě neměli. Tu laxnost a vyměklost vydáváme za humanitu.

Místo malého silného státu, který nechá lidi žít a postará se jim o bezpečí, tady máme velké slabé státy, jež rozdávají sociální dávky, diktují kvóty na poměr žen a mužů, regulují všechno možné, ale nejsou schopné zajistit nejvyšší hodnotu, kterou lidé od státu právem čekají: řád a bezpečí.

Vidí to džihádisté. Proto už ani neváhají pustit se do dalších akcí do tří dnů po zatčení kompliců, kdy je pohotovost všech silových jednotek na nejvyšším stupni. Vnímá to většina běžných voličů, která si tu vyměklost dobře uvědomuje a cítí se jí ohrožena. Přesně ta vyměklost zaručuje přízeň rétorickým jestřábům, nabízejícím jednoduchá řešení, jako je Miloš Zeman.