Stát před dvěma lety v boji s velkou vodou prohrál, dokonce vlastní vinou. Ukazují to konečné zprávy o červnových povodních 2013, které publikovaly tuzemské a německé úřady. Státní instituce podcenily hlášení meteorologů a nedokázaly včas snížit hladinu na přehradě Orlík, která mohla zabránit největším škodám. Před novou povodňovou sezonou proto není důvod k optimismu.

Drama začalo v květnu 2013, když ve střední Evropě hodně pršelo. Tuzemské srážky dosáhly 152 procent dlouhodobého průměru, největší byly podle studie ministerstva životního prostředí na hranicích s Bavorskem a zvláště na Šumavě. Studie od Spolkového úřadu pro hydrografii líčí situaci ještě dobrodružněji. V Německu spadlo 178 procent dlouhodobého průměru, druhé největší množství od roku 1881, kdy se s měřením začalo, v Rakousku byly srážky dokonce historicky vůbec největší.

Půda byla koncem května nasáklá tak, že v některých oblastech střední Evropy už žádnou vodu nepřijímala. Tzv. index vlhkosti půdy dosahoval přes 95 procent ve čtyřech regionech, ke kterým patřily i Krušné hory a Šumava, k této hranici se blížilo i území středního toku Vltavy v okolí vodního díla Orlík.

Ve čtvrtek 30. května ve dvě hodiny ráno zveřejnily světové meteorologické stanice, že srážky s vydatností nad 100 milimetrů zasáhnou některé středoevropské regiony. Americký model GFS se ukázal jako nejlepší: určil přesně, že nejvíc bude pršet na jižní Šumavě, ve středních Čechách a Krušných horách. Německý model GME posunul největší deště o něco dál na západ, nad Bavorsko, západní Šumavu a Plzeňsko. Ještě dál na západ předvídal deště britský model ECMWF. Německé televizní zprávy proto stihly ohlásit nebezpečí přívalových povodní už ve čtvrtek.

„K extrémním povodním dojde, pokud se extrémní srážky spojí s nepříznivými hydrologickými poměry ve spádové oblasti,“ stojí v příručce vídeňské Technické univerzity. Tyto předpoklady byly v Krušných horách a na Šumavě splněny. Údaje o tom měl k dispozici Český hydrometeorologický ústav, správy povodí i každý, kdo měl zájem. Přesto se všichni tři dny chovali, jako by se nic vážného nedělo.

Dvojí selhání Orlíku

Velké deště přinesly prvního a druhého června tlakové níže Frederik a Günther. Na Šumavě, ve středních Čechách na pravém břehu Vltavy a v Krušných horách skutečně napršelo 100 milimetrů. Voda z Krušných hor odtekla do Saska, ostatní srážkovou vodu však musela odvést Vltava.

Povodí Vltavy i ministerstvo životního prostředí dnes tvrdí, že se na velkou vodu chystala. Předpovědi ohlašovaly významné srážky na přelom května a června s desetidenním předstihem a správci povodí skutečně začali 20. května odpouštět vodu. Některá vodní díla proto obstála na výbornou. Přehrada Lipno může při běžné úrovni hladiny pojmout 33 milionů metrů krychlových vody, v květnu 2013 zvětšila volný prostor na 50 milionů. Díky tomu se během povodně podařilo snížit kulminační přítok, který dosahoval 340 metrů krychlových za sekundu, a tedy téměř úrovně stoleté vody, na 123 metrů krychlových. Obdobně úspěšná byla relativně malá přehrada Les Království na horním Labi. Při běžném stavu hladiny má k dispozici volný prostor 4,4 milionu metrů krychlových, těsně před povodní snížila hladinu o 1,6 metrů a tím se uvolnil prostor o dalších 0,6 milionu metrů krychlových. To stačilo, aby se nejvyšší přítok 308 metrů krychlových za sekundu, který dosahoval úrovně padesátileté vody, snížil při odtoku z přehrady na neškodných 156 metrů krychlových.

Údaje ze zprávy ministerstva životního prostředí ovšem ukazují, že se na povodeň špatně připravila nejdůležitější přehrada Orlík. Při obvyklém stavu hladiny má Orlík k dispozici zásobní prostor 62 milionů metrů krychlových. Před povodní byla hladina snížena o dva metry, tím se volný prostor zvětšil na 121 milionů metrů krychlových. To však na povodeň nestačilo. Kulminační přítok do přehrady dosáhl 2160 metrů krychlových za sekundu a blížil se stoleté vodě. Nádrž dokázala kulminaci snížit pouze o devět procent na 1950 metrů krychlových. Závěry ministerské studie jsou jasné: na tak velkou vodu nebyl Orlík připraven a hlavně se nepočítalo, že přijde tak rychle. Ještě v sobotu 1. června v šest hodin večer měl Orlík běžný přítok, a už v noci z neděle na pondělí došlo ke kulminaci. Během třiceti hodin se průtok zvětšil desetkrát.

Důvodem tak rychlého příchodu povodně na Orlík bylo setkání tří povodňových vln. Vltava a Otava se blížily úrovni padesátileté vody, na Lužnici byla stoletá voda, přitom každá z řek dodala 600–700 metrů krychlových za sekundu. Nečekaný byl především rychlý příchod povodně na Lužnici, která se obvykle opozdí, protože přivádí vodu až z Rakouska a Třeboňska.

Orlík nedostatečně splnil i další úkol, když povodňovou vlnu zdržel pouze o necelý den. Největší česká přehrada vytáhla stavidla v neděli odpoledne, nejvíc vody pak vypouštěla v noci na úterý. Ráno se vlna z Orlíku setkala u Zbraslavi s vrcholem povodně na Berounce. „Je zřejmé, že na soutoku došlo k souběhu kulminací povodňových vln Vltavy a Berounky,“ konstatuje ministerstvo životního prostředí.

Průtok Vltavy přes Prahu tak překročil 3200 metrů krychlových za sekundu. Kdyby Orlík nestál povodni v cestě, kulminovala by Vltava na stejné úrovni 3200 metrů, jen by to bylo o den dříve. K nešťastnému souběhu událostí došlo také ve středu ráno u Mělníka, kde se setkaly vrcholy povodní na Vltavě a Labi. Štěstí bylo, že Labem nepřiteklo stejně velké množství vody jako třeba Berounkou, přesto platí, že kdyby Orlík povodeň nezdržel, nemusel by Mělník a města dále po proudu čelit průtoku přes 3600 metrů krychlových za sekundu, ale že průtok mohl být o 100–200 metrů krychlových menší. Neúspěch na Orlíku hodnotí ministerská studie fatálním povzdechnutím: „Průběh povodně opětovně ukázal, že ochranný účinek nádrží vltavské kaskády je pro Vltavu v Praze omezený.“

Čekání na Prahu

Není to úplně pravda. Během březnové povodně roku 2006 přiteklo do přehrady Orlík stejné množství vody jako předloni, přehrada však snížila kulminační přítok o 600 metrů krychlových, tedy třikrát víc než předloni. Víc ani nebylo třeba, protože se průtok Prahou vždy udržel pod bezpečnou hranicí 1500 metrů krychlových za sekundu. Na rozdíl od poslední velké povodně však byli vodohospodáři na Orlíku v roce 2006 připraveni. Mělo to dobrý důvod. Na horách tehdy leželo velké množství sněhu, a proto si mohli spočítat, kolik vody musejí z přehrady vypustit. Hladina byla tehdy o deset metrů níže než v roce 2013. Orlík tak měl k dispozici třikrát větší volný prostor, kde se mohla voda z tajícího sněhu zachytit.

Předloni v květnu správci přehrad z Povodí Vltavy zaspali. Ignorovali zprávy o tom, že půda nasákla na maximum, i předpovědi o očekávaných průtržích. I když dnes tvrdí opak, přehradu tehdy po 20. květnu mimořádně nevypouštěli. Chovali se přesně tak, jak jim nařizuje manipulační řád, podle kterého je hlavním úkolem přehrad vyrábět elektřinu. Udržovali tedy odtok na úrovni 240 metrů krychlových za sekundu, podstatnější bylo, že hladina neklesla pod 348 metrů nad mořem. Tím udrželi spád, který zaručuje největší výkon Kaplanovým turbínám elektrárny společnosti ČEZ. Ještě v noci na 30. května zastavili odtok úplně, aby zbylo i na příští den dost vody pro elektrárnu. Stejně by postupovali, i kdyby doporučení k vypouštění vody nedostali.

Ve čtvrtek 30. května, když přišly konkrétní předpovědi o blížících se průtržích, měl Orlík na přípravu ještě čas. Kdyby zvýšil odtok třeba o 500 metrů krychlových za sekundu, neohrozil by Prahu ani jiné město dál po proudu. Volný prostor v přehradě by se více než zdvojnásobil a její správci mohli mít mnohem větší možnosti k manipulaci. Ani to se však nestalo. V sobotu odpoledne už bylo na větší vypouštění pozdě, protože bylo nutné chránit Prahu.

Také Praha povodeň zaspala a zkomplikovala situaci všem ostatním. Tehdejší primátor Tomáš Hudeček vzpomíná, že první hlášení, že hlavnímu městu hrozí velká voda, dostal až časně ráno v neděli, tedy 16 hodin po začátku dešťů. Dokázal operativně zareagovat a do rána druhého dne stihl postavit mobilní ochranné hráze, které pak město také ochránily. Znamenalo to však, že orlická přehrada směla vypouštět až do nedělního odpoledne jen 250 metrů krychlových za sekundu. Právě proto se její volné prostory tak rychle zaplnily. Průtok pražské Vltavy přesto během neděle rostl až k poslední bezpečné hranici 1500 metrů za sekundu, protože přibývalo vody ze Sázavy, Berounky a dalších menších přítoků pod Orlíkem.

Časový odklad, který zařídil Orlík, skutečně Prahu zachránil, jak konstatuje ministerská studie: „Hlavní efekt vodního díla však byl v oddálení nástupu povodně na dolním toku Vltavy a poskytnutí času na realizaci potřebných protipovodňových opatření v Praze.“ Záchrana hlavního města však vedla k tomu, že se Orlík rychle naplnil a jeho obsluha z obavy před přelitím hráze otevřela stavidla téměř naplno už v neděli. Proto si oprávněně stěžují starostové vytopených měst a obcí dále po proudu, že za obranu Prahy zaplatili většími povodňovými škodami ve svých městech.

Potíží Orlíku a Prahy si povšimli i němečtí vodohospodáři, když hodnotili povodňovou vlnu v Drážďanech. „Jako při všech významných letních povodních na Labi, také v červnu 2013 její průběh rozhodujícím způsobem ovlivnily události na Vltavě s její takzvanou vltavskou kaskádou,“ píše se ve Zprávě o červnové povodni v Drážďanech. Němci litovali, že Češi nevyužili „potenciální možnost začít budovat protipovodňovou ochranu v Praze hned na počátku silných srážek v sobotu 1. června“. To by prý umožnilo vypouštět víc vody z Orlíku právě od soboty, a tím snížit povodňovou vlnu o víc než 200 metrů krychlových za sekundu.

Jak dopadnou příští povodně

Na většině toku Vltavy ani na Labi pod Mělníkem nepřekročila povodeň v roce 2013 hranici dvaceti- až padesátileté vody. Vltavou mezi Prahou a Mělníkem proteklo přes tři tisíce metrů krychlových vody za sekundu, při rekordní povodni roku 2002 to bylo o dva tisíce metrů krychlových více. Přesto konečná bilance zahrnuje šestnáct ztracených lidských životů a relativně velké škody ve výši 15 miliard korun. Jako neúspěch to lze hodnotit ve srovnání s Rakouskem, jež v roce 2013 zažilo mnohem větší povodeň. Podle Spolkového úřadu pro životní prostředí zasáhla sedm z devíti spolkových zemích a zpravidla dosáhla úrovně dvousetleté vody. Ze soutoku Dunaje a Innu v Pasově hlásili dokonce pětisetletou vodu. Průtok rakouského Dunaje dosahoval 11 tisíc metrů krychlových za sekundu, byl tedy ještě o něco silnější než v roce 2002. Při větších povodních v Rakousku přišli o život tři lidé a došlo ke škodám ve výši 870 milionů eur, tedy na úrovni srovnatelné s Českem.

V závěrečné zprávě o rakouských povodních lze proto najít větu, kterou v českých dokumentech nemá smysl hledat. „V zásadě se úřady i lidé chovali moudře,“ stojí v materiálech vídeňské Technické univerzity. Rakousko nespoléhá jako Česku na přehrady, ale staví v okolí velkých řek i na nebezpečných alpských svazích ochranné hráze včetně mobilních zábran. Po velkých povodních roku 2002 byly hráze opraveny, navíc byl hned po meteorologických zprávách z 30. května vyhlášen v celém Rakousku nejvyšší povodňový poplach. Všichni tak měli dva dny na přípravu. Škody byly nakonec desetkrát menší než v roce 2002. Některé obce se dostaly pod vodu, zpravidla šlo o sídla na břehu Dunaje, která v uplynulých letech nepostavila hráze, nebo alpské vesnice postižené sesuvy půdy.

Konečná bilance tuzemské velké vody v roce 2013 je inspirací pro právníky. Pro stát nebude úplně jednoduchým úkolem prokázat, že během povodní dodržoval paragraf 415 občanského zákoníku, podle kterého je každý „povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, na majetku, na přírodě a životním prostředí“. Při žalobách může být teoreticky odsouzen k náhradě škody.

Na příští povodně je Česká republika připravena stejně jako před dvěma lety. Ministerstvo životního prostředí nějaké změny pouze chystá a koncem minulého roku zveřejnilo návrhy tří plánů, jak lépe zvládat povodňová rizika v tuzemských částech povodí Labe, Odry a Dunaje. V prosinci by měla plány schválit vláda a uskutečnit by se měly do roku 2020. Vltavská kaskáda pochybení v roce 2013 nepřipouští. „Všechny manipulace na nádržích vltavské kaskády proběhly v souladu s předpovědní povodňovou službou a v součinnosti s povodňovými orgány, podle platných manipulačních řádů,“ vysvětlil Hugo Roldán z Povodí Vltavy. Ekologické ministerstvo připouští, že by se měly změnit manipulační předpisy na Orlíku, které by napříště umožnily zvětšit volný prostor na zachycení příštích povodní. „Uvažuje se o zvýšení retenčního objemu vodní nádrže Orlík na základě studie zpracované Českým vysokým učením technickým,“ slibuje Dominika Pospíšilová z ministerstva životního prostředí.